Tereza Šimůnková: K volbám od 16 let. Labouristé strategicky sází na mládí bez zkušeností
Starmerova levicová vláda snižuje volební věk na šestnáct let. Hlasování středoškoláků musí ještě schválit britský parlament, zřejmě ale hladce projde, labourističtí poslanci jsou v převaze a nejeví tendenci se individuálně vzpěčovat, a to ani v takových záležitostech, jako byla nedávná dekriminalizace potratů až do okamžiku porodu.
Vicepremiérka Angela Raynerová zdůvodnila změnu jako „odstranění bariéry, které brání lidem v účasti, a zajistit, aby se do britské demokracie zapojilo více občanů“.
Čtěte také
Kouzlem nechtěného tak vystihla ducha této doby, která prakticky automaticky považuje podmínky, kritéria a hranice včetně geografických ne za nástroje k ochraně společnosti, ale za nespravedlivé bariéry a diskriminující překážky.
Hranice osmnácti let, která platí v drtivé většině států, samozřejmě do volebních systémů nespadla z nebe, natož aby tam byla autoritářsky či snad pokoutně implementována s cílem někomu ublížit. Volební právo od osmnácti let má zajistit, aby byl volič alespoň základně mentálně a morálně vyzrálý.
Čtěte také
Mezi člověkem pětatřicetiletým a pětapadesátiletým není v tomto směru rozdíl, zato během dospívání se počítá každého půl roku, jak nejspíš potvrdí každý, kdo kdy vkročil na půdu libovolného vzdělávacího ústavu, nebo kdo překotný náctiletý vývoj se všemi jeho turbulencemi sám absolvoval.
Sázka na levicové mládí
Mládí má mnoho různých předností, ale schopnost činit racionální rozhodnutí k nim nepatří. Jistě existují silní celoživotní kuřáci, kteří v sedmdesáti zvládnou půlmaraton bez zakašlání.
Z výjimky ale nelze dělat pravidlo. Zrání mozku mimochodem pokračuje ještě dlouho po dvacítce a téměř jako poslední dozrává prefrontální kůra, která je zodpovědná za plánování, stanovování priorit, kontrolu impulzů a sebeovládání a za hodnocení rizik, čili za kvalitní rozhodování.
Čtěte také
Nejrozumnější by vlastně byla úprava opačná, nahoru na jednadvacet, jak to mimochodem od voličů požadovalo třeba Masarykovo Československo. Revoluce bývají ne náhodou neseny příslušně excitovanou mládeží, které čeho se nedostává na životní zkušenosti, toho přebývá na radikalitě. S následky se ovšem pak musí popasovat všichni.
Že se mnoho středoškoláků o politiku zajímá, je sice pozitivní, to ale neznamená, že se na ní mají sami podílet. Chybí jim životní zkušenosti, které ale teprve dávají reálný obsah velkým pojmům, o kterých by měli ve volbách rozhodovat.
Co to je svoboda? Rodina? Tělesná integrita? Energetická bezpečnost, co to vůbec reálně znamená v běžném životě? Navíc do společnosti, o které mají spolurozhodovat, ještě ani neměli příležitost sami něco vložit. To bych viděla jako úplně první krok i z hlediska pokory.
Zjevný a empiricky doložitelný je příklon nedospělých lidí k levici včetně té extrémní. To je voda na Starmerův mlýn. Je mimořádně neoblíbený, dvě třetiny Britů ho hodnotí negativně.
Jeho sázka na levicové mládí a očekávanou sklizeň jejich hlasů evokuje krok minulé německé vlády socialisty Scholze. Ta výrazně zrychlila udělení německého občanství a tedy práva volit cizincům, neboť právě imigranti z Turecka, Blízkého východu a Severní Afriky volí výrazně doleva, což se potvrdilo v letošních volbách. K vítězství to nestačilo, ale už od ledna si o německý pas bude moct zažádat milion Syřanů, Iráčanů a Afghánců.
Autorka je publicistka
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
