Střepy prozradily obchodní styky starého Říma
Římané navršili uprostřed své metropole pahorek ze střepů rozbitých amfor. Největší smetiště starověku prozradilo vědcům obchodní praktiky metropole římského impéria.
Římský vršek Monte Testaccio měří po obvodu asi kilometr a nad okolní terén se tyčí do výšky pětatřiceti metrů. Zhruba patnáct metrů z původní výšky pahorku se nachází pod zemí. Kopec uprostřed Věčného města nevytvořila příroda. Monte Testaccio je dílem lidských rukou. Vznikal přinejmenším tři staletí ze střepů starověkých amfor. Archeologové odhadují, že jich tu bylo rozbito více než 25 milionů. A někteří udávají počty dokonce i třikrát vyšší.
Kde se takové množství střepů v Římě vzalo?
Pocházejí z amfor, ve kterých se do města dovážely nejrůznější potraviny, například olivový olej nebo víno. Dělníci vyložili v přístavu na řece Tibeře amfory z lodí a jejich obsah přelili či přesypali do velkých zásobníků. Prázdné sedmdesátilitrové nádoby Římané nerecyklovali, ale likvidovali. Nevyplatilo se jim je vracet prázdné zpátky zámořským dodavatelům. Navíc do sebe keramika nasákla uchovávané tekutiny a ty se pak v pórech kazily. Olej žluknul, víno zkyslo. Těžké amfory se proto vozily na hřbetech soumarů na kopec a tam se rozbíjely.
Nešlo o žádnou černou skládku. Monte Testaccio mělo své správce, hlídače a další zaměstnance. Ti ukládali střepy zcela systematicky. Budovali opěrné zdi z nerozbitých nádob naplněných střepy, za ně pak úhledně skládali volné střepy a vytvářeli důmyslný systém teras. Svahy pahorku tak byly chráněny před samovolnými sesuvy. Dělníci prosypávali střepy vápnem, aby neutralizovali nepříjemný zápach.
Nápisy místo čárového kódu
Amfory nesly na uchu nápisy, tzv. tituli picti, které udávaly druh uchovávaného nákladu, jeho hmotnost, místo původu, jméno obchodníka, který náklad přepravoval, datum dodávky do Říma, výši zaplaceného cla a také jména a podpisy úředníků, kteří zboží kontrolovali. Vědci se z nápisů snaží vyčíst, kolik a jakého zboží se pro milion obyvatel Říma importovalo a odkud náklad pocházel.
„Tyhle nápisy jsou něco jako dnešní čárové kódy na zboží,“ říká italský archeolog Francesco Pacetti. „Ve většině amfor se převážel olivový olej vyráběný v Baetice, která ležela v dnešní španělské Andalusii.“
K dalším významným dovozcům oleje do Říma patřila severoafrická města z dnešní Libye a Tuniska. V Libyi objevili archeologové lisovnu oleje s roční produkcí odhadovanou na 100 000 litrů oleje.
Z nápisů na střepech z amfor vědci složili zajímavou mozaiku, z které je patrný rozsah obchodu v rámci římského impéria. Tahle říše měla v dobách největší slávy větší rozlohu než dnešní Evropská unie. A i když neměli Římané k dispozici současné komunikační a dopravní prostředky, zvládali logistiku zboží v evropském prostoru na výbornou. Byla to pro ně životní nutnost. Na dovozu potravin včetně vína a olivového oleje nebyli závislí jen obyvatelé metropole, ale třeba i legie, které chránily říši a rozšiřovaly její hranice. Olivového oleje spotřebovávali Římané tolik, že jej lze označit za „strategickou surovinu“. Odhaduje se, že ročně dorazilo do Říma 280 000 amfor s olivovým olejem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
