Roste kult nevzdělanosti, zdravého rozumu, že se nemusím namáhat myslet a učit, míní farář Rejchrt

„Máme za to, že svoboda slova slouží k tomu, aby nám to udělalo dobře, že se můžeme vyjádřit. Ale ona je tu přece proto, abychom došli k nějaké pravdě, k poznání, k něčemu, co zatím nemáme, ale co je před námi. A lidská řeč je dobrý nástroj,“ vysvětluje Rejchrt.

Čtěte také

Názorů a hodnot máme až moc, ne málo. Všichni tak hájí něco důležitého, tvrdí politolog Kratochvíl

Projevy tohoto vidí nešvaru i v politice. „Mrzí mě, když se čelní političtí představitelé vyžívají v tom, že se předvádějí, jak jsou vtipní, nekonvenční, jak dovedou na hrubý pytel přišít ještě hrubší záplatu.“

„Pak se dozvídáme od pana prezidenta, že různí ‚ti Honzejkové, Taberyové a Štětky‘ vůbec existují. Toto zacházení se slovem, kdy něčí jméno použiji jako skupinové pojmenování pro skupinu lidí, kteří mně nejsou sympatičtí, to už samo je děsný úpadek,“ varuje.

Politik se vždy snaží voličům zalíbit, ale jde o to, jestli chce vítězství dosáhnout za každou cenu.
Miloš Rejchrt

Ale politika je z podstaty věci vždy populistická, konstatuje farář: „Politik se vždy snaží voličům zalíbit, ale jde o to, jestli chce vítězství dosáhnout za každou cenu a jestli mu opravdu stojí za to být potom oblíbeným vůdcem tupého stáda, které nažene tam, kam bude chtít, třeba i do záhuby.“

Tento problém nabývá stále většího významu, soudí Rejchrt: „Roste kult nevzdělanosti, kult takzvaného zdravého rozumu, tedy že se nemusím namáhat myslet a učit se, ale stačí, že najdu nějakou kouzelnou formuli, nějaký chytrý výrok svého gurua a už jsem snědl všechnu moudrost – a zdravý rozum mám.“

Čtěte také

Čeká nás míň svobody, míní ekonom Singer. Blížíme se něčemu, co by se dalo nazvat feudalismem, říká

Jde ale o vlny, které přijdou a zase opadnou, věří někdejší disident. „Třeba v roce 1968 ve Francii běžela téměř maoistická kulturní revoluce proti intelektuálům, kdy zvláště na univerzitách se studenti vzbouřili také proti profesorům, protože se jim zdálo, že to jsou elitáři.“

Tehdy prý studenti vysypali křesťanskému filozofu Paulu Ricoeurovi odpadky z koše na hlavu. „Pak se ho v debatě student ptá: Hele, Ricoeur, proč si myslíš, že si snad nějak lepší než my, co máš navíc? A on jim pokorně odpověděl: Přečetl jsem víc knih než vy,“ glosuje farář.

„Tato odpověď je uklidňující, protože se po čase stalo, že vlna studentů-antielitářů opadla a oni si zase začali vážit těch, kteří přečetli víc knih než oni, kteří také nějaké knihy napsali a kteří jim mohou zprostředkovat nějakou moudrost,“ vyzdvihuje vzdělanost jako trvalou hodnotu Miloš Rejchrt.

Poslechněte si celou Osobnost Plus.