Jean Henri Dunant. Zakladatel Červeného kříže, který žil jako bezdomovec

17. květen 2018
Jean Henri Dunant

Rozvážný muž činu a romantický nadšenec, prozřetelný organizátor i naivní optimista. To vše spojoval člověk, z jehož popudu vznikl Mezinárodní červený kříž – a zároveň člověk, kterého tato angažovanost přivedla ke krachu jeho podnikání a pádu na dno: Jean Henri Dunant. Viděl tak strašné věci, že prostě musel něco udělat.

Všichni jsou bratři

Rakušané i Spojenci padají k zemi, zabíjejí se na krvavých mrtvolách, vraždí se pažbami, rozbíjejí si hlavy a rozparují si šavlí břicha. To není boj, to jsou jatky, vzájemné zabíjení divokých zvířat. Koně rozdupávají podkovami mrtvé a umírající. Jednomu z ubožáků je utržena čelist, jinému roztříštěna hlava a třetímu rozmáčknuta prsa. Přichází dělostřelectvo a brázdí si cestu mrtvými a raněnými. Mozek vystřikuje z hlavy, údy jsou lámány a přejížděny, těla se zohavují k nepoznání, půda je prosáklá krví.

Tak popsal švýcarský podnikatel Jean Henri Dunant (1828-1910) bitvu u lombardského Solferina, při které bylo v červnu 1859 zabito na 40 tisíc mužů a dalších 9 tisíc umíralo s různými zraněními. Utrpení, které Dunant viděl vlastně jen náhodou, změnilo jeho život. Od dětství ho rodiče, zanícení kalvinisté, učili pomáhat chudým, nemocným a vězněným.

Hned na místě bitvy začal proto pomáhat zraněným a umírajícím bez ohledu na jejich národnost – často se v této souvislosti cituje jeho heslo „tutti fratelli“, všichni jsou bratři. S pomocí místních obyvatel zajišťoval dodávky jídla a pití, pomáhal školenému zdravotnickému personálu a dokonce se postaral o nákup zdravotnického materiálu.

Podnikatel skončil jako bezdomovec

Zážitky ze Solferina později popsal v knížce, která vyšla v roce 1862 a Dunant ji rozeslal mnoha tehdy vlivným osobnostem. Nešlo ale jen o syrový popis násilí, které se odehrálo – Dunant v závěru publikace zformuloval i návrh na vytvoření neutrální organizace na pomoc raněným.

02254483.jpeg

Hned v následujícím roce vznikl Mezinárodní výbor pro pomoc raněným, později přejmenovaný na Mezinárodní výbor Červeného kříže. Dunant pokračoval v horečné filantropické činnosti. V roce 1865 přišel s nápadem vyhlásit v Palestině neutrální kolonii, dva roky nato představil plán na vybudování „univerzální světové knihovny“.

Jenže v témže roce zbankrotoval jeho mnohaletý projekt větrných mlýnů v severní Africe a krach Dunanta zruinoval. Inspirátor mírového hnutí klesl na úroveň žebráka, řadu let se pohyboval po Švýcarsku jako bezdomovec. Když si na něj v roce 1901 vzpomněl Nobelův výbor při udílení první Nobelovy ceny za mír, pobýval Dunant v nemocnici ve švýcarském městečku Heiden. Tam také zemřel, dnes je ve městě jeho muzeum.

Fantasta a snílek

Jean Henri Dunant sice stál u začátků Červeného kříže (den Dunantova narození, 8. květen, je slaven jako Světový den Červeného kříže), přesto jde o osobnost velmi složitou, označovanou i za fantastu a sektářského snílka, oddávajícího se teologickým spekulacím. Tyto i další aspekty se pokouší osvětlit historička Doubravka Olšáková v pořadu z cyklu Portréty.