Šéf Post Bellum Kroupa: Spousta lidí inklinuje k lepkavé ideologii, že volit KSČ nebylo špatně. To vede k zotročení

„Tyto tři předměty dokážeme spojit v jedné metodě, kterou máme už takřka deset let ověřenou. Jde o badatelský způsob výuky dějepisu. Žáky chceme přimět k tomu, aby šli k primárním pramenům, do archivů, orálně historickým pramenům. Zároveň aby diskutovali nad historickými tématy s odborníky, s historiky, s filozofy a tak dále,“ popisuje zakladatel neziskové organizace Post Bellum na Plusu.

Čtěte také

S komunismem jsem nekoketovala, ani před válkou, ani po ní. Příběh sestry Magdaleny

Zájemci o studium budou procházet standardní zkouškou a s každým zájemcem proběhne i osobní pohovor.

„Musí prokázat znalosti, které načerpal na základní škole, i svoji motivaci. Zájem poznávat nové věci, zájem o historii, o svět kolem sebe. Samozřejmě budeme doufat, že se k nám budou hlásit žáci, kteří se už třeba dotkli dějepisu v podobě, kterou nabízí Paměť národa, tedy příběhy našich sousedů. Že například už zdokumentovali nějaký životní příběh nebo absolvovali naše kino příběhy nebo workshopy, které Paměť národa nabízí,“ doplňuje.

Revizionistické přístupy

Organizace Post Bellum se řadu let věnuje vzdělávacím projektům a spolupráci se školami. Kroupa dodává, že dětem by se měly v hodinách dějepisu vyprávět konkrétní příběhy.

„My jsme na tom přímo založeni, dokonce jsme v čele snahy polidštit výuku dějepisu. Můžete k ní přistoupit technicistním způsobem a předložit žákům souhrn letopočtů, definic, mezinárodních vztahů. Což je většinou nuda a většina žáků to chápe podobně jako biflování matematiky, fyziky, chemie,“ naznačuje.

Přístup k výuce historie nebo dějepisu na středních školách je podle něj do značné míry dán samotným vyučujícím. „Kantorů jsou tisíce a stovky z nich se snaží o nějaký jiný přístup, než je standardní,“ dodává.

Jestli u nich existují nějaké revizionistické přístupy k historii, nedokáže Kroupa říct. „Já se s tím opravdu příliš nesetkávám. A to máme zhruba za rok zhruba 500 učitelů zapojených do našich programů. A nenarážíme na tento problém. Naopak vnímáme, jak jsou rádi, když se jim výuka obohatí o nové příběhy o jinou práci s dětmi,“ říká a pokračuje:

„Ale mohu potvrdit, že tyto tendence tady skutečně existují. Spíše bych je ale viděl mezi mladými historiky. Revizionistickým historikům vlastně až tolik o historii nejde. Používají svá vlastní v uvozovkách badatelská témata k jakési argumentaci k současnosti. Vymezují se k současnému režimu, nazývají ho kapitalistický a srovnávají ho s autoritářskými. Sní o jakémsi novém řádu světa. Historie jim slouží spíše k něčemu jinému než poznávání toho, jak se věci v minulosti děly,“ vysvětluje Kroupa.

Nepřistupují kriticky ke svým pramenům

Ředitel společnosti Post Bellum upozorňuje, že mladší generace historiků si ve svých badatelských pracích vybírá drobná témata, většinou hospodářská nebo ekonomická.

„Stanovují si jakési vědecké metody, kterými dojdou k velmi bizarním výsledkům své práce. Například zkoumají období 1971 až 1973 v národním podniku Dynamo, kolik tenkrát socialistické vedení podniku zaměstnávalo žen. A dojde k tomu, že ti socialisté nebo komunisté vlastně byli mnohem progresivnější, modernější než současní kapitalisté,“ popisuje.

Čtěte také

Revizionisté popírají komunistické násilí v 80. letech. Ale tehdy ho bylo nejvíce, tvrdí historik Kudrna

Problémem podle Kroupy je, že nepřistupují kriticky ke svým pramenům. „Že neudělají třeba rozhovory s těmi zaměstnankyněmi, které by jim vyprávěly své příběhy,“ naznačuje.

Připomíná, že skutečná povaha režimu se pozná podle toho, jak zachází se svými oponenty, s menšinami, jak dodržuje lidská práva. „A to tito mladí historikové odsouvají. Tvrdí, že většinová paměť je jiná než paměť represe. To je také chybné dělení. Tady nikdo nebyl svobodný,“ zdůrazňuje.

Přiznává, že má obavy, aby se ve společnosti nezačal dávat příliš velký prostor náhledu, že komunismus byl vlastně jen zpackaný a že ve skutečnosti je potřeba vybudovat nový socialismus.

„Existuje velká část společnosti, která ráda slyší, že vlastně nebylo nic špatného na tom volit KSČ, že se vlastně kapitalismus ukázal jako zcestný a že je potřeba vybudovat novou společnost. Spousta lidí inklinuje k této až lepkavé ideologii, která ve skutečnosti vede k zotročení. Bojím se, že některé ideologické levicové směry jdou naproti tomu,“ uvažuje Mikuláš Kroupa.

Celou Osobnost Plus si můžete poslechnout ze záznamu.