Průlom by mohl zabránit každoročním miliardovým ztrátám v masném průmyslu, všímá si portál britské stanice BBC.
Američtí genetici oznámili, že do ovčího zárodku vložili lidskou DNA. Do postavy z řecké mytologie - napůl ženy, napůl hada - má stále daleko, ale jednou by tenhle objev mohl lidem umožnit výměnu orgánů za poškozené. Výzkum je stále v začátcích, vyvstávají kolem něj navíc komplikované etické otázky. „Kolik asi buněk se dá unést, aby z toho prasete či ovce nebyl člověk?” ptá se bioetik 1. lékařské fakulty Jan Payne.
Problémem nicméně zůstává skutečnost, že spotřebitelé jsou již tradičně zdráhaví konzumovat produkty z geneticky upravených zvířat a plodin. To může vytvořit značné překážky pro farmáře, kteří budou geneticky pozměněná prasata chovat. A protože genomové inženýrství je relativně novou disciplínou a chybí jeho jakákoli regulace, je prodej takových zvířat navíc prozatím zakázaný.
Genomové inženýrství je disciplína genetiky, která se odlišuje od více rozšířené technologie genetické modifikace. Na rozdíl od genetické modifikace, pro kterou je charakteristické vložení cizích genetických sekvencí do jiné živé bytosti, genomové inženýrství přímo mění DNA dotyčného organismu.
Nepodložené obavy
V souvislosti s tímto typem výzkumu se ale bude muset vyřešit etická otázka zachování odpovídajících životních podmínek zvířat. Podle kritiků se o ně farmáři nebudou chtít dobře starat, pokud těmto kusům dobytka díky zvýšené odolnosti nebude hrozit bezprostřední úhyn.
Nejen britská média přinášejí nové zprávy o zdravotní kondici slavné klonované ovce Dolly. Na stránkách serveru Conversation o ní píše profesor vývojové biologie z univerzity v Nottinghamu Kevin Sinclair. Dolly bylo šest a půl roku, když v roce 2003 uhynula. Většina ovcí přitom žije jednou tak dlouho. Předpokládalo se, že trpěla osteoporózou, což se obvykle stává u mnohem starších ovcí.
Mezi odborníky se rovněž šíří názor, že samotný způsob chovu ovlivňuje odolnost prasat vůči viru reprodukčního a respiračního syndromu. Ten napadá především selata, u nichž zpočátku způsobuje dýchací problémy, které následně vedou až k úhynu.
V minulosti se podle BBC často objevovaly vědecky nepodložené obavy, že geneticky upravené jídlo může být nebezpečné pro lidské zdraví. Jednou z takových pochybností byl předpoklad, že pozměněné plodiny nebo zvířata mohou spustit v lidském těle alergie anebo že se geny z takovýchto plodin mohou dostat do lidské DNA.
Nicméně geneticky upravené potraviny se prodávají již několik desítek let a žádné neblahé účinky na lidské zdraví nebyly dosud zpozorovány. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) nebyly v zemích, kde jsou geneticky modifikované plodiny povoleny, prokázány u lidí žádné zdravotní následky.
„Neúplná“ prasata
Čeho vědci ve svém výzkumu vlastně docílili? Výzkumníci z Roslinova institutu Edinburské univerzity zeditovali geny a vymazali malou část prasečího DNA. Tato relativně malá úprava zabraňuje viru reprodukčního a respiračního syndromu prasat uchytit se na povrchu prasečích buněk.
Čtyři z těchto geneticky editovaných prasat vědci poté dotyčným virem nakazili, ale ani jedno z nakažených zvířat neonemocnělo. Vedoucí výzkumu, doktorka Christine Taitová-Burkardová zdůraznila, že do testovaných kusů nebyly vloženy žádné cizí geny.
Slovní spojení geneticky modifikované potraviny ještě stále nahání mnoha lidem hrůzu. Jak se na genetickou modifikaci plodin dívat? Hostem Magazínu Leonardo byl botanik Tomáš Moravec z Ústavu experimentální botaniky.
Dosavadní pokusy podle ní prokázaly, že žádné ze zkoumaných zvířat není oslabené ani nenese žádné jiné následky. „Ta prasata zůstala prasaty, chybí jim pouze malá část… Editace zlepšila blahobyt zvířat, protože nebudou nakažena velmi zničující nemocí,“ dodala Taitová-Burkardová.
