Vietnam sužují změny klimatu a znečištění vzduchu, přesto dál sází na uhlí

znečištění - továrny

Síla vody je ve Vietnamu považovaná za nejistý zdroj energie. Vláda a obyvatelé proto sázejí na uhlí a ropu, které stále vnímají jako modernější a stabilnější zdroje pro výrobu elektřiny.

Tématu se věnuje německý deník Die Tageszeitung.

Důvod, proč Vietnamci vodní energetice nevěří, je možné hledat v severní hornaté části země. Právě tuto oblast totiž zásobují energií vodní elektrárny. V případě, že málo prší, ale dochází především ve večerních hodinách k častým výpadkům elektřiny.

Například v turisticky velmi vyhledávané lázeňské oblasti Sapa se stává, že okolo osmnácté hodiny zhasnou všechna světla a z kohoutků teče pouze studená voda. Turistické obchody pak musí zavřít, aby se v potemnělých prodejnách nekradlo. Restaurace, v nichž hosté sedí při svíčkách, se zase spoléhají na studenou kuchyni nebo využívají plynové vařiče.

Také v pobřežním městě Hội An ve středním Vietnamu se o elektrárnách, které nedávno vznikly ve vnitrozemí na řece Thu Bồn, nemluví příliš v dobrém. Oblast každoročně na podzim sužují mohutné přílivy, které jsou kvůli klimatickým změnám silnější než v minulosti a ukrajují stále více pevniny. Historické centrum města tak pokaždé čelí záplavám, během nichž stojí přízemní části domů pod vodou. Povodně si navíc žádají lidské oběti.

V Hội Anu už trvale uzavřeli některé hotely na pobřeží a město nechalo vystavět protipovodňové hráze, které mají zabránit dalším sesuvům půdy do moře. Obyvatelé města však za situaci neviní pouze změny klimatu, ale také zmíněné vodní elektrárny na horním toku Thu Bồnu. Kvůli nim totiž řekou nedoputují nánosy bahna, ze kterého se poté na pobřeží stávala bariéra proti mořskému živlu.

Mohutné přílivy dlouhá staletí rozprostíraly naplavený písek po pobřeží. Říčním sedimentům ale dnes stojí v cestě četné přehrady. I proto nyní vietnamská vláda i mnozí občané vidí jako jistější a modernější energetickou alternativu uhlí a ropu.

Obě nerostné suroviny se ve Vietnamu těží, černé uhlí dokonce v povrchových dolech, což je levnější než hlubinná těžba. A protože vietnamská ekonomika roste každým rokem o šest až osm procent, potřebuje země těchto surovin stále více.

Roste ekonomika i znečištění

Die Tageszeitung připomíná, že Vietnam kdysi patřil mezi deset nejchudších států světa, během posledních pětadvaceti let se ale díky enormnímu hospodářskému růstu stal takzvanou nově industrializovanou zemí. Plechové a dřevěné boudy, kde obyvatelé žili na čtyřech metrech čtverečních, vystřídaly mrakodrapy. Vietnamci už také neperou v řekách nebo v moři, ale používají moderní pračky.

Vládní plány navíc předpokládají, že se hospodářský výkon Vietnamu do roku 2030 ztrojnásobí. Významnou roli v tom má hrát právě uhlí. Vláda chce během příštích deseti let vystavět třicet uhelných elektráren, naopak pouze jednu starou uzavřít. Celkových 65 uhelných zdrojů pak prý pokryje polovinu vietnamské spotřeby energie.

Stinné stránky takového vývoje popisuje studie Harvardovy univerzity. „V roce 2030 bude Vietnam ze všech zemí regionálního Sdružení národů jihovýchodní Asie (ASEAN) trpět nejvíce v oblasti předčasných úmrtí způsobených znečištěním z uhelných elektráren. Toto znečištění každoročně způsobí předčasnou smrt dvaceti tisíc lidí, což bude pětinásobný nárůst oproti roku 2011,“ píše se ve zprávě.

Podle světového indexu kvality ovzduší patří už dnes vietnamské metropole Hanoj a Ho Či Minovo Město k dvaceti nejvíce znečištěným oblastem světa. Vietnamská klimatická politika přitom podle německého deníku alespoň na první pohled vypadá ukázkově.

