Severokorejští vojáci nejsou pro Putina žádnou výhrou

Západ by to neměl přeceňovat a Putin by si měl uvědomit, že posun k multipolaritě, který byl patrný na summitu hospodářského uskupení BRICS v Kazani, není proces, který by mohl kontrolovat, zdůrazňuje britský odborník na Rusko Mark Galeotti v analýze pro britský deník The Times.

Až 12 tisíc severokorejských vojáků nemusí jít nutně okamžitě do boje.

Severní Korea už dlouho dodává Rusku munici i některé technické specialisty, zejména na své taktické balistické střely KN-23, které se ale ukázaly jako nestabilní.

V říjnu Ukrajinci zabili v Doněcku šest severokorejských techniků. Příchod až dvanácti tisíc severokorejských vojáků nemusí nutně znamenat, že půjdou okamžitě do boje. Rusové je mohou využít k bezpečnostním operacím v týlu, a umožnit tak ruským silám odchod na frontu.

Za vojáky jídlo a suroviny 

Severokorejci jsou někdy označováni za speciální jednotky, ale s britskými SAS nebo námořní pěchotou Spojeného království je srovnávat nejde.

Čtěte také

Spolupráce Ruska a KLDR? Obě strany se tváří jako ty, které vyhrávají, domnívá se bezpečnostní analytik Bahenský

Většina z 950 tisíc řadových vojáků je považována za fyzicky zdatné, disciplinované a dobře vycvičené. Nemají ale žádné bojové zkušenosti a jejich nasazení přímo do boje by bylo problematické. I když většina Severokorejců umí rusky, existovalo by riziko nedorozumění a palby do vlastních řad. Pchjongjang by se také obával, že zběhnou na Ukrajinu.

Kim Čong-un navíc nedělá Putinovi žádnou laskavost. Nové „komplexní strategické partnerství“, které minulý čtvrtek ratifikoval ruský parlament, zavazuje Moskvu k poskytnutí přímé vojenské podpory Severní Koreji v případě napadení.

A za často nekvalitní výzbroj Severokorejců a podřadné vojáky musí Rusko platit potravinami, surovinami i technologiemi – poskytuje Pchjongjangu přinejmenším odborné znalosti v oblasti raketové techniky, letecké technologie a kybernetické bezpečnosti.

BRICS nebyl Putinův triumf

Summit skupiny BRICS sice vypadal jako Putinův politický triumf, ale ve skutečnosti ukázal meze jeho úsilí vytvořit protizápadní alianci.

Šéf Kremlu může tvrdit, že BRICS představuje alternativní vizi globálního pořádku. Přítomnost generálního tajemníka OSN Antónia Guterrese a tureckého prezidenta a člena NATO Recepa Tayyipa Erdoğana představovala dobrý propagandistický tah. Většina členů uskupení se ale proti světu nehodlá postavit, i když si přejí, aby ho méně ovládaly západní hodnoty a zájmy.

Čtěte také

Ivan Štern: Státy BRICS jako třetí světová síla?

Putin také tvrdil, že zájem o těsnější vztahy se skupinou BRICS projevilo 34 zemí. K původní pětici tvořené Brazílií, Ruskem, Indií, Čínou a Jihoafrickou republikou se však připojily jen Egypt, Etiopie, Írán a Spojené arabské emiráty.

Dokonce i státy, které byly kdysi považovány za součást sféry ruského vlivu, jako jsou Arménie nebo Kazachstán, se rozhodly do uskupení nevstoupit.

Západ i Kreml přeceňují jednotu protizápadních sil, ale i to, do jaké míry je Putin dokáže přimět, aby se mu podřídily. Nepovedlo se mu přesvědčit účastníky summitu BRICS, aby podpořili ruskou válku na Ukrajině.

Dosáhl jen konstatování, že „všichni jsou odhodláni zajistit, aby konflikt skončil co nejrychleji mírovou cestou“. Čína a Indie se dokonce od Putinovy agresivní rétoriky distancovaly a nepřímo podpořily diplomatické ukončení války.

Čtěte také

Ekonomka Švihlíková: Rozšíření BRICS? Posílení suverenity zemí globálního Jihu i konec hegemonie dolaru

Každá země má vlastní cíle a bezohledně je prosazuje. Peking sice nechce, aby Putin válku na Ukrajině prohrál, ale nehodlá kvůli němu riskovat sankce. Moskva ze všech sil doufá, že ji Čína nikdy nezatáhne do války proti Tchaj-wanu. A Pchjongjang i Teherán budou Rusku posílat výzbroj. Ale za peníze, ne z přátelství.

Putin má možná spoustu přátel, ale ne těch do nepohody. Navíc si je musí koupit, soudí Mark Galeotti v analýze pro londýnské Timesy.

Víc si poslechněte v audiozáznamu, připravily Gita Zbavitelová a Tea Veseláková.