Roboti se učí lovit. Mohou napadnout i lidi?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Terminator Salvation

Vědci z technické univerzity ve švýcarském Curychu učí roboty lovit. Výsledkem ale nemají být robotí zabijáci, před kterými varuje stále více odborníků. Stroje, které se naučí lovit, by prý měly sloužit třeba jako nosiči zavazadel, nebo automatické nákupní košíky.

I když může představa robota lovce být asi trochu děsivá, ve skutečnosti se jedná jenom o způsob, jak stroje naučit rozpoznávat věci kolem sebe. Roboti totiž nemají, na rozdíl od lidí, představivost, ani se nedokážou sami ničeho po lidsku dovtípit. Takže mají problém identifikovat třeba auto, nebo kus nábytku. Pro představu, dokáží třeba poznat překážku a vyhnout se jí. Ale pokud třeba dostanou za úkol následovat konkrétního člověka, zpravidla ho nejsou schopní sami poznat. A to chtějí švýcarští odborníci změnit.


Poté, co švýcarští vědci zveřejnili zprávu o tom, že učí roboty lovit, ozvaly se samozřejmě i kritické ohlasy. Není tomu tak dávno, co OSN projednávala možnost celosvětového zákazu zabijáckých robotů. Ty momentálně vyvíjí řada států celého světa. A na konci dubna dokonce organizace Global challenges foundation vydala seznam největších globálních hrozeb pro následujících pět let – vzpoura umělé inteligence se umístila hned za rizikem virové pandemie a jaderné války.

Technologie, kterou testují, je inspirovaná chováním predátorů v přírodě. Ale základem je kamera, která pracuje na principu křemíkové sítnice. Ta na rozdíl od běžného optického senzoru funguje jako živé oko. „Zornička je jen další typ digitální kamery. Signál, který zpracovává mozek, je soubor impulzů na optickém nervu. Ale není to soubor obrázků. Mozek nějak zvládá zpracovat tento tok informací a evoluce ho naučila pracovat se zorničkou tak, aby vidění bylo pro zvířata co nejjednodušší,“ vysvětluje jeden z autorů projektu Tobi Delbruck ze Spolkové vysoké technické školy v Curychu.

Učení ve dvojicích lovec x kořist

Roboti díky křemíkovým zorničkám dokáží poznat předměty, ale zornička reaguje jenom na pohyb. Zato ho zaznamenává v reálném čase. U běžných kamer se totiž stává, že než robot stihne obrázek zanalyzovat, kousek třeba popojede, prostředí se změní a stroj zareaguje špatně. Díky nepřetržitému proudu pixelů ale robot reaguje okamžitě.

Lovit se roboti učí ve dvojicích, kdy jeden je lovec a druhý je kořist. A pokud lovec nemůže kořist najít ve svém bezprostředním okolí, začne ji sám hledat. Nejlépe se pak takový robot učí, pokud se pohybuje volně a ne v nějakém uměle naaranžovaném prostředí. A když se vrátíme zpátky k těm automatickým nákupním vozíkům a nosičům zavazadel, tak díky této technologii třeba může vzniknout košík, který v obchodě pozná svého majitele a bude schopný ho pronásledovat.

Mohou roboti zaútočit na lidi?

Vývoj umělé inteligence pokračuje raketovým tempem, takže se dá těžko odhadnout, jak chytré stroje budou za pár let. Na druhou stranu, katastrofické scénáře jsou spíš doménou západních odborníků, kteří se hodně zaměřují na etickou stránku věci. Naopak třeba v Japonsku převažuje optimismus, protože stroje nahrazují chybějící pracovní sílu. A když se vrátíme ke švýcarským lovícím robotům, tak jejich vývojáři sami zmiňují využití této technologie právě spíš jako automatické nákupní košíky než stroje na zabíjení.