Země ratifikovala Pařížskou klimatickou dohodu. A v roce 2016 Hanoj na klimatickém summitu v Maroku oznámila, že do roku 2050 země dosáhne emisní neutrality. Docílit toho chce prostřednictvím regulací v oblasti průmyslu, dopravy nebo stavebnictví.

Růst nad klimatem

Ve skutečnosti ovšem stále platí, že hospodářský růst je ochraně klimatu nadřazený. A pokud už někde platí přísná pravidla, firmy je s pomocí peněz jednoduše obcházejí.

Například v říjnu, kdy v částech Hanoje týdny tekla špinavá a zapáchající voda, reagovala radnice až poté, co už nebylo možné ignorovat naštvání obyvatel na sociálních sítích. Zdrojem znečištění tehdy bylo chování jedné firmy, která do čistírny vypouštěla starý olej, aniž by použila filtry, jak nařizují zákony.

Dalším původcem špatného ovzduší ve Vietnamu je zvyšující se podíl automobilové dopravy. Mopedy a auta vytlačily tradiční rikši. V současnosti je v zemi registrováno 67 milionů motorek a další přibývají.

Země má přitom 93 milionů obyvatel. Problém představuje také chybějící veřejná doprava – například termín dokončení nadzemní dráhy v osmimilionové Hanoji se neustále posouvá. Množství emisí z dopravy se tak mezi lety 2014 a 2030 může ztrojnásobit.

Velké mezery přitom panjí ve sběru dat o produkovaných emisích. „Úřady musí být schopné vypočítat emise vypuštěné z každého dopravního prostředku, monitorovat opatření zavedená ke zmírnění současného stavu a vytvořit a zavést cenový systém emisních povolenek,“ píše se na stránkách vietnamského vládního úřadu, který se věnuje klimatické politice.

K zajištění podobných opatření získává země podporu od Světové banky a německé Společnosti pro mezinárodní spolupráci. „Vietnam je jednou ze zemí nejvíce postižených klimatickými změnami,“ zdůvodnil podporu Vietnamu jeden pracovník německého ministerstva pro hospodářskou spolupráci a rozvoj.

Agent Orange stále působí

Mezinárodní pomoc pro sběr dat, zalesňování a přechod na obnovitelnou energii je pro Vietnam zásadní. Mnoho Vietnamců ale na druhou stranu podvědomě přenechává odpovědnost za své životní prostředí zahraničí.

V jistém ohledu však podle Die Tageszeitungu mají pravdu. Vietnam totiž například nenese vinu za to, že američtí vojáci při svém angažmá v zemi používali směs jedovatých herbicidů známou jako Agent Orange, jejíž účinky zničily podstatnou část původního pralesa, tedy zelených plic Vietnamu.

To se negativně projevuje na bilanci oxidu uhličitého. Celkově se jeho emise ve Vietnamu od začátku devadesátých let zdesetinásobily. V poměru na obyvatele každý Vietnamec za rok vyprodukuje 2,2 tuny oxidu uhličitého. Ve srovnání s Evropskou unií je to sice necelá třetina, je ale nutné zohlednit fakt, že z pohledu ekonomického výkonu se Vietnam nachází až na 139. místě na světe.

Navzdory všem svým environmentální hříchům však Vietnam změnami klimatu více trpí, než jakou měrou k nim přispívá. A v některých částech země se už mění myšlení společnosti, jako například v deltě řeky Mekong, kde se pěstuje největší podíl kukuřice v zemi.

Kvůli stoupající hladině moře a zasolování úrodné půdy vláda dokonce uvažuje o odstavení jedné z uhelných elektráren.

Celkově ale ochrana životního prostředí v hodnotovém žebříčku Vietnamců obsazuje nízké místa. Lze to pozorovat například na plážích, které slouží jako odkladiště starých ledniček a jiných spotřebičů.

Kvůli lhostejnosti obyvatel Vietnamu v zemi nepůsobí ani ekologická hnutí jako například organizace Fridays for Future. Aktivistům se tu zkrátka nedaří. A ta hrstka z nich, jež kritizovala vymírání ryb ve středním Vietnamu kvůli znečišťování vody místní ocelárnou, byla odsouzena až ke čtrnácti letům vězení, zdůrazňuje německý deník Die Tageszeitung.