Genetická editace je trvalá, takže odolnost nemoci bude předávána dalším generacím skrze přirozené rozmnožování. Co by tedy mohlo představovat problém?, pokládá si otázku BBC. Helen Browningová z britského neziskového Sdružení pro půdu (Soil Association) tvrdí, že tento přístup se zabývá pouze symptomy problému, než aby se zaměřil na jeho příčiny.
Podle Browningové, která sama chovala prasata třicet let na své biofarmě v hrabství Wiltshire, stačí zvířata chovat venku, což přispívá ke zvýšení jejich životního standardu a zvyšuje odolnost vůči nemocem. „Pokud se bude genetické editování využívat za účelem zvyšování odolnosti prasat vůči nemocem, nebude nic chovatele nutit, aby zlepšovali podmínky chovu,“ myslí si žena.
Zdravější a svalnatější
Kdy se tedy budeme moct zakousnout do geneticky editované slaniny? Uvedení geneticky modifikovaných zvířat na trh ještě několik let zcela jistě potrvá. Přestože technologie je již vyvinuta, žádné regulace zatím neexistují a ozývají se kritické hlasy, že takovému kroku musí předcházet veřejná debata.
„Ze všeho nejdříve potřebujeme širší diskuzi o akceptování geneticky editovaného masa v našem potravním řetězci a taktéž informovat naše politické lídry o tom, jak by tyto techniky měly být regulovány,“ říká Taitová-Burkardová.
Biologové z Univerzity v Minnesotě vyrobili v laboratoři kvasinky, které se nemohou v přírodě přirozeně množit. Zprávu o tom publikoval jeden z přírodovědeckých časopisů ze skupiny Nature. Experti v tom vidí naději, že geny z upravených, takzvaných transgenních druhů, by se nešířily mezi přírodní plodiny nebo plevele a mohly by omezit používání pesticidů.
Pokud budou tyto studie úspěšné a veřejnost technologii akceptuje, bude se podle doktorky muset zahájit spolupráce s chovnými stanicemi, aby se mohly genetické editace integrovat do komerčních chovů.
BBC upozorňuje, že se genetická editace nehodí jen pro úpravy prasečí DNA. Projekt vepřů odolných vůči reprodukčnímu a respiračnímu syndromu prasat je pouze jedním ze světových projektů, které se snaží vytvořit geneticky editovaná hospodářská zvířata pro komerční produkci. Je mezi nimi například také záměr, který se snaží vytvořit prasata odolná vůči africké prasečí chřipce.
Vědci se rovněž pokoušejí o navýšení svalového objemu ovcí a krav pomocí umazání malé části jejich DNA. Snahou je napodobit genetický znak, který se přirozeně vyskytuje v rase takzvaného belgického modrého dobytka.
Hrozivý experiment
Problémem je ale přirozené napětí mezi potřebami chovatelů a blahobytem hospodářských zvířat. V roce 1989 vědci pracující pro americké ministerstvo zemědělství v Beltwillu v Marylandu přidali do prasečí DNA gen, který produkoval lidský růstový hormon. Očekávali, že zvířata tak rychleji porostou a budou méně tučná než běžná prasata.
Projekt byl v tomto ohledu úspěšný: příbytek na váze vepřů dosahoval 15 procent krmná efektivita vzrostla o 18 procent a úbytek sádla byl až 80procentní. Zvířata se ale začala po čase trápit nečekanými zdravotními problémy. Došlo u nich k poruchám ledvin a jater, vyskytla se nekoordinovaná chůze, vypoulené oči, žaludeční vředy, nemoci srdce a zápaly plic.
Takový katastrofický neúspěch experimentu, známého jako Beltwillské prase, vyústil v zákaz pokusů s růstovými hormony na savcích v celých Spojených státech. Ale protože genové editování je přesnější, odborníci, kteří se jím zabývají, věří, že pravděpodobnost podobných neúspěchů je výrazně nižší.
Dopad na blahobyt zvířat je ale stále diskutabilní, pokračuje BBC. Doktorka Taitová-Burkardová například upozornila na hospodářská zvířata se zdvojeným svalstvem. Jedná se o genetickou modifikaci, kdy se dobytku nebo prasatům pomocí úpravy DNA razantně zvýší svalová hmota.
Podle odbornice se genetické editování zaměřuje toliko na odolnost zvířat vůči nemocem a je přínosné jak pro chovatele, tak pro dobro zvířat. Naopak u genetické modifikace a zdvojení svalstva tomu tak není. Pro zvířata z toho plynou spíše negativa, uzavírá BBC.
