Robert Kennedy. Prezidentský kandidát, kterého zastavila kulka

Mladší bratr zavražděného prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho měl nakročeno k možnosti dokončit bratrovu práci v Bílém domě. Bylo mu teprve 42 let, když i jeho zastavila kulka. Stalo se tak před padesáti lety, 6. června 1968.

Pocházel z rodiny bostonského multimilionáře a diplomata irského původu Josepha Kennedyho, vystudoval práva a měl za sebou dva roky zkušenosti u amerického námořnictva. V roce 1951 nastoupil jako advokát do kriminálního oddělení ministerstva spravedlnosti. Politickou kariéru zahájil o rok později při organizování úspěšné volební kampaně bratra Johna na křeslo senátora.

Bratři Kennedyové. Zleva John, Robert a Edward|foto:Fotobanka Profimedia

Do celonárodního povědomí se dostal v roce 1953 ve funkci pomocného poradce stálého senátního výboru vyšetřování. Záhy, na protest proti metodám senátora Josepha McCarthyho, z výboru vystoupil; až za jiného předsedy se do něj opět vrátil. Vedl úspěšnou volební kampaň bratra Johna na amerického prezidenta a od prosince 1960 působil v bratrově kabinetu jako ministr spravedlnosti.

Za 44 měsíců v úřadu si vydobyl pověst politika s citem pro spravedlnost: vystupoval proti rasové diskriminaci, byl úzkým spolupracovníkem prezidenta při přípravě zákonů o lidských právech a jednou z klíčových postav při řešení kubánské krize v roce 1962. Rezignoval v září 1964, jeho vztahy s bratrovým nástupcem v Bílém domě Lyndonem Johnsonem totiž nebyly nejlepší.

Oni nejsou hloupí…

V listopadu 1964 Robert Kennedy hladce zvítězil v senátorských volbách ve státě New York a během následujících dvou let se etabloval jako jeden z nejvýraznějších amerických politiků. Přestože pocházel z milionářské rodiny, vytvořil si velkou základnu přívrženců mezi mladými lidmi, intelektuály, bílými dělníky a černochy.

„Pranýřoval bělošský rasismus, pokrytectví bílých, varoval před polarizací, před rasovou válkou, žádal velkorysý program výstavby sídlišť, rozvoje černošského školství, přeškolování nezaměstnané mládeže a jiných opatření, která by pomohla vymýtit rasismus a odstranit černošská ghetta,“ napsal autor jeho životopisu Robert Dallek, který citoval jeden z Kennedyho mnoha projevů, v tomto případě na kalifornské univerzitě:

„V některých ghettech dosahuje nezaměstnanost mezi černošskou mládeží sedmdesáti procent. Za posledních šest let jsme přesvědčili tyto mladé lidi, že už nejsou občany druhého řádu, ale pak jsme jim nedali žádné možnosti. Oni nejsou hloupí. Vědí, že utrácíme ročně sedm miliard dolarů, abychom vyslali člověka na Měsíc. Vidí nové mrakodrapy. Čtou o ziscích průmyslových korporací. Co však z toho mají?“

Cesta do Los Angeles

V polovině března 1968 oznámil Robert Kennedy úmysl ucházet se o prezidentskou nominaci Demokratické strany a do 4. června stihl vyhrát patery primárky ze šesti, především však ty v Kalifornii, která je pro výsledky amerických prezidentských voleb tolik důležitá.

„Byl mladý, charismatický, bohatý a oblíbený,“ napsal autor jiné jeho biografie Arthur Schlessinger. Čtvrt hodiny po půlnoci, už 5. června 1968, na Roberta Kennedyho vystřelil v hotelu Ambassador v Los Angeles palestinský přistěhovalec Sirhan Bishara Sirhan. Dvě střely Kennedyho zasáhly, smrtelná kulka pronikla uchem do mozku. O den později zemřel.

Komu mohla prospět jeho smrt? A měl šanci skutečně usednout coby prezident do Bílého domu? Na tyto a podobné otázky odpovídá v pořadu Portréty historik Jan Adamec.