Jean Henri Dunant. Zakladatel Červeného kříže, který žil jako bezdomovec
Rozvážný muž činu a romantický nadšenec, prozřetelný organizátor i naivní optimista. To vše spojoval člověk, z jehož popudu vznikl Mezinárodní červený kříž – a zároveň člověk, kterého tato angažovanost přivedla ke krachu jeho podnikání a pádu na dno: Jean Henri Dunant. Viděl tak strašné věci, že prostě musel něco udělat.
Tak popsal švýcarský podnikatel Jean Henri Dunant (1828-1910) bitvu u lombardského Solferina, při které bylo v červnu 1859 zabito na 40 tisíc mužů a dalších 9 tisíc umíralo s různými zraněními. Utrpení, které Dunant viděl vlastně jen náhodou, změnilo jeho život. Od dětství ho rodiče, zanícení kalvinisté, učili pomáhat chudým, nemocným a vězněným.
Čtěte také
Hned na místě bitvy začal proto pomáhat zraněným a umírajícím bez ohledu na jejich národnost – často se v této souvislosti cituje jeho heslo „tutti fratelli“, všichni jsou bratři. S pomocí místních obyvatel zajišťoval dodávky jídla a pití, pomáhal školenému zdravotnickému personálu a dokonce se postaral o nákup zdravotnického materiálu.
Podnikatel skončil jako bezdomovec
Zážitky ze Solferina později popsal v knížce, která vyšla v roce 1862 a Dunant ji rozeslal mnoha tehdy vlivným osobnostem. Nešlo ale jen o syrový popis násilí, které se odehrálo – Dunant v závěru publikace zformuloval i návrh na vytvoření neutrální organizace na pomoc raněným.
Čtěte také
Hned v následujícím roce vznikl Mezinárodní výbor pro pomoc raněným, později přejmenovaný na Mezinárodní výbor Červeného kříže. Dunant pokračoval v horečné filantropické činnosti. V roce 1865 přišel s nápadem vyhlásit v Palestině neutrální kolonii, dva roky nato představil plán na vybudování „univerzální světové knihovny“.
Jenže v témže roce zbankrotoval jeho mnohaletý projekt větrných mlýnů v severní Africe a krach Dunanta zruinoval. Inspirátor mírového hnutí klesl na úroveň žebráka, řadu let se pohyboval po Švýcarsku jako bezdomovec. Když si na něj v roce 1901 vzpomněl Nobelův výbor při udílení první Nobelovy ceny za mír, pobýval Dunant v nemocnici ve švýcarském městečku Heiden. Tam také zemřel, dnes je ve městě jeho muzeum.
Fantasta a snílek
Čtěte také
Jean Henri Dunant sice stál u začátků Červeného kříže (den Dunantova narození, 8. květen, je slaven jako Světový den Červeného kříže), přesto jde o osobnost velmi složitou, označovanou i za fantastu a sektářského snílka, oddávajícího se teologickým spekulacím. Tyto i další aspekty osvětluje historička Doubravka Olšáková v pořadu z cyklu Portréty.
Související
-
Louis Léger, „velvyslanec Slovanů“ ve světě
V lednu 1923 byla Táborská ulice na pražských Vinohradech přejmenována – nově nesla jméno francouzského slavisty Louise Légera. Kdo to byl? Poslechněte si v Portrétech.
-
Martin Luther King snil sen, který stále inspiruje
REPRÍZA | „Osedlat se dá jen ohnutý hřbet,“ říkal americký černošský aktivista Martin Luther King (1929 – 1968).
-
Neboj se, Ilso, uzdrav se, přijeď. Příběh Evy Žárské-Lukášové, Ilse Reiner-Eichnerové a jejich rodin
„Věděli jsme, odkud pocházíme, kde jsou naše kořeny, kde jsme se narodili, kde bychom chtěli být. Ale kde byl domov?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.