Rybka zvaná halančík se umí rozložit a složit. Chrání se tak před suchem

Všichni obratlovci, včetně člověka, mají podobný embryonální vývoj. „Matka určí osu nového tvorečka ve smyslu hlava-ocásek,“ vysvětluje molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes.

Čtěte také

Ryby nemlčí už 150 milionů let. Jsou mezi nimi chrochtalové, kvákalové i bručouni

Ve vývojovém stadiu zvaném morula má zárodek obratlovců všechny buňky stejné. V dalším, kterému se říká blastula, se rozhoduje o tom, kam se daná buňka zařadí, zda bude součástí srdce, nebo řady jiných orgánů, včetně kůže.

„Na to potřebuje mít další osu páteř-břicho. O to se stará gen huluwa nazvaný podle japonské animované tvorby,“ říká Pačes. Impuls k rozrůznění buněk dávají mateřské geny.

Princip stavebnice

Halančík Furzerův je oblíbená akvarijní rybka, zajímavá tím, že má různobarevné, žluté i červené samečky. V období sucha se naučila udělat si z těla „stavebnici“.

Čtěte také

Akvaristé ročně nakoupí 55 milionů mořských živočichů, někteří patří k ohroženým druhům

Jde o první případ, kdy něco takového vědci u obratlovců pozorovali. Tak velká flexibilita v zásadním momentě vývoje jedince je překvapivá. 

„Poté, co tito halančíci nakladou jikry, nastane období sucha. Dospělci hynou, ale zárodky zastaví vývoj a dokážou díky tomu ve vysychajícím substrátu přežít,“ popisuje situaci ichtyoložka Zuzana Musilová. 

„Najednou tu souřadnou osu nepotřebují,“ upozorňuje vědkyně na největší překvapení studie. Když se nějaká buňka poškodí na začátku vývoje, ryba ji ještě dokáže nahradit.

Skoková změna

Některé znaky se v evoluci vyvíjejí celé generace, třeba i miliony let. V tomto případě se ale podle vědců mohla odehrát skoková změna. Právě díky ní se dodnes halančíkům daří. 

Čtěte také

Rybí šupiny se můžou hodit při čištění vody nebo k předávání tajných zpráv

„Pro rybu je voda základní živel, adaptace je pro ni obtížnější,“ dodává Jan Pačes. V akváriu vydrží zmíněné ryby přes dva roky, v přírodě žijí asi půlrok.

Na afrických lokalitách s halančíky žijí například také bahníci, kteří období sucha přežívají jiným způsobem, zapouzdří se v kokonech.

Jak kreativní jsou ryby, když se brání suchu? Co jim pomohlo v evoluci dobývat nová území? Čím je rybí hejno prospěšné jeho členům? Debatují ichtyoložka Zuzana Musilová a molekulární genetik a bioinformatik Jan Pačes, spoluúčinkuje herec a režisér Petr Svojtka.