První mši jsem napsal na španělské pláži, vzpomíná skladatel Krček. Lidové písně sbíral už jako mladý kluk

Jaroslav Krček, rodák z Českých Budějovic, chodil jako mladý kluk sbírat se svým kamarádem lidové písně. V té době to, jak vzpomíná, fungovalo tak, že člověk přišel do hospody a zeptal se, kdo tam umí zpívat.

Jednoho dne vyrazili na Šumavu, konkrétně na Stašsko, kde je poslali za „bábou kořenářkou“. Ta je pohostila, uvařila jim čaj, nabídla jim i vánočku a mezitím zpívala.

„A najednou ten můj přítel Miloš Jindřich Pecka říká: ‚Babičko, neumíte nějakou vánoční píseň nebo koledu?‘ Ona se na chvilku zamyslela a pak spustila legendu o narození Páně tak, že jsme měli husí kůži,“ vzpomíná Krček.

Čtěte také

Iva Pekárková: Jak v Anglii zapomněli na Vánoce

Tam podle jeho slov pochopil, že takoví lidé to zkrátka uměli podat nejlépe. Legenda začínala vyprávěním o tom, jak Panna Marie chodila po světě, navštívila kováře a chtěla, aby jí poskytl přístřeší. Ten jí ale odpověděl, že nemůže, že má moc tovaryšů a že v noci kují tři kovové hřeby. Panna Marie z kovárny odešla uplakaná, přišla do chléva a porodila Ježíška.

„A teď je tam motiv, který jsem už nikdy jinde nenašel. Kovář měl dítě, holčičku. A to dítě bylo chromé, nemělo ručičky a bylo zvědavé, tak se šlo do chléva za Marií podívat, co se tam stalo. A když Marie viděla to chromé děvčátko, tak řekla: ‚Dotkni se jesliček, nabydeš ručiček.‘ A ten zázrak se stal a děvčátko běželo a řeklo to svému tátovi. A tam je úžasná poslední sloka. Kovář zpívá: ‚Kdybych to byl věděl, že je to Marie, tak bych ji uložil do zlata, do stříbra a sám bych si lehl hlavou do kamení, hlavou do kamení, nohama do trní,“ popisuje Krček.

Tentokrát si zapsal i melodii písně, jeho kamarád text.

Kancionály získal Krček úplnou náhodou

Vliv na Krčkovu tvorbu měly i kancionály, jeden se mu podařilo získat úplnou náhodou. Farář, který praktikoval nedaleko Krčkovy chalupy, se na něj obrátil s tím, že potřebuje peníze, a jestli neví o někom, kdo by koupil nábytek z kuchyně na faře. Jako poděkování mu pak věnoval tlustý zpěvník, ve kterém byly psané noty, a dokonce i basová linka.

Čtěte také

Jaroslav Krček: Hudba musí mít vtip

„Čili to dalo i harmonii. A když jsem se šel podívat do muzea hudby na Steinerův kancionál, tak oni mi ho přinesli, já ho otevřel a říkám: ‚Děkuji, tohle já mám doma.‘“

Další získal od kamaráda, který žil ve Vídni a měl doma harmonium.

„Říká: ‚Jardo, pojď, zahraj a zazpíváme si.‘ No tak to se stalo a on byl tak dojatý a měl potřebu mi něco dát. A protože pracuje s kůží, tak najednou přinesl zase tak tlustou, těch osm centimetrů, starou knihu v kůži. ‚Tak tohle si vezmi.‘ A já jsem to otevřel a říkám: ‚Honzíku, víš, co mi dáváš? Ty mi dáváš barokní kancionál Třanovského.‘ To nevadí, jen si to vezmi. A tak ke mně přišel i ten druhý,“ vzpomíná.

První Krčkova mše vznikla na pláži

Jaroslav Krček se aktivně věnuje i souboru Musica Bohemica, se kterým se zúčastnili mnoha koncertů. V roce 1989 byli například ve Španělsku a za ty Vánoce odehráli 56 koncertů.

Čtěte také

Ivan Hoffman: Vánoční naděje

Jak se tak procházel po španělské pláži, napadlo ho, že by měl napsat vánoční mši.

„Jak bych si to zapsal? Tužku jsem měl, ale papír nebyl. A najednou jsem viděl odhozenou láhev s etiketou. A protože bylo po dešti, tak šla dobře odloupnout. Já ji odloupnul a na tu druhou stranu, která byla suchá, jsem si namaloval osnovu a zapsal jsem si to Kyrie a skutečně jsem ho nezměnil. Jak jsem si ho tam zpíval, tak tak je. To byla ta první mše.“

Když se řekne v tuzemsku vánoční mše, tak si každý určitě jako prvního vybaví Jakuba Jana Rybu. Ten spojil latinu s českými texty a přidal tam lidové vsuvky. Jeho hudba zní každoročně v kostelech a například při Národním divadle se na jeho počest pořádá Festival Jakuba Jana Ryby.

Musica Bohemica je jeden z mála souborů, který se po revoluci zachoval, všechny soubory si na sebe totiž nově musely vydělat. Soubor stále koncertuje, ale podstatně méně než za minulého režimu. Přesto je ale možné se na nějaký koncert přijít podívat, o letošních Vánocích jich bylo 14 a další se chystají.

Proč obdivuje Jakuba Jana Rybu? A jak se změnil přístup k souborům po roce 1992? Poslechněte si štědrovečerní vysílání Hovorů, které moderuje Ondřej Konrád. Přejeme vám šťastné a požehnané Vánoce.