Spisek, který o minulosti lže stejně jako za komunistů, říká kritik Just o knize Dějiny Česka

„Na své články většinou dostávám tak jeden dva nadávací dopisy jeden dva chválící. Ale tentokrát jsem dostal přes třicet ohlasů a naprostá většina kromě jednoho nebo dvou mi děkuje, že konečně to někdo řekl,“ mluví o reakcích na svůj článek kritizující knihu, na níž se podílel jeho nadřízený děkan Filozofické fakulty Univerzity Karlovy docent Michal Pullmann.

Čtěte také

Totalita nestála na bodácích, občané tu hru hráli, hodnotí dobu komunismu děkan Pullmann

„„Ani nikdo z kolegů historiků - až na výjimky, jako je například Ladislav Kudrna z mladší generace historiků, který se veřejně vymezil - se neozval. Je ticho po pěšině,“ dodává profesor.

Docent Pullmann se označuje za postmarxistu, a jak Just připomíná, už při svém příchodu na fakultu upozornil, že jeho srdce bije nalevo. V médiích se o fakultě mluví jako o levicové. Je celá fakulta levicová?

„Právě že není. Slyším to na chodbách, při debatách s kolegy z různých kateder, včetně naší. My jsme malá katedra a tam také žádné takové tendence nevidím. Jsem řešitelem týmu Národní divadlo a normalizace a mám tam jedinou osobu, která ne že by přímo horovala pro Pullmanna, ale nějakým způsobem hájí jeho názory. Takže já to tam nevidím,“ vysvětluje.

Kritické čtení

„To je právě ten problém, že navenek fakulta nevyvěsí transparent, že Horáková byla zavražděná. Pan děkan říkal, a to mě naštvalo, my se k tomu vyjádříme jinak: naší profesí, to znamená články, studiemi, knihami… Tak jsem si otevřel knihu Dějiny Česka a tam nejenže není o Horákové zmínka, ale je Heliodor Píka je tam zmíněn tak, že čtenář má pocit, že si žil na blahobytné vojenské penzi. Že byl popraven, to tam prostě není. Tam není Toufar, tam není Palach,“ připomíná.

Čtěte také

Ještě teď mám z píšťalek zalehlé ucho, hodnotí s odporem přerušení Frljićovy hry Vladimír Just

Čím to je, že mladá generace necítí potřebou psát celou pravdu? „Myslím a potvrzují to i zahraniční studie, které hodnotí míru vzdělanosti mladé generace, že umíme všechno - umíme ještě od Marie Terezie cokoliv odříkat. Mechanicky to máme dobré. Dokonce i určitou paměť na data. Ale co neumíme, je kritické čtení. A tam selhalo kritické čtení pramenů.“  

„Když je to pramen z komunistické státní bezpečnosti nebo z Rudého práva z toho a toho období, který už dopředu má za cíl mystifikovat veřejnost, a já na něj koukám jako na písmo svaté, je to falešné,“ vysvětluje.

Modernizační přínos

Justovi také vadí, že je v knize podle něj záměrně vyzdvihován modernizační přínos období reálného socialismu. „Cítím tam apriorní představu, že všechno nebylo špatné, lidé si žili své životy, režim se modernizoval.“

„Slovo modernizace je přímo základní mantra Matěje Spurného i docenta Pullmanna. A kontext je, že se na Západě také modernizovalo. Ale nepotřebovali k tomu koncentráky, zinscenované procesy, umlčení spisovatelů a umělců, zničení třídy soukromých zemědělců… Modernizace jako pokrok jako by jinde nebyla. A dokonce bych řekl, že možná pochodovala ještě moderněji. To je přesně to zcizení kontextu,“ vysvětluje.

Nejprve vhled, pak kritický pohled

Termín levicový a pravicový historik Just neuznává. Připomíná, že svojí kritickou studií ke knize o Milanu Kunderovi od Jana Nováka se netrefil ani do jednoho tábora. „Nadávají mi z obou. Zatím tedy více z toho pronovákovského, to znamená antikomunistického, který pasuje Kunderu na téměř celoživotního stalinistu,“ popisuje.

Čtěte také

Nejsou to taškařice, Havel psal o vážných věcech, říká teatrolog Just

Poznamenává, že kvůli studii bedlivě prostudoval znovu celého Kunderu. „Kundera a Jan Novák mi vzali letošní léto,“ směje se. „A zjistil jsem, že některé hry Novák nikdy nemohl číst, protože je tam řada detailů, které mu unikly,“ upozorňuje.

Podle Justa si Kundera zasluhuje kritický portrét, ale v Novákově knize se ho objektivně nedočkal. „Měla by tam být především menzelovská empatie vůči dílu. Nejdříve musím pochopit a prostudovat, abych mohl odsoudit. Když odsuzuji, aniž přečtu a pochopím, tak to není odsudek, ale předsudek. A ten je hned na prvních stránkách,“ dodává profesor Vladimír Just.

Celý rozhovor Barbory Tachecí s Vladimírem Justem si můžete pustit ze záznamu.