Psát pravdu jako beletrii. Literární reportáž musí obstát v čase, tvrdí šéfové vydavatelství Absynt

Slovák Koudela s polskými kořeny a Polák Ostrowski se slovenskou manželkou se před dekádou rozhodli, že reportáže přiblíží slovenskému. Cestu si pak našly i k českým čtenářům.

„Všimli jsme si, že literární reportáž je fenomén, který my máme na dosah ruky, protože oba čteme polsky. Ale nemá svoje zastoupení na Slovensku,“ přibližuje Ostrowski. „Také jsme byli v tu chvíli v situaci, kdy jsme chtěli vytvořit něco pro sebe, ale možná to byla poslední šance.“

Proto se rozhodli vydávat knihy. „Ono to zafungovalo, lidé na Slovensku se do nás zamilovali,“ potěšilo Ostrowského. „A pak jsme začali dostávat zprávy a komentáře, že je to fajn, ale v Češi nic takového nemají.“

Češi totiž ve slovenštině nečtou, zatímco obráceně to funguje. „Zkusili jsme nabídnout slovenské knihy v Česku, ale prodaly se jen desítky kusů. To se vůbec nevyplatí pouštět do distribuce,“ připouští Koudela.

Juraj Koudela, Mariusz Szczygiel a Filip Ostrowski|foto:Barbora Linková, Český rozhlas

Pravda v čase

Mezi nejnovější knihy nakladatelství Absynt patří Zpěv sirén od hvězdného reportéra Tomáše Forró, který se vydal na Ukrajinu, kterou napadlo Rusko.

Čtěte také

Forró: O mužích, kteří utekli před válkou, ti na frontě nemluví. Snad prý vybudují novou Ukrajinu

„On má schopnost investigativního novináře dostat se ke zdrojům. Má odvahu jít skoro až na nultou linii na frontě, takže dokáže získat důvěryhodné informace. A zároveň má dar psát příběhy a jeho knihy se dobře čtou,“ vyzdvihuje Koudela. 

Vedle toho nedávno vydali také knihu slovenské reportérky Magdaleny Rojo Ženy, které zůstaly. Autorka v nich hovoří s manželkami migrantů, kteří se vydali za vidinou výdělku a zabezpečení své rodiny. 

„Magdalena Rojo je třicátnice a my vydáváme knihy už 10 let. Možná že to je náš vliv, že i Slováci začali psát literární reportáže, protože si načetli reportážní knihy, které jsme vydali,“ naznačuje Ostrowski. 

Literární reportáže totiž na rozdíl od textů, které vycházejí v denním tisku, musí zůstat aktuální i s časovým odstupem. „Musí popsat strukturální problém a systém. A musí tam být ta verifikace času,“ doplňuje Koudela.

Příkladem je reportáž Šáhinšáh od Ryszarda Kapuścińského, kterou v Absyntu také vydali. Jde o popis íránské revoluce v 70. letech. „Je to univerzální sonda do toho, jak revoluce vzniká a jak probíhá. A není důležité, jestli je to v Íránu, nebo na Slovensku. Vždy je tam rozpor mezi tím, co obyvatelstvo chce a co se v krajině děje,“ vyzdvihuje. 

Proč se norská literární reportáž o teroristovi Andersi Breivikovi v Norsku moc nečetla? Proč se nezávislé na Slovensku dnes tolik daří? A co Ostrowského a Koudelu přivedlo k tomu, že první knihu z polštiny přeložili sami? Poslechněte si celé Hovory.