Jednou na naše chemické zemědělství šeredně doplatíme. Každý sklidí, co zaseje, varuje přírodovědec

Chemie v zemědělství (ilustrační foto)

Plošné hubení hlodavců jedem Stutox II vyvolalo velkou nevoli, a to jak u ekologů, tak u veřejnosti. „Radost“ z toho nemají jen někteří zemědělci. Problém ale leží hlouběji pod povrchem českého zemědělství „na zisk“.

„Míč je ale na straně zemědělců. Plošnou aplikaci jedu v této fázi vývoje naší společnosti už nemůžeme akceptovat… Ono se to u nás dělalo velmi často, rozhodně to není poprvé, ale teď to vzbudilo rozruch a odpor… Naše společnost dospívá a už si nenechá jen tak něco líbit,“ myslí si odborník na ochranu přírody, který působí v České geologické službě a Ústavu výzkumu globální změny AV ČR Jakub Hruška (TOP 09).

Přitom podotýká, že jsme byli poslední zemí EU, která plošnou aplikaci jedu umožňovala, a aplikaci Stutoxu II přímo do nor opravdu nikdo nezakazuje. Způsob aplikace je prý nesmírně důležitý, protože přece nechceme, aby se otrávili zajíci, bažanti, koroptve, čápi, draví ptáci apod. 

Základ je podle Hrušky ale úplně jinde – rozsáhlé monokulturní lány velmi uniformních plodin, kde myši nemají žádné přirozené nepřátele a naopak mají ideální podmínky pro množení. Podle Hrušky je jasné, že gradace (přemnožení) bude mnohem větší než třeba v Rakousku. Tam je totiž zemědělství stále na menších plochách a krajina mnohem pestřejší. „I Rakušané mají gradaci, ale mnohem menší… Každý prostě sklidí to, co zaseje,“ říká v Interview Plus.

Proč raději neořou?

Teď mají zemědělci sklizeno, je tak právě načase, aby se rozhodli, co dál. „Já bych před sadbou ozimů určitě doporučoval hlubokou orbu. Přestože tvrdí, že to nepomáhá, tak pomáhá. Když se dřív oralo, tak si vzpomeňte na ta obrovská hejna polního ptactva za traktorem. Protože vybírali právě ty hraboše z děr. Když neořou, nikdy neobnaží půdu tak, aby se alespoň částečně obnažila jejich hnízda. Taky jim nikdo nenařizuje, aby už při příštím setí nemohli ty obrovské lány rozdělit. Zmenšit je. Diverzifikovat mohou začít vlastně okamžitě.“

Co by pak podle Hrušky taky pomohlo, je pestrost zemědělských plodin, protože i ten hraboš nežere každou plodinu stejně. „Další věcí jsou refugia, remízky, křovinné pásy apod., kde se klidně mohou zabydlet predátoři myší. A ještě je tu jedna zajímavost – když si za slovo hraboš dosadíte kůrovec, je to úplně stejný problém. Kdybychom neměli tak rozsáhlé, stejnověké smrkové monokultury, neměli bychom takovou gradaci kůrovce, jakou teď máme.“     

Český zemědělec vám ale bude tvrdit, že se taky musí uživit a chemii proto používat musí. „Mají to prostě dobře spočítáno, přitom nikdo nebere ohled na krajinu. Taky protože naprostá většina kombinátů hospodaří na cizí půdě… Až půjdou jejich šéfové do penze, tak co bude s půdou dál? To nikoho nezajímá.“

Proč chemické zemědělství?

Podle ekologa žijeme v zajetí nějakého paradigmatu technického chemického zemědělství. „To je naše prokletí, stejně jako symbol dnešního zemědělce, kterým je jen postřikovač. Vždyť on snad každý týden plodinu něčím postříká. Přitom se zapomnělo na mechanické způsoby, které by půdu ošetřily líp.“

Hruška přidává další fakt a upozorňuje na obrovský úbytek hmyzu, biodiverzity a polního ptactva. „To, jak se to dnes provozuje celoevropsky, záleží na tom, co se domluví na unijní úrovni. Cítím, že chemické zemědělství tam má velký vliv, alespoň podle toho jak se snaží marginalizovat normální zemědělce.“

Všimnout si prý máme i obrovského úbytku ptactva, které ornitologové monitorují už od roku 1982. „Dnes jsme na 70 % četnosti ptactva, než když jsme byli v čase vrcholné socialistické velkovýroby. Na chvíli se to, v 90. letech, zlepšilo, ale to v době, kdy tady nebyly dotace EU. Tehdy bylo v krajině dva až třikrát víc ptáků než dnes.“

Další zlo: dotace

V hospodaření s půdou „na zisk“ tak nemalou roli hrají evropské dotace. „Kdybych osobně mohl dát návrh, tak já bych je otočil. Základ by byla nula a ten, kdo chce takto tvrdě podnikat, by nedostal nic. A až kdyby plnil předepsané ekologické standardy, tak by se mu dotace postupně navyšovaly. Jsou to pragmatici a ke krajině by se tak začali chovat pragmaticky,“ myslí si ekolog.  

Jakub Hruška

Co by se ale stalo, kdybychom neudělali nic? „Do budoucna si dramaticky snížíme potenciál – kromě toho, že bude dál ubývat biodiverzita a třeba i opylovači, se kterými máme opravdu velký problém,“ odpovídá.

„Jednou na to šeredně doplatíme. Neříkám, že to bude do pěti let, třeba za desetiletí. A až se to stane, bude to společensky opravdu velký problém, ale jsme na dobré cestě,“ doplňuje.

Víc si poslechněte v audiozáznamu Interview Plus. Ptal se Jan Bumba.

Související