Náš život na zámku? Místo, kde zítra znamená středověk, nudu už neznám, glosuje herec Krejčík

2. září 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy herec Daniel Krejčík

Herec Daniel Krejčík žije na zámku v Osečanech na Sedlčansku, kam se přestěhoval se svým životním partnerem. Hraje v divadle, filmu, v dabingu i na svém zámku. „Mám nejraději právě tu pestrost,“ odpovídá v pořadu Hovory na otázku, co dělá nejraději.

„Vyrostl jsem v poměrně malém Divadle v Řeznické a bylo mi tam strašně dobře. Dnes mohu hrát jak v H2O, malém bytovém divadle v Košické, tak v Divadle Na Fidlovačce, což je zase jedno z největších pražských divadel. A hraju také doma na zámku. To je úplně nejlepší, protože člověk jde z koupelny rovnou na jeviště, což je boží. A dabing je něco, co mě živí strašně dlouho a vůbec práci za mikrofonem mám moc rád,“ dodává.

Čtěte také

Zámek v Osečanech, kde spolu se svým partnerem trvale bydlí, má podle herce své výhody i nevýhody.

„Hodně jsem si přál v koupelně vanu na nožičkách. Mám ji, ale je to specifická koupelna, protože když chcete mít teplou vodu, tak si musíte zatopit v lázeňských kamnech,“ popisuje.

V zimě podobný úkon trvá zhruba dvě hodiny. „A pak se tam člověk krásně spaří, aby pak zas venku pěkně vymrznul. Protože kolem je tak asi o 30 stupňů míň než v té vaně,“ popisuje se smíchem.

Život na zámku

Spolu s partnerem zámek koupili před třemi lety a Daniel Krejčík si musel hodně zvykat na úplně jiný život.

Čtěte také

„Když jsme tam přišli poprvé, tak jsem si to opravdu představoval jako princezna Pampeliška. Že budeme snídat čerstvě upečený chleba a se sklenkou vína koukat ze zámeckých oken. Můj muž měl konkrétnější představu, jak to bude vypadat – a ta jeho byla samozřejmě mnohem správnější.“

A pokračuje: „Život se strašně změnil, protože všechny úkony tam trvají mnohonásobně déle. Není tam teplá voda, tak jen umýt nádobí je opravdu akce na dlouhou dobu, taky si děláme vlastní dřevo.“

Partnerem Daniela Krejčíka je Matěj Stropnický, který kandiduje ve sněmovních volbách za ČSSD.

„Vždy říkám, že je to místo, kde zítra znamená středověk,“ tvrdí s nadsázkou. „Na druhou stranu – já za tu dobu zapomněl na to, co je to nuda, protože tam se člověk opravdu nenudí. Manuální práce vyžene tolik serotoninu do hlavy, že jste v pohodě, i když to kolem vás v pohodě vůbec není.“

A k tomu jeho partner prý nesnáší jakoukoli elektroniku. Že by nádobí mohla umýt myčka, to je podle herce Krejčíka zcela scestná úvaha.

V létě žijeme v ,průchoďáku‘, ale to se hezky kompenzuje od října do května. To za námi nechce přijet ani nejbližší rodina.
Daniel Krejčík

„Když jsme přemýšleli, že se sestěhujeme, tak se rozhodovalo mezi jeho a mým bytem – nakonec vyhrál ten jeho. Ale řekl jsem, že potřebuji alespoň sporák, řekl ano, ale měl jsem prodat auto. Zaplať bůh, že jsme ho neprodali, protože teď se docela hodí. Sporák se stěhoval s námi a je teď na plynovou bombu. A je to ta nejpokročilejší věc, kterou máme. Takže myčka je opravdu scestný úsudek,“ vysvětluje Krejčík.

Vlastní letní festival

V době covidu se Krejčíkovi po divadle stýskalo, i proto si na zámku udělali letní divadelní scénu.

Čtěte také

„Nazkoušeli jsme hru Účel musí pryč se Zuzanou Bydžovskou a dalšími, to jsme hráli každý den. Do toho u nás hostovaly i jiné soubory. Léto na zámku je pak vždy takový malý disneyland – jezdí tam strašně moc lidí jak na prohlídky, které se tam dějí každý víkend, nebo se tam lidé ubytovávají, jsou svatby a taky bude jedno natáčení,“ popisuje.

„V té době mám pocit, že jsem v nějakém ,průchoďáku‘, ale to se pak hezky kompenzuje od října do května. To za námi nechce přijet ani nejbližší rodina.“

Některé věci se místních lidí víc dotýkají, i mě samotného po třech letech na vesnici spousta věcí zarazila.
Daniel Krejčík

Jedním z představení byli i Naši furianti od pražského sdružení Depresivní děti touží po penězích Jakuba Čermáka. Spolek je proslulý svébytnými adaptacemi české klasiky.

Čtěte také

„Mám to moc rád. My jsme jejich představení viděli v Praze – bylo hodně ostré, neberou si servítky. A v Praze se všichni diváci hrozně smáli. S tím jsme je pozvali k nám, kde to ale vyznělo opačně. Nejednou jsem cítil, že se některé věci těch místních víc dotýkají, i mě samotného po třech letech na vesnici tam spousta věci zarazila. Takže to uvedení bylo docela odvážné, ale podle mne správné. Našim cílem totiž nebylo dělat zájezdový festival, kam se lidi chodí podívat na herce z televize, ale ukázat divadlo po všech směrech. Tak viděli i to alternativní,“ uzavírá Daniel Krejčík.

Celý rozhovor pořadu Hovory najdete v audiozáznamu, ptal se David Šťáhlavský.

Spustit audio

Související