Štát. Temná kapitola slovenských dějin

Adolf Hitler a Jozef Tiso

„Jeden národ! Jeden vůdce! Jeden společný cíl!“ Tak hřímal 11. prosince 1938 na předvolebním projevu v Bratislavě předseda slovenské vlády Jozef Tiso. Nadšený dav mu odpovídal: „Slovenský štát! Slovenský štát!“ Jeden ne právě vtipný bonmot říká, že koho chce Bůh potrestat, tomu splní jeho přání…

Vznik Protektorátu Čechy a Morava aneb Hra se slovenskou kartou

Vůdce třetí říše Adolf Hitler vykonává přehlídku vojsk na Pražském hradě

Druhá československá republika neexistovala ani půl roku, přesto se během této krátké doby výrazně zhoršily poměry ve všech oblastech společenského života.

Slováci po mnichovské dohodě ze září 1938, která znamenala konec první Československé republiky, vyhlásili autonomii. Na podzim na Slovensku začala kampaň před volbami do slovenského sněmu. Představitelé hlavní politické síly, Hlinkovy slovenské lidové strany, zastávali silně protičeské a protižidovské postoje.

Slováci na konci roku 1938 ve volbách moc na výběr neměli, kandidátka byla jen jedna a takzvaní ľuďáci získali 98 procent hlasů. Byly to první zmanipulované volby v Československu. Štvaní Slováků proti Čechům zcela vyhovovalo plánům Adolfa Hitlera na konečné rozložení Česko-Slovenska.

Nabídka, která se neodmítá

Hitlerovi se zbytkem republiky docházela trpělivost. Potřeboval průmysl v Čechách a na Moravě i zbraně potupené československé armády. Na 13. březen 1939 si do Berlína zavolal předsedu hlinkovců Josefa Tisa. Od Hitlera dostal Tiso na výběr: buď okamžitě vyhlásí Slovenský stát, nebo Říše nebude Maďarsku bránit v případném obsazení Slovenska.

Březen 1939: Hrůzná noc ze 14. na 15. března

Emil Hácha během jednání s německými představiteli

Noc ze 14. na 15. března 1939 patří v naší historii k těm nejdramatičtějším. Co se odehrálo při takzvaném jednání Adolfa Hitlera s prezidentem druhé československé republiky Emilem Háchou?

Další den – 14. března – Tiso svolal parlament a ten vyhlásil samostatnou Slovenskou republiku. Česko-Slovensko bylo zničeno. Nový slovenská stát byl ale pouze vazalem třetí říše. Jeho hospodářství, politický systém i zahraniční politika se podřídila německým zájmům. I přes německé bezpečnostní záruky některé slovenské obce ještě na konci března zabralo Maďarsko.

Slovenští vojáci se také připojili k německému tažení, čekala je služba na východní frontě. Ze Slovenska musely odejít tisíce Čechů. Nejhorším rysem Slovenského státu byl jeho postoj k židovskému obyvatelstvu. Předseda vlády Vojtěch Tuka se zavázal, že za jednoho odvezeného Žida Slovenská republika Německu zaplatí 500 říšských marek. Deportovaných bylo asi 70 tisíc.

Začátek konce – Slovenské národní povstání

Na konci srpna 1944 proti nacistickým sluhům povstaly desetitisíce statečných Slováků. Zemi proto začala obsazovat německá armáda. Povstalci vydrželi vzdorovat nacistům do konce října.

Rok 1944: Konečně doma! Co znamenala Karpatsko-dukelská operace

Na slovensko-polských hranicích na karpatsko-dukelskou operaci nezapomněli

Karpatsko-dukelskou operaci, která začala 8. září 1944, prezentoval komunistický režim jako stěžejní okamžik naší vojenské historie, a 6. říjen, kdy vojáci 1. československého armádního sboru překročili hranice, se slavil jako Den československé lidové armády.

Potom se museli stáhnout do hor, sovětská pomoc nepřišla včas. Můžeme jen spekulovat, jestli vůbec chtěla včas přijít. I přes porážku ale Slovenské národní povstání začalo psát poslední kapitolu Slovenského státu. Na konci roku 1944 už před Dukelský průsmyk postupují jednotky generálů Koněva a Svobody.

Prvního dubna 1945 Rudá armáda osvobodila Bratislavu a Slovenská republika přestala existovat. V archivu Českého rozhlasu se ale dochovala řada nahrávek z dob její existence. To nejzajímavější si poslechněte v Archivu Plus.

Související