Proč zkrachovala klimatická konference v Madridu?

Návštěvníci klimatického summitu v Madridu

Nedávná klimatická konference Organizace spojených národů v Madridu skončila v podstatě fiaskem. Píše to britský týdeník Economist, který příčiny selhání analyzuje.

Ústředním mottem letošního summitu OSN o změnách klimatu planety byl slogan „Čas jednat“. Pořadatelé zvolili také logo hodinových ručiček ukazujících tři čtvrtě na dvanáct. Účastníkům i veřejnosti mělo symbolizovat potřebu rychle jednat ve vztahu ke změně klimatu.

Dvoutýdenní summit se nakonec protáhnul o dva dny. Bylo vlastně výstižné, že kvůli delšímu jednání uběhly dvě půlnoci navíc, ale v konečném důsledku zbytečně. Účastníci se nedokázali dohodnout na efektivním způsobu, jak se s následkem probíhajících změn podnebí vyrovnat.

Text přijatý v závěru jednání neobsahuje žádné reálné a konkrétní závazky v oblasti boje se změnou klimatu. Neobsahuje odpověď na žádný z hlavních cílů summitu. Místo toho byly přijaty pouze vágní závazky dále drasticky snižovat produkci skleníkových plynů.

Také rozhodnutí týkající se trhu s emisními povolenkami bylo odloženo na příští rok. Klimatický summit zároveň doprovázely demonstrace frustrovaných a rozzlobených lidí. Protesty byly podobné těm, které v uplynulém roce probíhaly ve městech a školách po celém světě.

Lidé na shromážděních odsuzovali údajnou neschopnost politiků přistoupit od slov k činům, a to v době, kdy jsou projevy změn podnebí stále extrémnější. Přítomní politici ale v Madridu ani tak nedokázali najít shodu.

Teplota roste

Economist připomíná, že od uzavření pařížské dohody v roce 2015 globálně vzrostly emise skleníkových plynů i teplota. Celý svět se v posledních letech potýkal důsledky ničivých bouří, rozsáhlých vln veder nebo požárů.

Nejnovější měření emisí skleníkových plynů bylo zveřejněno v prosinci. Pokud bude vše pokračovat jako doposud, v atmosféře bude dost skleníkových plynů k zahřátí planety o 1,5 stupně Celsia během pouhých deseti let.

Signatáři pařížské klimatické dohody se přitom v roce 2015 dohodli, že zastaví globální oteplování dříve, než se průměrné teploty zvýší o 1,5 až 2 stupně Celsia nad úroveň před začátkem industrializace. Většina vědců zabývajících se klimatickými podmínkami je ale skeptická, že by se tohoto cíle mohlo dosáhnout.

V soukromých rozhovorech podle Economistu připouštějí, že existuje jen malá naděje udržet oteplování pod stanoveným cílem, tedy pod růstem o 1,5 stupně Celsia. A důsledky nesplnění tohoto závazku jsou devastující, zejména pak pro vyprahlé oblasti, jako je Středomoří, a nízko položené regiony, třeba Bangladéš nebo východní pobřeží amerického kontinentu.

Z tohoto důvodu přijela do Madridu koalice vlád, včetně Evropské unie, s požadavkem přijetí důrazně formulovaného závěrečného textu. Měl naléhat na všechny státy, aby se zavázaly, že v roce 2020 sníží své emise rychleji, než dosud slibovaly.

Plaťte za škody

Ve chvíli, kdy bylo jasné, že klimatická konference v Madridu nic takového neudělá, zavládlo pobouření – a pochopitelné, dodává Economist. Skutečné úsilí v této oblasti podle něj opět projevila jen Evropská unie.

Lídři členských států se na unijním summitu v Bruselu totiž zavázali snížit do roku 2050 emise skleníkových plynů na čistou nulu. Předsednictví Evropské komise zveřejnilo komplexní a ambiciózní, i když místy vágní návrh, jak takové cíle dosáhnout.

Ale zpět do Madridu. Druhý hlavní bod tamního jednání o klimatu se věnoval oblasti známé jako „ztráty a škody“. V podstatě se jedná o koncept, který je důležitý hlavně pro nejméně rozvinuté země, které už trpí některými z nejhorších dopadů extrémního počasí.

