Robert Schuster: Co můžeme čekat od nové německé vlády

27. listopad 2021

Okamžik, když se podaří kardinálům katolické církve zvolit nového papeže, symbolizuje bílý kouř nad Sixtinskou kaplí ve Vatikánu. Dohodu tří stran německé vládní koalice na programu a rozdělení křesel v kabinetu vyjádřilo společné selfie hlavních stranických manažerů.

Čtěte také

Jinak ale dva měsíce trvající rokování sociálních demokratů, Zelených a liberálů skutečně v mnohém připomínalo papežské konkláve. Už jenom tím, že vše se odehrávalo za zavřenými dveřmi, všichni zúčastnění důsledně dodržovali původní dohodu, že nikdo nebude – ani pod rouškou anonymity – vynášet informace, případně cokoli zveřejňovat na sociálních sítích.

Vzhledem k tomu, že do koaličních rozhovorů byly dohromady zapojeny až tři stovky lidí, je možné považovat to za velký úspěch. Zároveň i jako výraz vzájemné důvěry, bez níž se žádné politické partnerství neobejde.

Energetika i lidská práva

Plány budoucí berlínské trojkoalice jsou ambiciózní. Z pohledu vnitropolitického půjde hlavně o přeměnu energetického systému, který by se měl už daleko dřív, než se dosud předpokládalo, obejít bez fosilních paliv, zejména uhlí. Po mnoha letech se v programu německé vlády také najde závazek postavit ročně několik set tisíc nových bytů. To je překvapivé hlavně proto, že její součástí budou i liberální, a tudíž protržní, Svobodní demokraté.

Čtěte také

Cíle zahraniční politiky zase nesou výrazný rukopis strany Zelených. Projevuje se to v důrazu na ochranu lidských práv a dodržování principů právního státu. První téma je klíčové ve vztahu k Rusku nebo Číně. Zde měly předchozí vlády vedené kancléřkou Angelou Merkelovou sice sklon stavět se po řečnické stránce za obhajobu západních hodnot. V politické praxi to ale nejednou kolidovalo s ekonomickými zájmy německých firem. Sama Merkelová byla v roce 2010 ještě ochotna přijmout tibetského duchovního vůdce dalajlámu, i za cenu protestů čínské komunistické vlády. Na něco takového nemohlo být v posledních letech jejího úřadování ani pomyšlení, naopak její setkání s vládcem rudé říše, prezidentem Si Ťin-pchingem, byly o to častější.

Pohled na střední Evropu

Nová vláda a především její budoucí ministryně zahraničních věcí, Annalena Baerbocková, bude muset prokázat, zda je schopna ambiciózní plány vládního programu v oblasti zahraniční politiky naplnit. Zároveň přitom také dbát na to, aby její hodnotově laděné vystupování nebylo ostatními partnery v Evropské unii vnímáno negativně, třeba jako projev německé arogance.

Robert Schuster

Obzvlášť dobře to bude vidět, pokud jde o vztah k našemu regionu. I tady zřejmě brzy poznáme, že vládu již nepovede chápavá Merkelová, která měla ke střední Evropě osobní, možná se dá říct, že i emocionální vztah. Díky tomu byla ochotna přehlédnout lecjaký nedostatek, případně v zákulisí přispívat k urovnání sporů, když šlo například o snahu podmínit výplatu unijních peněz dodržováním zásad právního státu. Teď se ještě navíc může projevit, že strany nové německé koalice nemají ve vládách visegradského prostoru přirozené partnery, s nimiž by mohly být v kontaktu i mimo oficiální protokol a vládní agendu.

Takže to asi bude ve vztazích mezi Berlínem, Varšavou a Budapeští v nejbližší budoucnosti skřípat o něco víc a častěji. Opak by byl velkým překvapením. 

Autor je komentátor Lidových novin

Spustit audio

Související