Rudolf Battěk – veselý moralista, který tu chybí

Politik a sociolog Rudolf Battěk si plnohodnotné profesní dráhy moc neužil. Koncem 60. let byl vyhozen ze Sociologického ústavu, čímž skončila jeho krátká akademická éra. Navíc ho zbavili poslaneckého mandátu a na rok byl uvězněn ve vyšetřovací vazbě.   

Čtěte také

Srpen 1989: A co třeba korzovat, vážení?

Jedním ze zásadových sporů Rudolfa Battěka byla letáková akce před volbami v roce 1971, kdy spolu s dalšími disidenty šířil výzvu, která upozorňovala občany na pouhý fakt, že i v rozvinutém normalizačním „socialismu“ jsou volby právem, nikoli povinností.

Battěk podepsal v první vlně Chartu 77, spoluzakládal Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných a Hnutí za občanskou svobodu. Celkem si na několik etap odseděl devět let. Při jeho laskavé povaze to je vlastně neuvěřitelné. Z toho nejdéle ho režim posadil za mříže kvůli banalitě – příslušníkovi SNB prý shodil čepici…

Krátkou zprávu o tom, že „politik Rudolf Battěk byl shledán vinným z ublížení na zdraví a podvracení republiky“ přinesly dokonce 29. července 1981 i Rozhlasové noviny (shodou okolností v den, kdy kysele referovaly o hlavní zprávě ze Západu – svatbě prince Charlese a princezny Diany…). 

Mluvit a jednat se soupeři laskavě

Pokud byl na svobodě, snažil se Battěk jako sociolog aspoň amatérsky a na koleně pokračovat v práci. Tak například v roce 1989 pravidelně telefonoval do Svobodné Evropy své postřehy a dojmy z toho, jak obyčejní lidé takzvané šedé zóny přijímají petici Několik vět. Zda o ní vědí, její obsah jim něco říká a jsou případně ochotni ji podepsat. Z jeho vycházky po Karlíně, kde ostatně léta bydlel, se tak stala vlastně opět disidentská mise, při které nebyl ve sběru podpisů zcela neúspěšný.

Čtěte také

Jaroslav Šabata: Vždycky někdo vyhraje a někdo prohraje

Rozhovorů s Rudolfem Battěkem se v archivu Českého rozhlasu zachovalo poměrně dost, ale nejvíc se mezi nimi zaskvěla zřejmě Káva u Kische z roku 1995. S moderátory Otou Nutzem a Jiřím Vejvodou si padli do noty.

Za všechny historky jedna z parlamentu: jak se Rudolf Battěk jako předseda Sněmovny lidu v polistopadovém Federálním shromáždění pokoušel čelit vlastní frustraci tím, že sám hlasoval pro své odvolání z vedení schůze… Jako by ho bavilo neustále zkoušet a pokoušet hranice zvyklostí a stereotypů, ať už žil v demokracii, nebo v diktatuře.

Jako politik Rudolf Battěk vyryl bohužel mělčí brázdu, než by si zasloužil. V roce 1968 patřil k těm, kdo se pod hlavičkou Klubu angažovaných nestraníků (KAN) pokoušeli o politickou alternativu k vládnoucí KSČ, jejíž liberalizace skončila pod pásy tanků. Následkem toho nezadržitelně spěl k zániku i KAN.

Čtěte také

Není moc co slavit, říká o výročí sametové revoluce signatářka Charty 77 a herečka Bára Štěpánová

Po listopadu 1989 Battěk zpočátku fungoval jako sociální demokrat pod křídly Občanského fóra. S poměrně složitě obnovovanou ČSSD se v nastupující éře Miloše Zemana nijak nesblížil. Ukazovalo se, že jeho ideál mluvit a jednat s politickými soupeři laskavě a přitom s plným vědomím nároků na poctivost a smysluplný dialog nenachází v politice 90. let žádnou velkou odezvu.

Ten vzácný muž odešel před deseti lety. Tak nám alespoň zbyly archivy a v nich otisk jeho nadhledu a humoru, které se zdály být bez hranic.