Když se ztratí 5 miliard dolarů. Do Ruska se dostává sankční zboží bez vědomí západních dodavatelů

Západní sankce znemožňují exportovat do Ruska tisíce druhů zboží. Především ty položky, které jsou využitelné ve vojenském průmyslu, se Moskva postupně naučila získávat přes třetí země. Ale jak ukazují otevřené zdroje, leccos se jí daří dovážet i přímo z Evropské unie.

Sankční zboží si podle autorů analýzy objednávají firmy sídlící ve Střední Asii, na Kavkaze nebo v Číně. Vyřídí si jeho tranzit přes Rusko a na základě platné celní deklarace je nechají převézt přes lotyšskou, estonskou nebo finskou hranici.

Čtěte také

Analytik: Ukrajinci, kteří se narodí teď za války, budou Rusko nenávidět nejvíc. Přišli o dětství

Jakmile se však zboží ocitne v zóně nikoho, deklaraci změní a jako cílovou zemi uvedou Rusko.

Tuto zaběhnutou praxi popsal novinářům vydání Važnyje istorii zaměstnanec nejmenované dopravní firmy.

„Když s nákladem přejedu polskou hranici, v kolonce ‚místo dodávky‘ zkrátka přeškrtnu ‚Almaty‘ nebo ‚Baku‘ a napíšu tam ‚Moskva‘. K balíčku dokumentů přiložím dopis od objednavatele, ve kterém je uvedeno, že mění místo dodávky,“ popisuje zaměstnanec dopravní společnosti.   

Firma, pro kterou bylo zboží určené, se tak jednoduše promění v nového dodavatele. Tento proces je přitom podle autorů analýzy legální: opírá se o všeobecně platnou a uznávanou Úmluvu mezinárodní pozemní přepravy.

Z Číny přes Evropskou unii

Ve veřejně přístupné databázi ruské celnice je pak možné sledovat neobvyklý jev. Jako dodavatel zboží je v dokumentech často uvedená firma sídlící v Číně, Kazachstánu nebo Ázerbájdžánu, které mají s Ruskem pozemní hranici, ale v kolonce pro celnici, přes kterou bylo zboží do Ruska dopraveno, je zapsaná jen ta na hranici s Evropskou unií.  

Vydání Važnyje istorii našlo v ruské celní databázi celou řadu takto pozměněných celních deklarací, na základě kterých bylo do Ruska importováno sankční zboží.

Čtěte také

Ukrajinci ztrácí víru, že vyhrají. Nahlas to ale neříkají ani oni, ani Zelenskyj, popisuje zpravodaj Dorazín

Určit jeho přesný objem však prý není jednoduché: v dokumentaci totiž často chybí místo překročení hranice či informace o dodavatelské firmě.

Nahlédnutím do veřejně dostupné statistiky mezinárodního obchodu UN Comtrade je ale možné ověřit, jaký objem sankčního zboží Evropská unie exportovala do zemí Kavkazu či Střední Asie. I to, kolik z něj dorazilo na místo určení.

Za rok 2023 bylo do těchto zemí z Evropské unie exportováno sankční zboží v hodnotě více něž 14 miliard dolarů. Na místo určení přitom bylo dovezeno jen zboží v hodnotě necelých 9 miliard dolarů. Autoři analýzy z toho vyvozují, že zboží za 5 miliard se ztratilo někde cestou.

Takový falešný tranzit se přitom Rusku vyplácí: vyjde až dvakrát levněji než dovoz přes třetí země. A obchodních společností, které jej prokazatelně využívají, je proto celá řada. Važnyje istorii jmenují například firmu Kvazar, která do Ruska dováží elektroniku spadající pod sankce přes firmy sídlící v Číně, Hongkongu, Ázerbájdžánu a Turecku.

Víc kontrol?

Dalším velkým dovozcem, který využívá systém falešného tranzitu, je podle autorů firma Baltijskij chimičeskij komplex. Té se v roce 2023 podařilo přes Bělorusko a estonskou Narvu do Ruska importovat sankcemi zakázaná zařízení na rafinaci plynu v hodnotě 68 milionů dolarů.

Čtěte také

Rusko nemusí být poraženo. Cílem ukrajinské války může být i stabilita, navrhuje šéf Aspen Institutu

Jako dodavatel je přitom v celní deklaraci uvedená čínská firma. Ta podle autorů analýzy zboží pravděpodobně nakoupila přímo u evropských dodavatelů a ruské společnosti je „přeprodala“ právě během tranzitu.

Země Evropské unie o falešném tranzitu vědí. Litevská celnice například vydala prohlášení, že bude pečlivěji kontrolovat dokumenty a „podezřelé dovozce“ nebude přes hranice pouštět.

Ale vyřešit tento problém je podle autorů analýzy prakticky nemožné: prověřit, zda nejde o falešný tranzit, mohou jen lidé působící v zemi, kam dodávka míří. A takovou možnost evropští celníci zpravidla nemají, uzavírá nezávislé ruské vydání Važnyje istorii.

Poslechněte si všechny reportáže a komentáře v pořadu Svět ve 20 minutách. Turecko lavíruje mezi NATO a zeměmi globálního jihu. K čemu Lukašenko potřebuje amnestie politických vězňů? Proč se k Orbánovým postojům přiklánějí i jeho protivníci? A rozhodnou v gruzínských parlamentních volbách „mrtvé duše“?