Když mi byly tři, dali mě na výchovu k estébákům. Příběh Jarmily Kročkové, rozené Fuchsové a její rodiny
Před sedmdesáti lety, v polovině února 1951, posadili důstojníci Státní bezpečnosti Jarmilu Fuchsovou a jejího bratra Milana do automobilu. Jarmile byly tři roky, Milanovi sedm.
Krátce předtím zatkla tajná policie jejich matku Emilii Fuchsovou a ještě dříve otce Vítězslava, krajského tajemníka KSČ v Ostravě. Vůz odvezl Milana do dětského domova Budišov a Jarmilu kamsi do Beskyd, kde byla předána bezdětnému manželskému páru.
„Dali mě do rodiny estébáků, byli to starší manželé. Přejmenovali mě tenkrát na Nevludovou,“ vzpomíná Jarmila, která se dnes jmenuje Kročková: „Prožila jsem u nich osm měsíců a naštěstí si toho moc nepamatuju. Vzpomínám si jen, že u nich pod oknem stál stoleček, v něm jsem měla dvě tři hračky. Nad ním visel řemen na broušení břitvy, a tím jsem dostala, když jsem nechtěla jíst.“ Paní Jarmile Kročkové je věnován další pořad z cyklu Příběhy 20. století.
Emilie Cohnová a Vítězslav Fuchs
Nutno začít rodinnou historií. Jarmilina matka Emilie Cohnová přišla na svět roku 1915 v židovské rodině v německém Halternu nedaleko Dortmundu. Před válkou uprchla před nacisty do Anglie, kam se dostaly i její sestry Erna a Vilma. Jejich otec Herman Cohn do emigrace neodešel, v roce 1942 byl odvlečen do Rigy a zavražděn. „V Anglii žila matka nejdřív v rodině, která si vzala do péče židovské děti. Později se spolu se sestrou nějak napojila na českou uprchlickou komunitu, pomáhaly Čechům.“
Tak se Emilie seznámila s právníkem Vítězslavem Fuchsem: narodil se ve stejném roce v židovské rodině v Ostravě, po absolvování gymnázia vystudoval v Praze na Univerzitě Karlově, roku 1936 se stal členem komunistické strany, z Československa uprchl přes Polsko o tři roky později. Vzali se, Vítězslav Fuchs vstoupil do československé jednotky britské armády, v srpnu 1944 se jim v Birminghamu narodil syn Milan: „Otec ho viděl dva dny po porodu a pak odjel s armádou do Francie. Byl radista.“
Krátce po osvobození se Vítězslav Fuchs dostal do Ostravy, kam za ním z Anglie přicestovala manželka Emilie se synem (i její sestra Vilma Cohnová se vdala za Čechoslováka a odstěhovala se do Košic). „Z vyprávění vím, že máma po příjezdu těžce nesla, když viděla, jak někdo na ulici pálil německé knihy. Němčina byla její mateřština, ale nemohla ji používat, po válce tu zkrátka byla taková atmosféra,“ říká Jarmila Kročková. Vítězslav Fuchs po návratu zjistil, že jeho bratři Artur a Hugo nepřežili holocaust, byli zavražděni i s rodinami.
Stranický tajemník
Podle Biografického slovníku Historického ústavu Akademie věd začal Vítězslav Fuchs v roce 1945 pracovat na expozituře zemského národního výboru v Ostravě jako tajemník předsedy, o rok později přešel do komunistického stranického aparátu a stal se vedoucím tajemníkem krajského výboru KSČ v Ostravě.
Dcera Jarmila se mu narodila v listopadu 1947. Ve zmíněném slovníku stojí, že V. Fuchs „podporoval údernické hnutí a při výběru osob do vedoucích míst v hospodářské sféře upřednostňoval odborná kritéria před stranickou příslušností.“ Zároveň však byl po únoru 1948 „členem tzv. krajské bezpečnostní pětky, která disponovala značnými pravomocemi v trestněprávní oblasti. IX. sjezd strany ho v roce 1949 zvolil členem ústředního výboru KSČ.“
V únoru 1951 byl Vítězslav Fuchs zatčen v rámci (z Moskvy organizovaného) hledání tzv. vnitřních nepřátel ve straně, jehož podstatnou součástí byl komunistický antisemitismus. Fuchs byl navíc veterán ze západní fronty. Jelikož „trestány“ byly i celé rodiny údajných spiklenců, špionů a vnitrostranických nepřátel, zatkla StB i Emilii Fuchsovou a sebrala její děti, jak už zmíněno v úvodu textu. Nikdo z Fuchsových nevěděl, co se stalo s dalšími členy rodiny.
