Robert Schuster: Volba premiéra v německém Durynsku aneb Není všechno demokracie, co se třpytí

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Thomas Kemmerich, politik německých liberálních Svobodných demokratů

Němci mohou už několik dní s úžasem sledovat, co se odehrává v jedné z jejich menších spolkových zemí.

Ve dvoumilionovém Durynsku, které leží geograficky zhruba uprostřed Německa, zvolila těsná většina jednoho hlasu novým premiérem překvapivě někoho, s kým předtím nikdo nepočítal.

Thomas Kemmerich, politik liberálních Svobodných demokratů, kteří tvoří nejmenší frakci ve sněmu, ovšem vydržel v úřadě pouhých 24 hodin. Pak to vzdal a odstoupil. 

Ke zvolení mu totiž výraznou měrou pomohla protievropská a protimigrační Alternativa pro Německo (AfD). Ne že by Kemmerich o její hlasy aktivně usiloval. Alternativa se prostě z taktických důvodů přiklonila na jeho stranu, protože věděla, že jedině tak může vytlačit z premiérského úřadu politika postkomunistické Levice.

Dosud přitom v Německu platila nepsaná dohoda mezi hlavními politickými stranami, že s AfD žádná z nich v jakékoli formě spolupracovat nebude. Nemluvě o tom, že právě v Durynsku regionální buňka Alternativy obzvlášť silně zapáchá tím, co jí bývá nejčastěji vyčítáno, například zpochybňováním role Němců na rozpoutání druhé světové války a při organizování holokaustu.

AfD a Levice

Jak se v takovýchto případech stalo už pravidlem, rozpoutalo se následně především v německém mediálním prostoru silné rozhořčení z toho, jak bylo možné spolčit se s Alternativou pro Německo, což bylo spojeno s hledáním viníka.

Své k tomu řekl prakticky každý, počínaje politiky ze spolkové úrovně v Berlíně, a obzvlášť silný hlas z daleké Jihoafrické republiky, když se k událostem z Durynska vyjádřila i kancléřka Angela Merkelová, toho času cestující po kontinentu.

Šéfka spolkové vlády označila skutečnost, že Alternativě připadla při volbě nového durynského premiéra tak klíčová role, za neodpustitelnou, načež prohlásila, že toto rozhodnutí je třeba vzít zpět. Byl to apel adresovaný nejenom německé veřejnosti, ale i do vlastních řad, neboť durynští křesťanští demokraté v celé záležitosti sehráli klíčovou roli.

Málokoho ale napadlo vrátit se tam, kde leží kořeny celého problému. Nejpozději po loňských volbách v Durynsku bylo jasné, že sestavit nosnou vládu za využití dosud osvědčených modelů koaliční spolupráce a na základě průniku stranických programů bude skoro nemožné.

To by totiž nesměly dvě strany, které ve větší či menší míře považují uplynulých 30 let od sjednocení Německa za nepovedený příběh, dostat dohromady přes 50 % hlasů. Řeč je nejenom o Alternativě s jejím nacionalistickým vůdcem Björnem Höckem, ale i o postkomunistické Levici.

Ano, o Levici, čili straně, která sice dosud měla v Durynsku premiéra dlouhodobě vévodícího žebříčkům popularity, zároveň se ale jedná o uskupení, jehož barvy stále ještě hájí bývalí pracovníci komunistické státní bezpečnosti. A také je například neopustilo přesvědčení, že Německá demokratická republika byla dobrým státem, který ten současný v mnoha aspektech převyšoval.

Toto všechno mohlo být už od loňského podzimu bráno na zřetel, jenomže to by vyžadovalo od všech stran ochotu překročit svůj stín a vůli ke kompromisům. Do čela nové vlády mohl být postaven klidně nějaký uznávaný manažer, který by nebyl členem žádné z nich, čímž by se vyšlo vstříc stranám pravého středu, které nechtěly za žádných okolností podpořit jako premiéra někoho z Levice.

Robert Schuster

Jinými slovy: možnosti, jak se vyhnout fiasku, že čerstvě zvolený premiér hned zase odstoupí, ležely na stole a nebylo jich málo. Až na jednu výjimku po nich ale nikdo nesáhl. Tou výjimkou byla Alternativa pro Německo, která teď získala do rukou další argument pro tvrzení, že zavedený politický systém nejenom v Durynsku, ale i jinde v Německu je zkažený, nefunkční a potřebuje změnu. To už pak ale nemusí mít s demokracií nic společného.

Autor je komentátor Lidových novin