Roste mezinárodní obchod s živým dobytkem, EU vyváží do Turecka a na Blízký východ

Zájem po mase globálně sílí i přes činnost aktivistů bojujících za práva zvířat a rostoucí popularitu vegetariánství a veganství na Západě. A dobytek se po planetě přesouvá na velké vzdálenosti: koně ze Spojených států cestují na porážku do Mexika, prasata v Kanadě mrznou při čekání na americké hranici.

Hospodářská zvířata ze Střední Evropy se vyvážejí do vzdálených koutů Ruska k dalšímu šlechtění, vykrmení nebo na porážku. Krávy z Austrálie, Uruguaye a Argentiny zase musí absolvovat plavbu lodí na Blízký východ, která může trvat i několik týdnů.

Turci si připlatí

Přeprava živých zvířat je nicméně prosperující odvětví. Export z Evropské unie se za poslední tři roky navýšil o více než 60 procent, celkový objem tak dosáhl téměř 586 milionů kilogramů. Vyváží se koně, hovězí dobytek, ovce, prasata i kozy.

Vědci editují DNA prasat, aby je ochránili před zákeřnými nemocemi

• Upravit
• Smazat

Vědcům se podařilo naklonovat prasata, která jsou imunní proti jedné z nejnákladnějších světových nemocí dobytka. Tým expertů dokázal upravit prasečí DNA tak, aby odolala smrtelné nemoci napadající dýchací cesty, jež je známá jako reprodukční a respirační syndrom prasat.

Zvířata z Unie směřují především do Turecka, severní Afriky a na Blízký východ. Austrálie loni exportovala 2,85 milionu kilogramů živého dobytka v ceně 1,4 miliardy dolarů, zejména do Kuvajtu, Kataru a Indonésie.

Z ekonomického hlediska dává obchod se živými zvířaty smysl. Zajišťuje tak pokrytí poptávky například v Turecku, kde se zkonzumuje více, než jaká je produkce. A zákazníci jsou ochotní si za dovážené maso připlatit. Když se dobytek převáží zaživa, není třeba zavádět drahá chladící zařízení. Kromě toho Evropská unie importuje velké množství ovoce a zeleniny a vývoz živého dobytka napomáhá snížit schodek zahraničního obchodu.

Konzumace masa zatěžuje planetu. Stravovacím vzorem je podle studie Bangladéš

• Upravit
• Smazat

Za emise oxidu uhličitého mohou i stravovací návyky a mnoho zemí by je dokázalo snížit, kdyby tyto návyky změnilo, píše evropský server EurActiv.

Dalším důvodem je kultura konzumace masa. Řezníci v muslimských zemích upřednostňují čerstvě poražené jehněčí a hovězí. „Spotřebitelé v muslimských zemích chtějí maso jíst čerstvé. Pokud živý dobytek nedodá Evropská unie, udělá to někdo jiný  ̶  třeba Brazílie, Uruguay nebo Austrálie,” vysvětluje generální tajemník Evropského svazu obchodníků s masem a dobytkem Jean-Luc Mériaux. Lobbistická skupina dále tvrdí, že vývoz hospodářských zvířat je zásadním přínosem pro evropskou ekonomiku.

Zvířata trpí

Obchod s živým dobytkem ale přináší etické otázky, upozorňuje Guardian. Zvířata cestují namačkaná v kovových kontejnerech tak malých, že si nemohou lehnout. Zatímco řidiči náklaďáků na hraničních přechodech vyřizují potřebné papíry a platí poplatky, zvířata čekají ve vozech i několik dní, bez ochrany před sluncem. Kontejnery jsou plné moči a hnoje, hladina amoniaku se cestou postupně zvyšuje.

Mezi náklaďáky na hraničním přechodu Kapıkule mezi Bulharskem a Tureckem prochází Lesley Moffatová, zakladatelka v Nizozemsku sídlící charitativní organizace Eyes on Animals. Moffatová sleduje nákladní vozy transportující živý dobytek a kontroluje, v jakých podmínkách jsou převážena.

