Slovo tolerance mě už štve. Nemám pocit, že žiji tak, že bych měl být někým tolerován, říká herec Krejčík

„Bylo (a je) to s nimi hodně náročné, protože jsou to lidé, kteří byli v nějakém období ztraceni,“ popisuje s tím, že mu je až teď jasné, jak naivní představa jejich impulzivní nabídce předcházela.

Na zámku se narodilo miminko a také nám jedna paní zemřela.
Daniel Krejčík

Čtěte také

Náš život na zámku? Místo, kde zítra znamená středověk, nudu už neznám, glosuje herec Krejčík

„Představoval jsem si to, jako když Robinson potká Pátka a dají se dohromady – no, tak romantické to tedy nebylo. A abych to v tu velmi emocionálně vypjatou a náročnou dobu zvládal, začal jsem psát hezké věci, které se v průběhu dne staly, na Instagram… A třeba to některé další motivovalo k tomu, aby také pomáhali těm, co to potřebovali.“

Následně se ozvalo nakladatelství, jestli by ze svých příběhů nesepsal knihu, což mu přišlo nejdřív hodně bláznivé.

„Musel jsem se vracet na začátek našeho vztahu, jak jsme se seznámili a proč bydlíme na zámku atd.,“ popisuje s tím, že to jsou věci, které na sítích už dávno všichni vědí, ale protože šlo o knihu, tak by to v jejich příběhu čtenářům chybělo.

Byl bych rád, kdyby ty příběhy už došly konců.
Daniel Krejčík

„Na začátku psaní jsem měl představu, že všechny příběhy skončí s tím, že válka skončila – a všichni se šťastně vrátili do svých domovů. Bohužel, to se nestalo.“

Čtěte také

Herec Daniel Krejčík: Narodil jsem se v pohřební službě a žiju na zámku. O čem je podcast Rituál?

„Já bych vlastně byl i rád, kdyby ty příběhy už došly konců – a některé už došly. Stala se nám spousta věcí, o kterých jsem na začátku nevěděl, že budou obsaženy v otázce, jestli u nás ubytovat Ukrajince.“

„Na zámku se narodilo miminko, protože jsme ubytovali paní, která byla na začátku devátého měsíce těhotenství. Také nám jedna paní zemřela – v průběhu té doby zjistila, že má nevyléčitelnou nemoc a musela podstoupit paliativní péči. Zůstal nám její syn, tou dobou sirotek. Měli jsme tam spousty dalších rodin, kterým muže odváděli na vojnu a museli se s tím vypořádat. Všechny tyto a další příběhy jsem si schoval, mám je napsané někde v šupleti a pokračuji s psaním dál.“

Tolerance? 

Po vraždě dvou gayů ve slovenském klubu Tepláreň se herec i se svou maminkou zúčastnil demonstrace nazvané „S barvou ven, společně proti nenávisti“.

„Bylo to zvláštní, protože jsem vystupoval se spoustou lidí, kterých si moc vážím, ale nikdy se svou mámou,“ vzpomíná.

Když budou děti vyrůstat v tom, že každý je nějaký, je to možná lék proti nenávisti.
Daniel Krejčík

„Připravila si krásnou řeč, ve které mluvila o tom, že jako učitelka v mateřské školce učí děti k tomu, aby se braly takové, jaké jsou. A že každé dítě je jiné, což nebrání tomu, aby se měly rády a respektovaly se. Když budou vyrůstat v tom, že každý je nějaký, bude to možná lék proti nenávisti.“

Čtěte také

Stropnický a Krejčík o zámku v Osečanech: Banky nám na zámek nepůjčily, pomohla nám rodina

Pak přemýšlel a došel k úvaze, že když se někdo odlišuje od mainstreamové společnosti, tak to jsou věci, které se dostávají „na přetřes“.

„A až poslední dobou jsem zjistil, že mě strašně štve slovo tolerance, protože nemám pocit, že žiji nějak jinak než ostatní. OK, tak vedle sebe nemám krásně stavěnou blondýnu, ale kluka s knírkem, ale řešíme úplně stejné věci jako všichni ostatní.“

„Vlastně nevím, jestli bych se o tu toleranci měl někoho prosit nebo žádat. Protože nemám pocit, že žiji tak, že bych měl být někým tolerovaný.“

Adventní doba

Daniel Krejčík následně prozrazuje, že letošní předvánoční (snad) post-covidová doba pro herce znamená, že „hrají jako blázni“.

„Je toho víc než jindy. Teď mám pocit, že se nám konečně vrací doba, kdy lidé do divadla chodí. Za covidu a v době po začátku války nechodili, asi také nebyla na lecjaké kusy úplně nálada. Teď si to dost kompenzují. Za minulý měsíc jsem odehrál 25 představení, což je šílené,“ popisuje s úsměvem.

Herec má někdy sedřenou duši.
Daniel Krejčík

Své role si ale „tahá domů“. „Nejsem moc technický herec, většinu rolí se snažím na tom jevišti odžít. Taky si myslím, že to jsou věci, které divák pozná, uvidí a zároveň ocení. Jedna věc je, že sice dáváte pravdivý prožitek, ale stejně jako má zedník někdy sedřené ruce, tak herec má stejně sedřenou duši,“ přiznává.  

„Mám štěstí na velké, krásné, osudové role, ale nejsou to žádné komedie a mám pocit, že se teď každý večer nořím někam, kam se lidi sami od sebe vydávají jen málokdy.“

Daniel Krejčík|foto:David Šťáhlavský, Český rozhlas

Celé Hovory Davida Šťáhlavského najdete v audiozáznamu. Poslechněte si, dozvíte se víc.