Robert Schuster: Rok 2020 v Německu aneb Jak krize zastínily jubileum sjednocení

30. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Annegret Krampová-Karrenbauerová rezignovala na předsedkyni německé CDU

Do letošního roku vstupovalo Německo jako do třicátého od chvíle, kdy bylo v roce 1990 znovu sjednoceno. Hodně se proto bilancovalo, porovnávala čísla o ekonomickém růstu, o výši platů nebo důchodů.

Psalo se, kolik miliard za ty tři desítky let plynulo z bohatší západní části kdysi rozdělené země směrem na východ. Trochu se přitom podcenila jedna důležitá věc. Finanční prostředky sice zpravidla bývají mocným hybatelem, který dokáže leccos urychlit.

Čtěte také

Nedokážou ale změnit všechno. Například způsob, jakým občané nahlížejí na své zvolené politické zástupce a co očekávají obecně od demokracie jako takové.

Právě rok 2020 ukázal v tomto ohledu docela zřetelně, že rozdíly mezi starými západoněmeckými a novými východoněmeckými spolkovými zeměmi mohou být stále ještě propastné. Místem, kde se to potvrdilo, byl zemský sněm ve spolkové zemi Durynsku, kde se konala 5. února volba nového premiéra.

Ten úřadující, politik Levice Bodo Ramelow, neměl jistou podporu, ale spoléhal se na to, že nejpozději ve třetím kole, kdy bude stačit prostá většina, se ostatní strany zdrží hlasování a on bude zvolený. Protimigrační Alternativa pro Německo (AfD), která skončila po posledních durynských volbách za Levicí na druhém místě, této situace využila.

Merkelová, rozvážná krizová manažerka

I když měla vlastního kandidáta, její poslanci hlasovali v posledním kole spolu s křesťanskými demokraty a liberály pro kandidáta liberálních Svobodných demokratů, Thomase Kemmericha.

Čtěte také

Ten tak získal nejenom potřebnou většinu, ale ještě navíc volbu premiérem i přijal. Co by se dalo na první pohled označit jako výsledek demokratické volby, vyvolalo ovšem ve zbytku Německa velmi negativní reakce. Dosud totiž platilo nepsané pravidlo, že žádná demokratická strana nebude hlasovat společně s AfD.

Zejména řada sdělovacích prostředků západoněmecké provenience události v Durynsku odsuzovala. Mnozí jejich komentátoři po delší době opět vytáhli zkratkovitá tvrzení o údajně „nepoučitelném německém východě“, aniž by se pokusili o nějaký hlubší pohled.

Na východě se zase mnozí cítili v situaci jako před třiceti lety, kdy jim arogantní „zápaďáci“ vysvětlovali, jak správně funguje tržní hospodářství. Teď v jejich očích měli pro změnu patent na to, co je a co není demokratické. Nešťastný Thomas Kemmerich po jednom dni stráveném v premiérském úřadě odstoupil. Následovala zdlouhavá jednání, která nakonec vyústila v dohodu o vzniku přechodné vlády a o vypsání předčasných voleb.

Čtěte také

Zpackaná volba premiéra v Durynsku ovšem nezůstala pouze epizodou regionálního významu. Otřesy, které vyvolala, zasáhly i do Berlína. Nejpozději ve chvíli, kdy německá ministryně obrany a předsedkyně celostátních křesťanských demokratů Annegret Krampová-Karrenbauerová odjela do Durynska s cílem přesvědčit své místní stranické kolegy, aby stáhli podporu pro nově zvoleného premiéra a slíbili jí a německé veřejnosti, že s AfD už nikdy nebudou spolupracovat.

Šéfka strany nakonec odjela zpět do Berlína s prázdnou a nebylo proto překvapením, že po několika dnech rezignovala na nejvyšší stranickou funkci. Jinými slovy politička, jež byla kdysi favoritkou pro nástupnictví mocné kancléřky Angely Merkelové s tím, že bude podobně jako ona jednou řešit zásadní globální problémy, zakopla o nohu, kterou jí strčili do cesty její političtí soukmenovci ve východoněmecké provincii. Takže nejsilnější vládní strana v Německu se najednou ocitla bez vedení.

O nástupnictví Krampové-Karrenbauerové se přihlásili tři muži: Friedrich Merz, její někdejší rival, kterého necelé dva roky předtím porazila, pak vlivný premiér Severního Porýní-Vestfálska Armin Laschet a nakonec Norbert Röttgen, šéf zahraničního výboru německého parlamentu.

Čtěte také

Jasno mělo být koncem dubna, avšak v té době bylo Německo ještě sužováno první vlnou koronavirové pandemie. Proto byla velkoakce s více než tisícovkou delegátů přeložena na pozdější termín, pro jistotu až na začátek prosince. Jak se ale později ukázalo, ani to nestačilo, neboť zákeřná pandemie mezitím udeřila podruhé. Takže němečtí křesťanští demokraté jsou stále bez předsedy a do třetice se ho pokusí zvolit v polovině ledna příštího roku, tentokrát pro jistotu na digitálním sjezdu, pokud by náhodou pandemie ani potom nepolevila.

Při pohledu na letošní výsledky průzkumů veřejného mínění pro křesťanské demokraty by se skoro dalo říct, jakoby snad chybějící stranický předseda ani nikomu nevadil. Už dlouho totiž na tom nebyli tak dobře jako v roce 2020. Je to především zásluha kancléřky Angely Merkelové a způsobu, jakým řídila vládu zejména během jarní fáze koronavirové pandemie.

I když se už vlastně měla pomalu připravovat k odchodu na politický odpočinek, který ohlásila na podzim příštího roku, Němci v ní znovu objevili rozvážnou krizovou manažerku. Podobně jako během globální ekonomické krize let 2008 a 2009 či v roce 2015, když hrozil rozpad eurozóny.

Robert Schuster

Když už se má bilancovat rok 2020 z německého pohledu, nesmí chybět zmínka o ještě jedné události. V říjnu začalo v německé metropoli sloužit nové letiště Willyho Brandta. Stalo se tak devět let po původním termínu, po několika odkladech způsobených řadou problémů. Otevřeno sice bylo v době všeobecného poklesu letecké dopravy kvůli pandemii. Možná ale i jako příslib toho, že jednou zase bude lépe.

Autor je komentátor Lidových novin

Spustit audio