„Z toho nemůžou pít, řidiči jim musí dávat vodu v kýblech,” poukazuje na ucpané, špinavé pítko. Z tašky vytáhne elektrický teploměr a prostrčí ho skrz mříže. Teplota je vyšší než třicet stupňů Celsia, převyšuje tedy maximální hodnotu stanovenou regulacemi Evropské unie. Zvířata podle ní vykazují známky tepelného stresu.

Argentince trápí obezita, vláda chce omezit spotřebu hovězího. Zavede bezmasé pondělky?

• Upravit
• Smazat

Argentina je známá svým hovězím. Když získala na začátku devatenáctého století nezávislost na Španělsku, proměnili obyvatelé zbraně v zemědělské nástroje a pampy na jihu země se staly obilnicí Argentiny. Prudce vzrostly stavy hovězího – argentinské krávy dnes tvoří asi pět procent světové populace hovězího dobytka. Tím zároveň rostla i spotřeba hovězího. Situace se ale začíná měnit.

Úřady už léta slibují vybudování zastíněné pastviny pro dobytek čekající na hranici, dokonce vznikly plány na to, kde přesně má zařízení vzniknout. Nic se ale nestalo. Každý rok se situace opakuje. Náklaďáky přijíždějí, ačkoliv teplota přesahuje třicet stupňů. „Je tu pouze jeden hydrant, není tu žádná infrastruktura, nikde není stín, náklaďáky stojí celý den na slunci,“ vyjmenovává Moffatová nedostatky.

Sama se snaží zvířatům poskytnout péči a přesvědčit k ní i řidiče nákladních vozů. Někteří z nich zapnou větráky, když je upozorní na vysokou teplotu, a slibují, že zvířata budou polévat vodou. Většina je ochotná spolupracovat a Moffatová pro ně má pochopení.

Nejsou to oni, kdo na obchodu s živým dobytkem vydělají. Sami jsou nuceni řídit na dlouhé úseky, což je protizákonné, ale jejich šéfům to šetří peníze. Podle aktivistky by mnozí z nich dali přednost zemědělským pracím, to ale kvůli nárůstu velkochovů není možné.

Protesty jsou kontraproduktivní

Aktivisté po celém světě bojují proti obchodu se živými zvířaty už léta. Pozornost britských médií upoutaly protesty v devadesátých letech. V roce 1995 přejela dodávka jednoho aktivistu protestujícího proti exportu živého dobytka do Nizozemí.

Téma se poslední dobou znovu dostalo do povědomí veřejnosti v souvislosti s brexitem. Britský ministr životního prostředí Michael Gove zvažuje po odchodu z Evropské unie vývoz živého dobytka zakázat. Podle unijních obchodních pravidel takový krok není možný.

De facto zákaz exportu živého dobyta na porážku platí na Novém Zélandu od roku 2003, podobného chtějí dosáhnout i aktivisté v Austrálii. Obchod se živým dobytkem je podle aktivistů zbytečný. Ke konzumaci masa by prý mělo docházet v oblasti, kde se zvířata chovají. Případně by měla být nejprve poražena a následně exportována jako mražené maso.

Představitelé průmyslu upozorňují, že činnost aktivistů může být kontraproduktivní. Kampaní proti přepravě živých zvířat aktivisté dosáhli toho, že některé firmy ze strachu o svoji reputaci odmítají převážet živý dobytek.

Tyto společnosti by ale často mohly nabídnout vyšší kvalitu přepravy. Kirk Leech z Evropské asociace pro výzkum zvířat uvádí příklad, kdy zvířata musela být přepravena 300 km v rámci Portugalska přes Frankfurt, protože národní dopravce odmítá přepravovat zvířata na výzkum, píše deník Guardian.