První český National Geographic jsme rok vydávali do zdi. Celý náklad pak šel do stoupy, vzpomíná jeho šéfredaktor Tureček

„Když ale viděli, jak skvěle funguje v západní Evropě nebo v Japonsku, kde poprvé začali s neanglickou edicí, logicky usoudili, že by to zkusili v Polsku. Tam to byl skutečně fantastický úspěch, a to snad hned po půl roce. Pak se rozhodli zkusit další zemi – a my měli tu velkou poctu a čest, že jsme mohli být druzí,“ dodává.

Čtěte také

Jeho fotky zveřejnil National Geographic. „Vedle kolegů z katedry jsem ale bábovka,“ říká ekolog Petr Jan Juračka

Celý první rok ale časopis vydávali takzvaně do zdi. „Před 20 lety tady ale nebyla žádná technická zkušenost a v celé Evropě byly jen tři tiskárny, které měly licenci NG. Naše nejbližší byla v Polsku, takže jsme vyrazili do Krakova a Varšavy navštívit redakce, abychom si vůbec udělali představu, jak práce takové redakce funguje v jiných než amerických podmínkách.“

Tam také vytiskli takzvané nulté číslo. „A to se skutečně vyrobilo, vytisklo v plném nákladu a celý ten náklad šel ,do stoupy‘. Přiletěli kolegové z Ameriky kontrolovat, jestli kvalita tisku skutečně odpovídá. Proto chtěli vidět celou šarži, která vyjede z tiskárny.“

„Pro nás a na české poměry to bylo něco naprosto nepředstavitelného. Byly to obrovské peníze – a o to větší šok pak v tom dobrém slova smyslu byl, když jsme vyšli a kdy se ty obrovské vstupní náklady ještě před prvním číslem, se zaplatili do necelého roku. Byla to obrovská satisfakce – a viděli jsme, že časopis samozřejmě hodně bere, ale hodně dává.“

National Geographic|foto:Fotobanka Profimedia

Takto „vymazlené“ první číslo bylo podle Turečka navíc historicky první neanglická edice, která měla svůj příspěvek hned v prvním čísle. „Logicky padla volba na archeology v Abúsíru, kde jsme udělali první reportáž s našimi egyptology.“

Šéfredaktor si pak pochvaluje volnost, jakou mu centrála NG dopřává. „Pokud jde o vlastní obsah, musím říct, že v tom mám obrovskou volnost, což mi velice vyhovuje. Nikdo mi nemluví do toho, jak bude konkrétní číslo vypadat a může se stát, že celé číslo vypadá ten měsíc úplně jinak než originální americké – ale neděláme to často,“ vysvětluje.

„Češi jsou v tom dost konzervativní. Dokonce máme řadu čtenářů, kteří si předplácejí americkou i českou verzi a porovnávají je. Pak nám občas vytýkají, že jsme to například někde nevhodně krátili. Otázka je, co to nevhodně. Čeština je zhruba o pět procent delší než anglický text, takže vždy musí dojít k nějakému malému krácení,“ uzavírá šéfredaktor Tureček.

Celý pořad Hovory najdete v audiozáznamu, ptá se Vladimír Kroc.