Ivan Hoffman: Vánoční naděje
Líbí se mi židovský vtip, jak Kohn s Roubíčkem navštíví Vatikán a když vidí všechno to okázalé bohatství, Roubíček uznale vydechne: „Tak tomu říkám fantastický byznys! A to přitom začínali s jedním oslátkem!“
Za své bohatství církev vždy vděčila svému vlivu. Za svůj vliv ale nevděčila a nevděčí svému bohatství, nýbrž důraznému upozornění Božího syna: „Mé království není z tohoto světa.“
Čtěte také
Vše dobré, co za dlouhá staletí vykonali prostí, vesměs chudí křesťané pro své bližní, učinili ve víře v odměnu duchovní, která na ně čeká v království nebeském. A veškeré bohatství, které církev hromadí na tomto světě, je ve skutečnosti koulí u nohy, neboť jak pravil Ježíš: „Spíše projde velbloud uchem jehly, než boháč do království nebeského.“
Vánoční byznys má s biblickou zvěstí málo společného. Křesťanskému charakteru by spíše než okázalý konzum slušela vánoční askeze, skromnost upomínající k nuzným okolnostem narození Spasitele.
Pokorné lidské srdce
Dnešní vánoce se ale emancipovaly od duchovního břemena. Převzaly od křesťanů historické dekorace, lidové popěvky, a výsledkem je křesťansko-sekulární hybrid, ve kterém si pro sebe každý najde něco hezkého. Konec konců, Ježíš se právě narodil a na ta nepohodlná evangelia teprve dojde.
Čtěte také
Například na důrazné upozornění: „Dejte císařovi, co je císařovo a Bohu, co je Boží.“ Ježíš, až vyroste, bude chtít od svých služebníků, aby se nepletli do politiky a soustředili se na duchovní poslání. Jako by předjímal to pokušení kazatelů radit věřícím, koho mají volit a koho si ošklivit. V Bibli bychom marně hledali výzvu apoštolům, aby monitorovali, zda populisté, demagogové a šovinisté nevylézají z děr a nezvedají hlavy.
Ježíšovým know-how na dosažení spásy je láska. Jenomže co dává smysl prostému věřícímu, neověnčenému doktorskými tituly, to pro křesťanské intelektuály představuje rébus a hlavolam: Ježíš přece nemohl být tak naivní, aby doopravdy spoléhal na sebevražednou lásku k nepříteli?!
Tak, jak se boháči snaží vyšlechtit miniaturního velblouda a zkonstruovat jehlu s obřím uchem, hledá občas církev mezi řádky nepohodlných evangelií něco, co tam schválně není. I to je ale součástí fascinujícího příběhu Ježíše Krista, který se rok co rok stává dítětem, jehož pravým domovem nejsou honosné katedrály, ale pokorné lidské srdce.
Autor je komentátor Deníku
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
