S komunismem jsme se nevyrovnali, protože nebyla vůle. Všechno napravit nelze, říká právník Müller
„Staré bezpráví bez nápravy vede k novým křivdám. S komunismem jsme se nevyrovnali. Kdyby ano, jsem bez práce,“ je přesvědčený čerstvě oceněný Právník roku za bezplatné právní služby Lubomír Müller. „Nebyla k tomu dostatečná vůle. A také předpisy nemyslely na všechny situace, které mohou v životě nastat,“ vysvětluje v pořadu Osobnost Plus právník, který pomáhá obětem komunistické totality.
„Světská spravedlnost je omezená, limitovaná, boží spravedlnost je úplná, dokonalá,“ říká pro Český rozhlas Plus.
Čtěte také
Přitom podle nálezu Ústavního soudu z roku 2005 by měly být všechny oběti totalitního režimu důsledně rehabilitovány. „Ale Ústavní soud jaksi rozumně řekl, že všechno napravit nelze. Protože důsledná náprava by znamenala, že bychom museli vzkřísit doktorku Miladu Horákovou. A to není v našich silách,“ vysvětluje právník.
Právní služby poskytuje obětem komunismu bez nároku na odměnu. „Mám lidi rád. A jak to řekl Ježíš, miluj bližního svého jako sebe samého,“ říká s tím, že takhle pomohl už stovkám lidí. Je ale také řada nedořešených případů, které Müllerovi nedají spát.
„Například bych uvedl situaci, kdy byl rehabilitován Jan Antonín Baťa. Ten byl nezákonně odsouzen a v roce 2007 se to všechno zrušilo. Jeho manželce ale byla odebrána vila ve Zlíně, a to proto, že údajně nezabránila trestné činnosti manžela a tu trestnou činnost tolerovala. Vila tak byla zabavena a není ochota ji vrátit zpět potomkům,“ popisuje.
Čtěte také
Nejvíce se ho ale dotkl případ muže, kterýz byl v roce 1954 odsouzen za odepření vojenské služby, kvůli svému náboženskému vyznání – byl členem svědků Jehovových, k nimž se hlásí i Müller.
„Tehdy byla podaná stížnost pro porušení zákona, ale v té době byly na nejvyšším soudu dvě frakce. Jedna, která respektovala právo na odepření vojenské služby, a druhá, která tvrdila, že měl povolávací rozkaz a měl nastoupit,“ vypráví právník.
„Protože tam byly dvě frakce, tak byl svolán velký senát nejvyššího soudu a 17. října 2002 se sešel. Poměrem hlasů pět ku čtyřem se sjednotili, že na tu vojnu měl jít. Stížnost tak byla zamítnuta. Věc ale byla předložená ústavnímu soudu, a protože to bylo proti velkému senátu, tak muselo rozhodovat podle tehdejších předpisů celé plénum. A to se sešlo a zrušilo rozsudek velkého senátu,“ doplňuje advokát.
Podivuhodný paragraf
Sám Lubomír Müller byl během minulého režimu také vězněn. „Byl jsem odsouzen za maření dozoru nad církvemi a náboženskými společnostmi. To byl paragraf, který v dnešním trestním zákonu už není. Tehdy to byl ale skutečně podivuhodný paragraf,“ vzpomíná a cituje jeho znění:
Čtěte také
„Kdo v úmyslu mařit nebo ztěžovat výkon státního dozoru nad církví nebo náboženskou společností poruší ustanovení zákona o hospodářském zabezpečení církví a náboženských společností, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem.“
Podle právníka šlo o zjevnou nespravedlnost. „Čím jsem porušil zákon o hospodářském zabezpečení církví? Že jsem vykradl kostelní kasičku nebo něco? Rozhodně ne. Já jsem se toho dopustil tím, že jsem vyučoval z bible lidi, aniž jsem k tomu měl státní souhlas,“ vysvětluje.
Do vazby se dostal v 21 letech, výkon trestu ve vězení zahájil o rok později. V té době nevěřil, že se jednou dočká svobody a demokracie a že bude žít v právním státu. „Spíš jsem očekával, kdy zase do vězení půjdu znovu,“ dodává.
Je zákaz propagace komunismu správný? A dostane se Vladimir Putin před mezinárodní trestní soud? Poslechněte si celou Osobnost Plus s advokátem Lubomírem Müllerem nahoře v článku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
