Tereza Šimůnková: Vlastní epilog Martina Amise

Jeden z klíčových britských autorů dvacátého století zemřel devatenáctého května ve věku třiasedmdesáti let na následky rakoviny jícnu – řízením osudu vyslechl stejnou diagnózu v minulosti také Amisův blízký přítel a kolega Christopher Hitchens, který je právě jedním z hrdinů těchto jeho finálních beletrizovaných memoárů.

Čtěte také

Zuzana Válková: O jedné fatvě a tisíci drobných ran do zad

Jeho umělecký odkaz přibližuje jiný přítel, Salman Rushdie: "Martin Amis rád říkal, že za sebou chce zanechat polici plnou knih – aby na ni mohl ukázat a říct, odsud až potud jsem já. Jeho hlas oněměl. Ale tu polici máme." A že musí být dubová - syn spisovatele Kingsleyho Amise vydal první román ve čtyřiadvaceti a během dalšího půlstoletí jich přidal dalších čtrnáct. K tomu četné eseje a povídky, česky vyšly třeba Einsteinovy příšery nebo Na návštěvě u paní Nabokovové. Zřejmě nejznámější je pro svou londýnskou trilogii Peníze, Londýnská pole a Informace z osmdesátých a devadesátých let.

Věřil, že popisuje, ovšem my s odstupem čtyřiceti let vidíme, že spíše předjímal realitu kapitalismu urvaného ze řetězů, hamburgerové kultury, fungování masmédií a celkovou posedlost majetkem. Amisovi antihrdinové udělají pro úspěch všechno. Právě Peníze z roku 1984 z něj definitivně udělaly literární hvězdu.

Čtěte také

Ivan Hoffman: Kulturní válka

Martin Amis o svém díle říkal, že "zkouší psát vysokou literaturu o nízkých věcech: o světě fast foodu, sex šou a pornomagazínech." S nikým se nepáře, ale ani není moralista, svůj příspěvek k poznání světa podává prostřednictvím parodie, satiry, grotesky a černého humoru, což je dar, který má opravdu málokdo – rozplakat čtenáře lidskou mizérií lze o řád snadněji než je tou samou mizérií, byť hořce, rozesmát.

Důležité je, že právě Martin Amis byl v posledních letech kritizován z pozic samozvaných kulturních bojovníků extrémní levice, kteří ho shledávají stále méně skousnutelným, neboť jeho dílo je prý potenciálně urážlivé.

„Co proti nám stojí“

Snaha zavřít autory do vypolstrovaného pokojíčku se samozřejmě netýká jen Amise, ale ukazuje na radikální proměnu kulturního prostředí v anglosaském světě. „Co proti nám stojí,“ pojmenoval tento podivuhodný fenomén Amis během přednášky o politické korektnosti již v roce 1997, „je sám protipól humoru a dovolte mi, abych vás ubezpečil, že lidé bez humoru nejenže nevědí, co je vtipné, ale ani nevědí, co je vážné. Ztratili základní orientaci a nelze jim věřit vůbec v ničem.“

Čtěte také

Tereza Šimůnková: Nizozemská operace mačetou

V roce 2020 se Amis připojil k dalším významným literárním osobnostem jako Margaret Atwoodová, zmiňovaný Salman Rushdie anebo J. K. Rowlingová a v otevřeném dopise se ozvali na obranu svobody slova proti destruktivnímu vlivu takzvané cancel culture a atmosféře netolerance, která podle spisovatelů dusí svobodnou výměnu informací a myšlenek. "Způsob, jak porazit pitomosti," píší Amis a druzí, "je jejich odhalením a argumentací, nikoli snahou je umlčet nebo zakázat."

Mimochodem jiným řízením osudu se právě v den autorovy smrti konala premiéra britsko-polského filmu Zóna zájmu podle Amisovy předlohy z prostředí Osvětimi, ve kterém se táborový velitel Hoess s manželkou potýkají s těžkostmi při stavbě domu svých snů kousek od brány do pekla. 

Autorka je publicistka