Jarmila Kročková vzpomíná: „Maminka byla držena ve vazbě dva roky. Z vyprávění vím, že ji vybízeli, aby se s otcem rozvedla, že ji pak propustí. Máma byla statečná a nepřistoupila na to. Estébáci jí diktovali dopisy, musela psát, co dělám já a co dělá bratr. Přitom nevěděla, kde jsme. Ty dopisy pak posílali otci, kterého lámali v jiném vězení… Příbuzní se snažili zjistit, co se s námi dětmi stalo, ale nikdo jim nic neřekl. Máma nakonec začala ve vězení držet hladovku… Asi se báli, že to nepřežije, a tak nás s bratrem dali k tetám. Bratr šel k tátově sestře Bedřišce do Teplic a já k mámině sestře Vilmě do Košic. U tety v Košicích jsem pobývala do šesti let a měla jsem se u nich báječně.“
Máma se vrátila jako bílá paní
V roce 1953 propustili Emilii Fuchsovou z vazby (byla vězněna v Ruzyni a v Mladé Boleslavi) a odjela za dětmi na Slovensko: „Když za mnou poprvé přijela do Košic, tak jsem ji vůbec nechtěla. Mluvila jsem slovensky a maďarsky a říkala jsem jí: Ty nejsi moje máma, moje máma je tady. A ukázala jsem na tetu. Muselo to pro ni být hodně těžké. Zavřeli ji v šestatřiceti letech. Odcházela jako krásná černovlasá žena – a vrátila se úplně bílými vlasy, jako bílá paní.“
Emilie, Milan a Jarmila Fuchsovi se odstěhovali do Teplic, kde jim byl přidělen dvoupokojový byt, který sdíleli se starší paní – Němkou, bývalou majitelkou likérky. „Měli jsme kuchyň a pokoj. Voda byla na chodbě, v mezipatře příšerná latrína, ze které lezli červi. Máma nastoupila do továrny, pracovala na soustruhu. Jako manželka vlastizrádce si nesměla vydělat víc než tisíc korun měsíčně. Nemohli jsme si nijak vyskakovat, maso jsme měli možná tak jednou týdně,“ vzpomíná Jarmila Kročková. Ale současně říká, že je jí „cizí sebelítost“, že měla při tom všem „krásné dětství“, že ráda vzpomíná, jak s bratrem řádili na ulicích a hráli divadlo na dvorku.
Vítězslav Fuchs zůstal ve vazbě skoro tři roky, postupně byl vyloučen z Ústředního výboru KSČ a následně ze strany. Citujme ještě jednou z hesla v Biografickém slovníku: „V rámci konstrukce tzv. protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským byl (spolu s H. Lomským, M. Landou a E. Polákem) zařazen do jedné z jeho vedlejších větví ve stranickém aparátu, do skupiny krajských tajemníků vedených Marií Švermovou.
Vyšetřovatelé mu kladli za vinu, že na Ostravsku prováděl záškodnickou kádrovou práci v hospodářské oblasti a brzdil výstavbu socialismu na vesnici. Byl obžalován z velezrady a v lednu 1954 odsouzen v neveřejném procesu s Marií Švermovou a spol. k patnácti letům odnětí svobody, propadnutí majetku a ztrátě čestných občanských práv.
Na základě rozhodnutí politického byra ÚV KSČ mu prezidium Nejvyššího soudu v červnu 1955 trest snížilo na deset let.“ Záhy byl Vítězslav Fuchs podmínečně propuštěn a odjel za rodinou do Teplic, kde se živil jako dělník. Byl vězněn v Leopoldově, ve Valdicích a v Ruzyni. V roce 1963 bylo Fuchsovým povoleno přestěhování do Prahy – na rozdíl od nekomunistických politických vězňů byli členové KSČ, odsouzení ve vykonstruovaných procesech, většinou rehabilitováni.
Jarmila Fuchsová se stala laborantkou. Její bratr Milan odjel po sovětské okupaci v roce 1968 studovat do Anglie, kde žije dodnes. Fuchsovi starší se ve stejném roce pokusili odejít do emigrace, avšak neúspěšně – Vítězslav zemřel v roce 1995, Emilie roku 2008. Více se dozvíte z Příběhů 20. století, na nichž tentokrát spolupracoval Jan Šíma.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
