Takt po taktu, nota po notě, popisuje expert objevování zapomenutých pokladů české hudby

22. prosinec 2017
Vánoční mše - J. J. Ryba

K vánočním zvykům patří i typická hudba, třeba česká mše Hej mistře, vstaň bystře Jakuba Jana Ryby. Ta svému autorovi moc slávy nepřinesla, protože pro její jednoduchost se objevily hlasy, že skladatel ani nic pořádného napsat nedovedl. Důkazy ale svědčí o opaku: Ryba a další čeští klasici se vyrovnali vídeňským mistrům. Řada jejich děl ale upadla v zapomnění a na koncertní pódia se dostávají až v poslední době.

„Problematikou spartace a realizace starých tisků zabývám více než 40 let,“ uvedl v Magazínu Leonardo hudební badatel a dirigent Štefan Britvík.

Podle něj jsou v českých archivech tuny notového materiálu, který čeká na své zpracování. „Hodně z nich zůstává v majetku Muzea české hudby, za jinými je třeba dojíždět.“

„Realizoval jsem nahrávku Kvarteta pro hoboj, klarinet, lesní roh a fagot od skladatele Pichla. O skladbě se dlouho myslelo, že jde o Mozartovo dílo, ale já jsem prokázal jednoznačně, že jde o skladbu českého skladatele.“

Dalšími velkými Britvíkovými realizacemi byly právě mše Jakuba Jana Ryby, které se dnes hrají po celé Evropě. „Bonbónkem je například Klarinetový koncert, který jsem objevil v lokalitě Svojšín, což byla kantorská práce, která se stala téměř šlágrem.“

„Letos jsem také realizoval velký Rybův Koncert d moll, který jsme předvedli ve světové premiéře v době Rybova výročí a chystá se i jeho nahrávka.“


Jaké zásahy autorský rukopis potřebuje, aby se mohl dostat na notové stojany hudebníků? „Postupuji tak, že snažím najít autorský autograf, což se většinou podaří. Když ne, vycházím z opisů skladby. Třeba právě od Rybovy České mše vánoční se autograf nezachoval, ale jsou známé party psané Rybovou rukou.“

Expert ve všech dostupných historických notových materiálech porovnává odchylky v zápisu i v nástrojovém obsazení. „Je to práce takt po taktu, nota po notě.“

„Autoři se také dopouštějí chyb. Potom je nutné ke každé skladbě udělat tzv. zprávu, ve které na všechna tato místa musím upozornit, tedy uvést, co je napsáno v originále, a jak jsem místo opravil já.“

Britvík se také prý vždy snaží o dodržování původního obsazení. „Tedy pokud je v originále skladby napsaný part pro klarinet C, tak aby to hráči skutečně transponovali, případně aby si opravdu vzali C klarinet. U fléten se zase snažím, aby se hrálo na dřevěné, které jsou historicky správnější.“

„Našim úkolem je skladatelovy libůstky jako jsou neobvyklé harmonické spoje, instrumentační nápady a podobné podtrhnout a ctít. I když člověk vybírá skladby k realizaci, tak je důležité aby skladba přinášela něco nového, co v té době nebylo úplně běžně zvykem.“

Takovým příkladem může být mše s koncertantním nástrojem. „To je velice zajímavá věc, kde vedle sólových hlasů je ještě pátý sólový hlas, který zní koncertantně. Totéž se mi stalo v nedávno objevené symfonii Jana Křtitele Vaňhala, kdy v ní volnou větu hraje sólové violoncello.“

„Čeští skladatelé měli vždy své neotřelé nápady, které do skladby promítli a které kompozici něčím ozvláštňují,“ popsal dobrodružství spojené s oživováním zapomenutých pokladů české klasické hudby Štefan Britvík.

autoři:Martin Srb, Ondřej Čihák
  • Věda
  • klasická hudba
  • Jakub Jan Ryba
  • historický nástroj