Česko je rájem, kde ještě můžeme stavět názory proti sobě, kritizuje korektnost historik Šedivý

„Zatímco v dobách koloniálních velmocí svět řídilo víceméně pět šest států světa, dnes to té globální šachovnice vstupuje tolik neznámých faktorů, že nejsme schopni přesně odhadnout, kudy se budeme ubírat, ale ani kam bychom se správně měli ubírat,“ míní historik.

Sám uznává, že přesvědčení člověka o správnosti jakéhokoliv rozhodnutí je zrádné. „Většinou se v dějinách zvrátí v něco, co jsme nečekali. Například všichni ti, kteří dnes chtějí napravit nespravedlivost v českém volebním systému, si myslí, že to prospěje jim, ale nikdy nevíme, v co se taková změna může zvrhnout.“

Čtěte také

Martin Dejdar: Proč už nemůžu říct svůj názor bez toho, abych byl na sociálních sítích mučen a natahován na skřipec?

„Nejsem příznivce velkých změn, ani příznivcem velkých řízených konceptů, což je asi největší nebezpečí současnosti. A nenazýval bych tím zprofanovaným slovem progresivismus nebo neomarxismus, ale prostě čím dál tím víc se objevuje představa, že velké řízené koncepty jsou schopny změnit svět k lepšímu,“ tvrdí Šedivý.

A přiznává jistou nostalgii. „Má generace víceméně vzhlížela k modelu světa, který nastolila Amerika 50. až 80. let. Rozumím, že tento svět je už pryč, ale moje osobní přesvědčení je to, že bychom se od takového světa měli odchýlit co nejméně.“

Regulace, nebo autocenzura?

Historik očekává v budoucnu „revoluční změny“ a také vysvětluje, co mohou přinést: „Obrovskou kontrolu našich životů ve jménu toho, že budeme mít zelenou planetu a respekt ke všem odchylkám mezi námi.“

Čtěte také

Trump je největší komunista, kterého jsem v USA potkal, protože také jen lže, tvrdí Rudy Linka

Role, kterou technologie v této revoluci bude mít, je jen na nás, míní vědec. „Jestli třeba budeme regulovat sociální sítě, nebo ne. Regulace může spočívat v zásahu zvenčí, ale také v nějakém autocenzurním nebo skupinovém nátlaku k tomu, co se může a co ne. A tím třeba toto medium ztrácí původní smysl, proč bylo založeno.“

„Čím dál tím víc se jako společnost začínáme klonit k tomu, že něco se může říkat a něco se říkat nemůže,“ popisuje Šedivý.

Soudí, že přechod společnosti od slušnosti ke korektnosti se odehrál relativně nedávno. „A Česká republika je v tomto ještě rájem, kde můžeme všichni šťastně stavět své názory proti názorům jiných. A neměli bychom si to nechat ukrást.“

Čtěte také

Benjamin Kuras: Dlouho mne brali za blázna, ale vysekal jsem stezku, po které teď jde i Institut Václava Klause

V USA jsou kořeny této korektnosti v obrovské frustraci. „Pro USA je velké trauma válka ve Vietnamu, pak tam došlo k velké frustraci ekonomické, protože, i když byl Reagan úžasný, tak reagonomika nemohla fungovat, protože nemůžete snižovat daně a zvyšovat výdaje na zbrojení.“

„Takže se sešla spousta faktorů a zejména intelektuálové v Americe začali hledat jiná řešení. I v Česku máme generaci, která chce změnu. Jsou to především mladí a vzdělaní lidé ze středních a nižších středních vrstev. Chtějí i změnu uspořádání společnosti, kterou my bychom považovali za změnu, která nastala po roce 1989,“ popisuje svou vizi přicházejících změn historik Ivan Šedivý.

Poslechněte si celou Osobnost Plus.