Změny klimatu se jich týká i přesto, že pramálo přispěly k hromadění skleníkových plynů v atmosféře. A teď by tyto země chtěly, aby jim OSN poskytla peníze, které jim pomohou vyrovnat se se skutečným a okamžitým dopadem změn klimatu. Jde například o škody způsobené extrémním hurikánem.

Tento požadavek je ale naprosto nepřijatelný pro některé z bohatých zemí. Jsou to státy, které mají na svědomí nejvíce skleníkových plynů, zároveň ale tvrdí, že už existují jiné finanční prostředky, které jsou k dispozici pro zvládání následků přírodních katastrof. O svém podílu odpovědnosti tyto vlády mluvit odmítají, podotýká Economist.

Obchod s emisemi

Největší příčina sváru mezi jednotlivými delegacemi ale ležela ve třetím bodu madridského rokování. Svět si tak bude zřejmě ještě dlouho pamatovat dohady o takzvaném článku 6 pařížské dohody. Jde přitom o poněkud tajemné ustanovení plné technických obratů.

V podstatě se jedná o nastavení rámce pro mezinárodní obchodování s emisními povolenkami. Britský týdeník se v tomto ohledu odvolává na analýzu provedenou americkou nevládní skupinou Fond na obranu životního prostředí. Výzkumníci tvrdí, že efektivní trh s emisními povolenkami by mohl snížit náklady na splnění klimatických cílů o 59 až 79 procent.

Pokud by se uspořené finance znovu investovaly do dalšího úsilí o snížení emisí, mohlo by podle Fondu být celkové snížení globálních emisí mezi lety 2020 až 2035 potenciálně dvojnásobné oproti stávajícím závazkům jednotlivých států. Ty vyplývají právě z pařížské klimatické dohody.

Politici v Madridu ale neuspěli ve snaze stanovit pravidla, jak sladit fungování trhů s emisními povolenkami s potřebami projektů vhodných pro životní prostředí. Tedy tak, aby tyto trhy přinášely finance pro zelené projekty typu solárních elektráren, ale aby zároveň generovaly úbytek ve vytvářených emisích, který bude prokazatelně měřitelný.

Tento pokles přitom musí jít nad to, k čemu se státy zavázaly v Paříži. A zároveň nesmí docházet k tomu, aby se emisní povolenky určené na zelené projekty nezapočítávaly dvakrát.

Neshody trvají

Debata se vedla také ohledně sladění případného nového trhu s emisními povolenkami pod hlavičkou OSN se závazky pařížské klimatické konference. A také o možnosti spojení trhu s povolenkami s obdobným mechanismem vytvořeným na základě Kjótského protokolu z roku 1992.

Tehdy vznikl systém obchodování povolenek v rámci takzvaného Mechanismu čistého rozvoje, který je známý pod zkratkou CDM. Ten umožnil bohatým zemím pořizovat emisní povolenky výměnou za budování ekologických projektů v chudších zemích, což je způsob, jakým mohou částečně kompenzovat emise, které produkují doma.

Nejdříve byly v rámci CDM zaregistrovány tisíce projektů. Nabízené povolenky ale zůstaly nevyužity poté, co poptávka v roce 2012 opadla. Některé země, zejména Brazílie, Indie a Čína, hlavní účastníci CDM, by chtěly, aby tyto úvěry byly převedeny do nového pařížského systému obchodování povolenek.

Jiné země tvrdí, že takové opatření by nebylo vhodné, protože by do dohodnutého rámce z Paříže zavedlo emise uhlíku z minulých let. Ty údajně neodpovídají stávajícím a budoucím závazkům snižování emisí skleníkových plynů.

Nakonec se tedy jednotlivé delegace nedohodly na ničem. Alespoň technická stránka věci se ale podle všeho rozvíjí slibně. Jedná se sice o extrémně náročný projekt, ale s velkým potenciálem. V případě úspěchu by mohlo dojít ke snížení emisí uhlíku v rozsahu 1,5 až několik miliard tun. To je stejný objem emisí, jaké vyprodukuje dohromady Evropa a Brazílie.

Stejné neshody jako v Madridu poznamenaly také loňský klimatický summit v polských Katovicích. A nyní bylo ve Španělsku rozhodnutí odloženo na příští setkání, které má proběhnout ve skotském Glasgow. Celkově je tak možné summit v Madridu označit za znepokojivý cirkus, uzavírá týdeník Economist.

Spustit audio

Související