Zestárla ovce Dolly předčasně kvůli klonování?

26. listopad 2017
První klonovaný savec ovce Dolly je dnes k vidění v Národním skotském museu v Edinburghu

Nejen britská média přinášejí nové zprávy o zdravotní kondici slavné klonované ovce Dolly. Na stránkách serveru Conversation o ní píše profesor vývojové biologie z univerzity v Nottinghamu Kevin Sinclair. Dolly bylo šest a půl roku, když v roce 2003 uhynula. Většina ovcí přitom žije jednou tak dlouho. Předpokládalo se, že trpěla osteoporózou, což se obvykle stává u mnohem starších ovcí.

Profesor Sinclair připomíná, že Dolly byla prvním zvířetem naklonovaným z dospělého jedince, a to vyvolávalo spekulace, že se její DNA chovala jako starší, než odpovídalo jejímu biologickému věku. Osteoporóza se u ní objevila v pěti a půl letech.

Profesor Sinclair poukazuje na nový výzkum, podle kterého Dolly, a spolu s ní i další ovce naklonované v tutéž dobu, abnormální známky osteoporózy nevykazovaly. To je podle něj důležité, aby vědci mohli v metodě pokračovat a přeprogramovat dospělé buňky při klonování bez obav, že přenesou na klonované zvíře příznaky stárnutí. Klony podle profesora Sinclaira nejsou kopiemi dárcovského organismu.

Vědec v magazínu Conversation uvádí, že od narození ovce Dolly v roce 1996 bylo naklonováno podobnou cestou, tedy s využitím somatických buněk, více než dvacet druhů zvířat. Jejich zdraví zkoumala řada studií. Autoři se v nich zaměřili hlavně na úmrtí embryí během březosti matek a na komplikace, které se objevily kolem porodu a krátce po něm.

Jenže jak argumentuje biolog, jen málo studií dokázalo vyhodnotit dlouhodobé zdravotní důsledky klonování. Vědci nevěděli, zda klonovaní jedinci trpí více než ostatní zvířata nemocemi, které se objevují ve starším věku – cukrovkou, chorobami srdce nebo kloubů, tedy osteoartritidou.

Stav odpovídající věku

Teprve loni profesor Sinclair spolu s kolegy zkoumal zdraví skupiny třinácti starších klonovaných ovcí, kterým bylo 8 až 9 let. Čtyři z nich vědci naklonovali z buněčné linie prsních žláz. Zvířata zrentgenovali a jejich vnitřní orgány si prohlédli s pomocí magnetické rezonance.

Ian Wilmut s ovcí Dolly

Příznaky osteoartritidy u všech těchto zvířat téměř nezaznamenali. U jedné ovce byly mírné, jinak byly ostatní kusy zcela zdravé. A to vedlo vědce k tomu, aby se znovu zajímali o původ a rozsah osteoartritidy u ovce Dolly.

Znovu si položili otázku, zda k rozvoji nemoci u ní přispělo klonování. Šestnáct let starý rentgenový snímek, který by nemoc dokládal, se bohužel nezachoval.

Biologové mohli ale prozkoumat alespoň snímky levého a pravého kolenního kloubu ovce. Kostra Dolly a dalších dvou naklonovaných ovčích dvojčat, pojmenovaných Megan a Morag, navíc zůstaly zachovány v expozici ve Skotském národním muzeu.

Profesor Sinclair na stránkách serveru Conversation vysvětluje, že jeho tým detailně zrentgenoval tyto kostry a také kostru prvního potomka Dolly, beránka Bonnieho, který přišel na svět přirozenou cestou a dožil se devíti a půl roku.

Experti zjistili, že rozsah zánětu kloubů byl u všech zkoumaných zvířat podobný a odpovídal věku. Nejvíc trpěla osteoporózou ovce Megan, která žila třináct a půl roku. Podle lidských měřítek by to byla ale devadesátnice. Její dvojče Morag zemřelo ve čtyřech a půl letech.

Klonováním ku zdraví

Na základě nových zjištění Sinclair se svým týmem odmítá původní obavy vědců, že klonování ze somatických buněk způsobuje časný nástup osteoartritidy. Proč trpěla Dolly zánětem kloubů, na rozdíl od svých klonů z Nottinghamu, se dá podle autora článku vysvětlit jinými, přirozenými faktory.

embryo

Vědec připomíná, že Dolly, na rozdíl od nottinghamského klonovaného zvířete, porodila během života šest beránků – jednou měla dvojčata, jednou trojčata a porodila také jedináčka. Vědec dodává, že klonováním somatických buněk se můžou narodit normální a zdravá zvířata. Zároveň ale připouští, že počet takto narozených zvířat je zatím malý.

Profesor Sinclair poukazuje na to, že od narození ovce Dolly se účinnost metody klonování zvířat ze somatických buněk výrazně zdokonalila. Pracují na ní vědecké týmy z několika zemí. Podle něj je možné, že se počty úmrtí při porodu a komplikace, které porod provázejí, ještě sníží.

To by podle něj mohlo otevřít cestu k chovům geneticky modifikovaných zvířat odolných vůči nemocem jako je prasečí chřipka. Pokud se vše podaří, snížilo by to potřebu antibiotik i riziko přenosu nemoci na člověka, uzavírá profesor Kevin Sinclair svůj článek na portálu Conversation.