Klevisová o své knize: Byla jsem unavená z vciťování se do muže. Chtěla jsem šarmantní kriminalistku

Letní slunovrat je zároveň její první knihou, v níž vystupuje hlavní ženská hrdinka. Vyšetřovatelka Tereza Fabiánová nahradila předchozího protagonistu, detektiva Bergmana, a odstartovala novou knižní trilogii.

„Bergmana jsem opustila, protože je to chlap a já už jsem byla trošku unavená z toho, že se musím pořád vciťovat do hlavního hrdiny muže. A říkala jsem si, jestli to vůbec dělám správně. Byla jsem zvědavá, zda by se mi žena psala snadněji, protože u ženských postav jsem si jistější,“ vysvětluje Klevisová a pokračuje:

Čtěte také

Michaela Klevisová napsala novou detektivku: Předobrazem nové vyšetřovatelky pro mě byla Tereza Kostková

„Měla by to být zatím třídílná série, ale není to úplně stoprocentní. Je možné, že se mi po ní bude stýskat a že mě napadne ještě něco dalšího.“

Svou vyšetřovatelku Klevisová popisuje jako klidnou, uvážlivou a silnou, která se nehroutí ani v náročných situacích, ani v převážně mužském prostředí. Část charakterových rysů, zejména vnitřní klid, prý postava sdílí s autorkou. Její vzhled je ale inspirován herečkou Terezou Kostkovou.

„Když jsem tu postavu vymýšlela chtěla jsem, aby měla takové ženské kouzlo, aby to nebyla mužatka nebo drsňačka. To by bylo klišé,“ přibližuje autorka. „Chtěla jsem, aby byla šarmantní. A najednou sedím s Terezou Kostkovou v rozhlase na rozhovoru a říkám si v duchu, že to je ona, to je ta moje kriminalistka.“

Srdcovka s podrobnou rešerší

Detektivní příběhy Michaely Klevisové navazují na tradici příběhů Hercula Poirota nebo fiktivní světy spisovatelky P. D. Jamesové.

„Její postavy jsou velmi věrohodné v tom, jak myslí, jak žijí, jaké mají povahy. Vždycky jsem četla ty krimi ze dvou důvodů – samozřejmě mě bavilo přemýšlet, kdo ten zločin spáchal a proč, ale zároveň jsem byla zvědavá i na to, jak dopadnou osudy jednotlivých dalších postav. A to jsem si řekla, že bych chtěla dělat taky,“ tvrdí.

Čtěte také

Sbormistr ztotožnil oběť, souhlasí s kritikou filmař z Novy. Dokumentarista: Chybí osvěta i pravidla

Kromě psychologie postav a jejich vzájemných vztahů jsou pro dobrý příběh podle ní důležité také slepé uličky, které udržují čtenářskou pozornost, fakta a správnost postupů vyšetřování a v neposlední řadě spravedlnost. Co v jejích knihách naopak čtenář nenajde, jsou brutalita nebo případy, které se ve skutečnosti staly.

„Všechno je to fantazie, skutečného zločinu se bojím. Krimi pro mě pořád jsou Vraždy v Midsomeru a taková ta pohádka, kde to není všechno explicitně popsáno,“ přiznává Klevisová a doplňuje:

„Pro nás autory je detektivka zábava. Nesnažíme se zločin vyřešit, neděláme to pro dobro. Takže když ve chvíli, kdy píšeme o opravdovém zločinu, tak na něm svým způsobem parazitujeme. A to mi přijde strašné a mám s tím morální problém.“

Proto nesleduje true crime, kriminální zpravodajství ani populární severské detektivky.

Čtěte také

Natáčení true crime: „Oběti by měly s natáčením souhlasit, aby jim neubližovalo,“ myslí si Houdek

Kromě krimi románů by svou tvorbu ráda rozšířila ještě o historický román. V plánu má třígenerační ženský příběh odehrávající se v českém prostředí v nedávné historii.

„Vymyslela jsem si román, který začíná za druhé světové války, kdy se moje hlavní hrdinka seznámí se svým manželem. On je chudý, ona je bohatá a on ji po válce odvede do Sudet, velmi chudého kraje, kde ona zažívá absolutní přerod a střet s realitou,“ uzavírá Klevisová.

„Je to pro mě srdcovka, ale dost těžká v tom, že tam jsou potřeba velmi detailní rešerše všeho – co se jedlo, co se nosilo, o čem se lidi bavili, co se smělo, co se nesmělo. Takže pomaličku pokračuji a doufám, že jednoho dne dojdu dokonce.“

Proč vnímá spisovatelství jako práci? Věří ve spravedlnost? A o kom by napsala politický thriller? Poslechněte si záznam celého rozhovoru. Ptá se Světlana Witowská.