Seriál: V jaké kondici je česká zemědělská půda?

Přehrát celý seriál (5 z 5 dílů)
1. díl: Plechové krávy
2. díl: Vodní eroze odplavuje úrodnou zem
3. díl: Půdní mapy
4. díl: Mikroorganismy vs. skleníkové plyny
5. díl: Za zhutňování půdy můžou hlavně lidé
Vědecká redakce připravila další seriál – tentokrát zaměřený na kvalitu půdy. Prozradíme, čím jsou prospěšné takzvané plechové krávy, proč bychom měli znát půdní mapy nebo jak odpovědně pracovat s osevními postupy.
Plechové krávy
Takzvané plechové krávy, jak se přezdívá bioplynovým stanicím, dokážou z biologicky rozložitelného odpadu vyrobit plyn, jehož spalováním lze získat elektrickou energii a teplo. Odpadní produkt – takzvaný digestát – je přitom možné použít jako kvalitní hnojivo a vrátit tak do půdy organickou hmotu.
„Digestát velice příznivě působí na půdní úrodnost a má schopnost napomáhat infiltraci vody do půdy. To znamená, že pokud přijdou větší srážky a přívalové deště, je větší šance, že voda zůstane na poli a neodteče po povrchu,“ vysvětluje Jindřich Černý z České zemědělské univerzity.
Vodní eroze odplavuje úrodnou zem
„Jeden centimetr půdy u nás vzniká řekněme stovky až tisíce let,“ vysvětluje Jan Vopravil z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy. A dodává, že i po jednom velmi intenzivním přívalovém dešti může z pole zmizet několikacentimetrová vrstva zeminy.
Široká veřejnost může pro podporu rozhodování v oblasti protierozní ochrany půdy použít takzvanou Protierozní kalkulačku.
Nejvíc trápí české zemědělce eroze vodní (přívalové deště) a větrná. V poslední době se ale podle Vopravila objevuje také eroze, která vzniká nevhodnou kultivací, kdy dochází ke stahování půdy po svahu agrotechnikou.
Půdní mapy
V Československu proběhl v 60. letech komplexní průzkum, který zmapoval přes 7 milionů hektarů zemědělské půdy. „Obnášelo to na 700 tisíc kopaných sond a neuvěřitelné 2 miliony rozborů,“ říká Ivan Novotný z Výzkumného ústavu meliorací a ochrany půdy.
Čtěte také
Z tohoto plošného průzkumu těží pedologové dodnes. Z map je totiž možné získat mnoho důležitých informací. „Jsou to uspořádaná data, která něco říkají o úrodnosti pozemku, náchylnosti k erozi a o schopnosti půdy bránit se znečištění nebo okyselení,“ vysvětluje Luboš Borůvka z České zemědělské univerzity.
K údajům, které byly zkompletovány před více než 50 lety se stále doplňují nové informace. Využívají se třeba satelitní nebo letecké snímky. „Vždycky by tam ale měla být i ta terénní část průzkumu, kde se počítačově vytvořené mapy ověří v terénu,“ dodává Borůvka.
Mikroorganismy vs. skleníkové plyny
„Mikroorganismy rozkládají půdní organickou hmotu a uvolňují živiny,“ vysvětluje Jan Frouz z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Se snižováním organické hmoty v půdě (například důsledkem orby) ale mizí právě i bakterie, které jsou podle odborníků v mnoha směrech prospěšné.
„Jedním z perspektivních směrů výzkumu je pochopení, jak se různé skupiny bakterií nebo mikroorganismů obecně podílejí na tvorbě skleníkových plynů,“ popisuje diskutované téma přírodovědců Frouz. Zatímco některé půdní organismy totiž skleníkové plyny produkují, jiné se jimi živí a odbourávají je tak z atmosféry.
Za zhutňování půdy můžou hlavně lidé
Takzvané zhutňování zvyšuje riziko půdní eroze a snižuje výnosy plodin. Každá půda je totiž tvořena pevnou složkou a volnými póry, které jsou buď obsazené vzduchem, nebo vodou. „Jak dochází ke stlačování, zmenšuje se podíl pórů a tím pádem půda neposkytuje příznivé podmínky pro pěstování rostlin ani život organismů,“ vysvětluje Josef Soukup z České zemědělské univerzity.
Údajně až ze 70 % může za zhutňování člověk: „Pokud se půda zpracovává třeba za nevhodných povětrnostních podmínek – je mokrá nebo příliš suchá – dochází ke zhoršování struktury,“ popisuje Soukup.
Aby zemědělci udrželi půdu v dobré kondici, musí dodržovat mnoho pravidel. Farmář Jiří Michalisko například plánuje osevní postupy na léta dopředu a plodiny prý odpovědně vybírá tak, aby zem také obohacovaly.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor


Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.