Platíme ženy za to, aby byly doma, nepracovaly a aby si přerušily a zkazily životní kariéru, říká ekonom Münich

Ženy podle údajů Eurostatu vydělávají zhruba o 13 procent méně než muži, přičemž v České republice to je přes 16 procent. Podle Daniel Münicha, výkonného ředitele think-tanku IDEA při CERGE-EI, je důležité tuto statistiku vidět v kontextu.

Čtěte také

Ženám je třeba přistřihnout peníze na přepych, cituje kněz raného církevního spisovatele Kléménse

„Ty extrémní hodnoty říkají, že jsme v něčem zvláštní, ale zase musíme být opatrní, abychom to ihned neoznačovali za něco špatného. Musíme se ptát, proč je ten gap tak velký a dojdeme k tomu, že na to má vliv řada věcí. Například v Česku je vysoká zaměstnanost žen, ale řada žen v jiných zemích vůbec nepracuje, do toho průměru nevstupuje a pak to vypadá, že v dané zemi je ta situace ideální a přitom není,“ vysvětluje Münich.

Nejpalčivějším problémem v rozdílech platů bývá u žen přerušení kariéry kvůli rodičovské dovolené, ze které se podle Lenky Šťastné, zakladatelky konference Equal Pay Day, těžko vrací do původních pracovních pozic.

Ostatní země v těchto otázkách pracují mnohem rychleji.
Lenka Šťastná

„Velký vliv má také druh zaměstnání, protože u nás v Čechách máme velmi mnoho žen v méně placených pozicích, kde je velmi málo mužů. Jsou tu samozřejmě další faktory, jako je vzdělání, odpracované hodiny a obrovský vliv má více hodin neplacené práce, které ženy odevzdávají v domácnostech,“ míní Šťastná.

Česko na nejhorších příčkách v indexu rovnosti platů

Statistiky ukazují, že ženy v Česku musí v roce 2022 pracovat zhruba o dva měsíce déle, aby dosáhly na stejnou roční odměnu jako muži. Letos jde navíc o zlepšení oproti loňskému roku, a to o devět dní. Podle Šťastné může za tento mírný postup pandemie koronaviru.

Čtěte také

Josef Chuchma: Rovnost žen je u nás jen papírová, muži je mezi sebe nechtějí v určitých kruzích pouštět

„Velmi mnoho odměn šlo do sektoru zdravotnictví, kde pracují ženy. Zvýšila se také několikrát minimální mzda, za kterou častěji pracují ženy než muži. Odměny ve školství též zasáhly spíše ženy, a to si myslím, že způsobilo ten rozdíl. Obecně si nemyslím, že bychom na tom byli tak dobře, ale tyto vlivy ovlivnily samotné procento,“ vysvětluje Šťastná.

Jak sama také uvádí, to, jak špatně na tom v tomto ohledu je Česká republika oproti ostatním zemím, udává tzv. index rovnosti mužů a žen.

„Jsme tam hodnoceni velmi špatně a stojíme až na 22. místě a v některých bodech až na 27., což je zrovna v ekonomickém rozhodování. Musím říct, že pro mě největším šokem bylo to, že od roku 2010 jsme klesli o devět míst, a to ukazuje, že u nás není žádný hmatatelný posun. Nechci říct, že se neděje nic, ale ty ostatní země jednoduše pracují v těchto otázkách mnohem rychleji,“ říká Šťastná, podle které by tomuto problému pomohly povinné kvóty.

Ženy v politice jsou pro ostatní ženy zlo

S názorem Šťastné souhlasí i Münich, který zdůrazňuje, že pozici ČR na indexu ovlivňuje především to, že ženy nejsou ve vedoucích pozicích, kam se těžko dostávají a kde je vyšší platové ohodnocení. Vinu dává také několika málo ženám v politice.

„Bohužel těch pár žen, které jsou v politice, zpravidla ještě více tuží současnou špatnou muziku. Říkají: ‚když jsem to dokázala já, tak to v tom sytému dokážou všichni, ukažte se!‘ Místo toho, aby tlačily na změnu,“ míní Münich.

Čtěte také

Proč v české politice chybí ženy? V rámci Evropy jsme hodně pozadu, říká Šárka Homfray

Co se mu také nelíbí je zavedený sociální systém, který se tváří jako silně prorodinný, ale sociální benefity přerozděluje velmi nešťastnou formou.

„My platíme ženy za to, aby byly doma, nepracovaly a aby si přerušily a zkazily životní kariéru. Máme extrémně dlouhou rodičovskou, máme způsob zdanění, který platí i snižuje daně manželovi za to, že jeho manželka nepracuje. Nemáme ale peníze naopak ve službách, které ženy potřebují. To znamená jesle a školky. Vím, že jesle nejsou stálé, školky jsou, ale ne všude. Takže je to takový začarovaný kruh,“ tvrdí Münich.

S ním a jeho výpovědí o ženách ve vedoucích pozicích souhlasí i Andrea Gontkovičová, generální ředitelka Philip Morris ČR, Slovensko, Maďarsko a také členka představenstva Svazu průmyslu a dopravy. Gontkovičová je zároveň ve vedoucí pozici ve společnosti, která má globální certifikát za rovnoprávnost mužů a žen v odměňování. Firma musela ovšem nastavit zcela odlišný způsob fungování.

Ženy se v práci chovají jinak než muži, a proto je asi dost důležité měnit i firemní kulturu.
Lenka Šťastná

„Do celé otázky to vneslo velkou transparentnost a různé možnosti. Například rodičovská dovolená u nás vypadá tak, že jediný rozdíl, který děláme, je mezi prvním a druhým rodičem. První, který chce využít větší část své rodičovské dovolené, dostane volno a finanční kompenzaci na 18 týdnů, ten druhý má opět volno a kompenzaci na 8 týdnů a je to jen na rodičích, jestli bude první muž a pak žena, nebo naopak,“ uvádí Gontkovičová, podle které je nutné změnit firemní kulturu.

„Ženy se v práci chovají jinak než muži, a proto je asi dost důležité měnit i firemní kulturu. Celé roky tu bylo zažito, že se firemní kultura přizpůsobovala potřebám mužů, teď je nutné tam vložit ženské prvky. Ženy jednoduše nejsou tak progresivní ve vyjednávání a já si myslím, že aby se té situaci napomohlo, pomůže určitě transparentnost platů,“ dodává a souhlasí s Gontkovičovou Šťastná.

Poslechněte si celý pořad Souvislosti Plus v audiozáznamu. Moderuje Patricie Polanská.