Střídavá péče po rozvodu je společensky nová šance a možnost hlavně pro muže, vysvětluje sociolog Fučík

„Jde především o kvalitativní výzkum,“ popisuje vědec. „Nesháním velký vzorek, ale snažím se poukázat na argumenty pro i proti a na určité nové kulturní formy uvažování o rodičovství po rozvodu.“

Čtěte také

Otcovství je čím dál tím významnější hodnotou, říká Talpa z Ligy otevřených mužů

Klíčové jsou hloubkové rozhovory s rodiči, kteří praktikují střídavou péči, mladými dospělými, kteří retrospektivně povídají o svých zkušenostech se střídavou péčí. Třetí skupina respondentů jsou institucionální aktéři, lidé z opatrovnických soudů, justice, lidé z OSPODu, psychologové a další.

Jestli ale konkrétní typ péče zapřičiňuje nějaké benefity nebo problém, je hodně náročné dokázat. „Ale tím množstvím, opakováním a velkými vzorky se přeci jen dá přiblížit k robustním úsudkům.“

Sdílená péče přináší komplexnější rodinu

„Střídavá nebo společná či sdílená péče je snaha zachovat vztah rodičů s dítětem po rozvodu, což ve veřejném prostoru příliš často nezaznívá a od toho se odvíjí jakási disproporce mezi tím, jak se o střídavé péči mluví na veřejnosti a jak pak vypadají výsledky výzkumů.“

Tady byla dlouho tradice téměř stoprocentně výhradní péče matek po rozvodu.
Petr Fučík

Tento typ péče je v Česku uzákoněn od roku 1998, je proto už možné ji hodnotit. „V prvním desetiletí se objevovala celkem zřídka, do pěti procent rozhodnutí soudu. Nyní jsme zhruba na 15 až 20 procentech. Ale je to jen orientační číslo, protože stále víc roste nevyváženost v tom, jak stát zachází s rodinami sezdanými a nesezdanými.“

Čtěte také

Samoživitelky začaly zase trápit obavy z budoucnosti, připomíná šéfka organizace pro zdravé rodičovství

„Dnes velká část dětí vyrůstá s rodiči, kteří dělají vlastně totéž co ostatní, jen se nevzali. Tito rodiče pak nemají povinnost se při rozchodu někde hlásit na úřadě nebo vyplňovat formuláře u soudu, proto u nich ani dost dobře nevíme, jak vypadá uspořádání po rozchodu.“

Nepochybnou výhodou je ale udržení vztahu s oběma rodiči po rozvodu. „Jakýkoliv model sdíleného rodičovství po rozchodu partnerství je všude, a zejména v západním světě, reakce na vyšší rozvodovost a snahu řešit rodičovské závazky.“

„Je tam ta cena stěhování dětí, což je nevýhoda, ale často se tento aspekt ve veřejných diskuzích přehání, jako by dítě ve svém životě nezažívalo jiné změny,“ připomíná vědec.

Z výzkumů vyplývá, že malé děti si na nový režim zvyknou docela snadno, ale čím jsou starší, tím už mají ukotvenější potřeby.

Hlavní charakteristikou sdílené péče je ale větší komplexnost rodiny. „Tyto modely velmi často produkují mnohem rozvětvenější a oscilující formy rodin. To se může pak promítnout do výhod i nevýhod. Můžete například získat nového bratra nebo sestru.“

Čím je dítě starší, tím hůře si na sdílenou péči zvyká

Sdílení rodičovství po rozvodu znamená velkou změnu i šanci udržet vztah s dítětem především pro muže. „Tady byla dlouho tradice téměř stoprocentně výhradní péče matek po rozvodu.“

„U žen máte také velkou část těch, které to vítají, a těch, které jsou ostře proti. To hodně záleží na kulturním a sociálním okolí, protože obě pohlaví se potýkají s genderovými stereotypy. Takže ženy nakloněné sdílení rodičovství jsou často vystaveny útokům ve stylu: co jsi to za matku, prohrála jsi děti a podobně.“

Čtěte také

Střídavá péče není zdaleka tak katastrofická a konfliktní, jak to někdy z médií vypadá, uklidňuje sociolog

Z výzkumů vyplývá, že malé děti si na nový režim zvyknou docela snadno, ale čím jsou starší, tím už mají ukotvenější potřeby v domácnostech, ale i to se dá vyřešit.

„Není to obecný závěr, ale moji respondenti říkali, že si do života přinesli to, že nevnímají svět černobíle. Jiní jsou prý zase schopni se sbalit do půl hodiny odkudkoliv a kamkoliv, další si odnesli do dospělého života mnohem větší vztahovou síť, což není zanedbatelná věc,“ shrnuje svůj dosavadní výzkum sdíleného rodičovství Petr Fučík.

Poslechněte si celé Studio Leonardo. Moderuje Renata Kropáčková.