Restarty s Ruskem: Jak se Západ a Kreml snažily nalézt společnou řeč
Chruščov vs. Kennedy v Karibské krizi: Jak dostat ježka do amerických kalhot
Dny, kdy šlo o všechno. Hra na ostří nože. Jaderná past, ze které se jen tak tak podařilo vycouvat. To všechno byla kubánská raketová krize. Frustrace a hazardérství sovětského vůdce Nikity Chruščova přivedla v říjnu 1962 svět na pokraj jaderné války.
Počátek 60. let minulého století patřil v mezinárodních vztazích k těm nejdramatičtějším dobám. Mezi Sovětským svazem a Spojenými státy leželo několik otázek, jejichž řešení se ocitlo na mrtvém bodě.
Odrazem této atmosféry se stal i první a zároveň poslední summit mezi novým americkým prezidentem Johnem Fitzgeraldem Kennedym a generálním tajemníkem sovětské komunistické strany a předsedou sovětské vlády v jedné osobě Nikitou Chruščovem. Jeho dějištěm se stala Vídeň počátkem června 1961.
„Čeká nás dlouhá zima,“ slova, která údajně pronesl Kennedy na závěr svých dvoudenních vídeňských rozhovorů. Sověti zjevně počítali, že ho mají v hrsti. Mladý politik, podle názoru Kremlu nezkušený a váhavý. Navíc měl za sebou jeden nezdar, na který bylo zaděláno už ke konci Eisenhowerovy éry.
Čtěte také
Jednalo se o plánovaný výsadek kubánských emigrantů na ostrov, který měl v ideálním případě svrhnout Fidela Castra a jeho vládu.
Akce byla připravena CIA velmi problematicky a její realizace se stala pro Kennedyho největším nezdarem v prvním období vlády. O důvod víc, aby ho Chruščov mohl považovat za nekompetentního.
Přestože se ve Vídni rokovalo především o Berlínu, který podle Chruščovova „fahrplanu“ měl v dohledné době být obvyklou salámovou metodou předán do správy NDR. Kennedy v této otázce nechtěl a vzhledem k předchozímu nezdaru ani nemohl ustoupit.
Zklidnění pak nepřinesla ani stavba zdi uprostřed města v srpnu 1961. Tím se vyřešil problém východního Berlína a východoněmeckého režimu, nikoli problém ostrova demokracie v zóně Evropy kontrolované Sověty.
Ničeho si nevšimnou
Ten nápad vypadal šíleně, ovšem Chruščovova ambicióznost a zatím neotřesitelné postavení v politbyru rozhodlo. Během léta 1962 začala na Kubu odplouvat z několika důležitých sovětských přístavů více než stovka lodí, které vezly smrtící náklad – vše, co bylo potřeba k zahájení přímého jaderného útoku na Spojené státy.
Čtěte také
Mezikontinentálních raket měli Sověti zatím málo a nebyly spolehlivé, proto se generální tajemník rozhodl, jak sám prohlásil, „hodit Američanům ježka do kalhot“ a tajně instalovat na Kubě jaderné rakety krátkého a středního doletu, které by pohodlně mohly zasáhnout podstatnou část USA včetně hlavního města.
Zase tak naivní ovšem americké tajné služby nebyly a zejména pomohly detailní snímky ostrova z průzkumných letadel U2, tohoto Chruščovem proklínaného, a v roce 1960 nad sovětským územím sestřeleného, zázračného špionážního stroje.
Když pak Kennedy vystoupil 22. října 1962 s televizním projevem k národu, ve kterém existenci raket odhalil a vyhlásil pro další sovětské lodi mířící na Kubu karanténu, tajemství sovětského plánu padlo, ne však riziko jaderné války.
Musíme spolu mluvit
Průběh třinácti dnů kubánské krize bude už jednou provždy předmětem zkoumání, historických knih a dokumentárních filmů. Zcela v krátkosti – to, že nakonec Chruščov obrátil a se svými loděmi a smrtícím nákladem odplul zpět domů, bylo výsledkem obrovské státnické zkoušky, ve které tehdy John Kennedy i se svým analytickým a poradním týmem obstáli.
Byl to smrtící balanc mezi tvrdostí a ochotou vyjednávat, na obou stranách, přičemž ta sovětská se vinou Chruščovovy povahy a zároveň neústupnosti jeho generálů projevovala často naprosto nevyzpytatelně.
Důležitou roli hrály také nemnohé informační kanály mezi Bílým domem a Kremlem, a svou šťastnou roli sehrála i náhoda, nejnebezpečnější incident se odehrál zřejmě při sestřelení letadla U2 nad Kubou 26. října.
Čtěte také
Dramatické chvíle světové politiky přiměly obě supervelmoci přehodnotit jak svou obrannou politiku, tak i komunikační kanály. Ale to už je jiná kapitola.
Ostatně éra obou protagonistů skončila už za rok – J. F. Kennedy podlehl 22. listopadu 1963 atentátu v Dallasu a Nikita Chruščov byl ani ne o rok později 14. října 1964 svými soudruhy sesazen při stranickém převratu v Kremlu.
Byla to zkušenost, kterou žádný jiný sovětský vůdce před ním nepoznal. Kubánská raketová krize, její obrovské riziko a zároveň pro Sověty více či méně potupný konec v tom hrály nepochybně svou roli.
Pořad vysíláme v repríze.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
