Robert Schuster: Co můžeme čekat od nové německé vlády

27. listopad 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Lídři tří stran představují novou německou vládu. Zleva Norbert Walter-Borjans, Annalena Baerbocková, Robert Habeck, příští kancléř Olaf Scholz, Christian Lindner a Volker Wissing

Okamžik, když se podaří kardinálům katolické církve zvolit nového papeže, symbolizuje bílý kouř nad Sixtinskou kaplí ve Vatikánu. Dohodu tří stran německé vládní koalice na programu a rozdělení křesel v kabinetu vyjádřilo společné selfie hlavních stranických manažerů.

Čtěte také

Jinak ale dva měsíce trvající rokování sociálních demokratů, Zelených a liberálů skutečně v mnohém připomínalo papežské konkláve. Už jenom tím, že vše se odehrávalo za zavřenými dveřmi, všichni zúčastnění důsledně dodržovali původní dohodu, že nikdo nebude – ani pod rouškou anonymity – vynášet informace, případně cokoli zveřejňovat na sociálních sítích.

Vzhledem k tomu, že do koaličních rozhovorů byly dohromady zapojeny až tři stovky lidí, je možné považovat to za velký úspěch. Zároveň i jako výraz vzájemné důvěry, bez níž se žádné politické partnerství neobejde.

Energetika i lidská práva

Plány budoucí berlínské trojkoalice jsou ambiciózní. Z pohledu vnitropolitického půjde hlavně o přeměnu energetického systému, který by se měl už daleko dřív, než se dosud předpokládalo, obejít bez fosilních paliv, zejména uhlí. Po mnoha letech se v programu německé vlády také najde závazek postavit ročně několik set tisíc nových bytů. To je překvapivé hlavně proto, že její součástí budou i liberální, a tudíž protržní, Svobodní demokraté.

Čtěte také

Cíle zahraniční politiky zase nesou výrazný rukopis strany Zelených. Projevuje se to v důrazu na ochranu lidských práv a dodržování principů právního státu. První téma je klíčové ve vztahu k Rusku nebo Číně. Zde měly předchozí vlády vedené kancléřkou Angelou Merkelovou sice sklon stavět se po řečnické stránce za obhajobu západních hodnot. V politické praxi to ale nejednou kolidovalo s ekonomickými zájmy německých firem. Sama Merkelová byla v roce 2010 ještě ochotna přijmout tibetského duchovního vůdce dalajlámu, i za cenu protestů čínské komunistické vlády. Na něco takového nemohlo být v posledních letech jejího úřadování ani pomyšlení, naopak její setkání s vládcem rudé říše, prezidentem Si Ťin-pchingem, byly o to častější.

Pohled na střední Evropu

Nová vláda a především její budoucí ministryně zahraničních věcí, Annalena Baerbocková, bude muset prokázat, zda je schopna ambiciózní plány vládního programu v oblasti zahraniční politiky naplnit. Zároveň přitom také dbát na to, aby její hodnotově laděné vystupování nebylo ostatními partnery v Evropské unii vnímáno negativně, třeba jako projev německé arogance.

Robert Schuster

Obzvlášť dobře to bude vidět, pokud jde o vztah k našemu regionu. I tady zřejmě brzy poznáme, že vládu již nepovede chápavá Merkelová, která měla ke střední Evropě osobní, možná se dá říct, že i emocionální vztah. Díky tomu byla ochotna přehlédnout lecjaký nedostatek, případně v zákulisí přispívat k urovnání sporů, když šlo například o snahu podmínit výplatu unijních peněz dodržováním zásad právního státu. Teď se ještě navíc může projevit, že strany nové německé koalice nemají ve vládách visegradského prostoru přirozené partnery, s nimiž by mohly být v kontaktu i mimo oficiální protokol a vládní agendu.

Takže to asi bude ve vztazích mezi Berlínem, Varšavou a Budapeští v nejbližší budoucnosti skřípat o něco víc a častěji. Opak by byl velkým překvapením. 

Autor je komentátor Lidových novin

Spustit audio

Související