Ptáci šetří za letu ve formaci tvaru „V“ energií

Výzkumníci sledovali konkrétně přelety čtrnácti mladých ibisů skalních (Geronticus eremita) z Rakouska do Itálie. Na své pouti urazili ibisové dráhu téměř 1000 kilometrů. Aby mohli vědci přesně určit jejich okamžitou polohu a podrobnou dynamiku letu, připevnili ke každému opeřenci malý senzorový přístroj o hmotnosti menší než 30 gramů. Komplexní přístroj obsahoval akcelerometr, gyroskop, přijímač GPS, magnetometr, dále baterii, paměťovou kartu a mikrokontrolér. Díky němu mohli vědci přímo, i bez filmování ptáků za letu, rekonstruovat ze zachycených a zaznamenávaných dat jejich přesné dráhy a detaily jejich pohybů.

Vědci pak porovnali takto získaná experimentální data s průběhem simulací ptačího letu na počítači a zjistili, že předchozí intuitivní představy o důvodu formace hejna do jakéhosi klínu či tvaru písmena V byly správné. Pták skutečně hledá takové místo za svým sousedem, letícím před ním, které je z hlediska vztlaku získaného máváním aerodynamicky optimální. Ptáci přitom nemusejí nic počítat, stačí, když metodou pokus-omyl intuitivně najdou či vycítí takové místo, kde se jejich křídla nejméně namáhají. A nejen to - i samotné mávání křídel ptáků, letících za sebou ve “větvi” písmena V, je spolu velmi dobře koordinováno. Nikoliv ovšem tak, že by všichni ptáci mávali křídly úplně současně, najednou. Naopak - mezi vzmachy jejich křídel existuje jistý časový posun, jakási fáze mezi sousedními členy hejna. Nicméně frekvence jejich křídel je přitom prakticky stejná. Na průběh a koordinaci letu hejna mají velký vliv vzdušné víry, které při pohybech ptačích křídel vznikají. Vědci takto analyzovali zhruba 24 tisíc vzmachů ptačích křídel.

Ibisi letící ve formaci tvaru "V"|foto: Markus Unsöld

Vůdce hejna, který letí vpředu, samozřejmě výhodu ušetření energie nemá. Proto se také ibisové v této funkci pravidelně střídají. Kromě analýzy přístrojových dat vědci také zaznamenali některé fáze přeletu pomocí videokamery. Využili k tomu paralelně letícího ultralightu a také faktu, že ibisové byli předem od mládí vytrénováni k tomu, aby ultralight následovali. Tito ibisové byli totiž odmalička vychováváni lidskými pěstouny, kteří je doprovázeli či vedli na ultralightu i při jejich prvních letech.

Letící ibisi|foto: Markus Unsöld

Vědci uvedli, že podobnou metodiku výzkumu bude možné v budoucnu uplatnit i v případě hejn hus, kachen a pelikánů.

Zdroje: Nature, Phys.Org, New York Times, Wikipedia