Proč ženy vydělávají míň? Homfray: Stát podhodnocuje ženské profese. Firmy: Muži mají jiná odvětví

Je chyba zaměstnavatelů, že se nesnižuje rozdíl v platech mužů a žen?

Homfray: To je zdánlivě jednoduchá otázka, na kterou není jednoduchá odpověď. To proto, že rozdíly v odměňování mužů a žen mají řadu příčin a ty příčiny vznikají na jednotlivých úrovních. Řekněme, že za něco může stát, za něco zaměstnavatelé a za něco společenské nastavení.

Čtěte také

Proč muži v Česku stále vydělávají víc než ženy? Málo školek, krátkých úvazků, dlouhá rodičovská

Jásek: V tomto někteří zaměstnavatelé mají ještě pořád máslo na hlavě. Jinak z toho rozdílu 18 procent větší část tvoří strukturální problém. Když to zjednoduším – více žen pracuje v hůře placených oborech a více mužů pracuje v lépe placených oborech. S tím zaměstnavatelé nemohou nic udělat.

Paní Homfray, mohl by český stát dělat něco víc pro to, aby se snižoval rozdíl v odměňování?

Homfray: Zásadními faktory jsou struktura zaměstnanosti. Tomu předchází genderově stereotypní vzdělávání. Pokud by tam, kde je nutná odborná příprava, hledali zaměstnavatelé více mužů do některých ženských profesí, zjistili by, že nemají kde brát.

Velkým problémem je výpadek žen z trhu práce během mateřské a rodičovské, s čímž souvisí nedostatek škol a školek. To je něco, co může ovlivnit územní samospráva či stát. Dalším faktorem je daňové nastavení návratu druhého rodiče do práce.

Tam, kde jsou vlivy strukturální, legislativní a institucionální, by stát a veřejní aktéři nepochybně mohli udělat víc.

Muž jako živitel rodiny?

Kde vzniká platová nerovnost, takzvaný pay gap? Kde se to zrodí?

Jásek: Rozdílné ohodnocení nemůže být v základní mzdě, ale vzniká v osobním ohodnocení a ve flexibilních položkách mzdy. Samotného mě to překvapuje, ale pořád existuje mentalita: „Vždyť ten chlap je živitel rodiny, tak já mu musím dát trochu víc peněz.“

Firmy si na to dávají pozor, protože vědí, že je to protizákonné, ale pořád to v té mentalitě je.

Čtěte také

Stejná práce, stejná odměna? Ano, souhlasí Středula. „Záleží i na trhu,“ tvrdí unie zaměstnavatelů

Větší část je ta strukturální, kterou my nedokážeme ovlivnit. Ve zdravotnictví a školství je většina žen, v průmyslu je většina mužů. Stát by musel v těchto odvětvích zvednout platy o 15 procent, aby se dostaly na úroveň průmyslu, a tím by teoreticky přitáhl více mužů. Ale chlapi v těchto odvětvích prostě dělat nechtějí.

Homfray: Pay gap není jen jeden, je jich více. Číslo 18 procent je průměrný rozdíl všech mužů a žen na pracovním trhu za dané období, ale už nám to neřekne, jestli je to na stejné pozici, ve stejné profesi.

Dva nejdůležitější faktory, které k tomuto vysokému číslu přispívají, jsou rozdělení na mužské a ženské profese. Feminizované profese ve veřejném sektoru jsou hluboce podhodnoceny – nejen ve zdravotnictví a sociálních službách, ale i ve veřejné státní správě a justici.

Tento trend se prohlubuje a naznačuje nekonkurenceschopnou úroveň. To zase potvrzuje představu, že je to práce pro ženy, protože muži by z toho neuživili rodinu.

Čtěte také

Ženy k více dětem nepřimějí daňové slevy manželů. Potřebují podporu při péči, tvrdí výzkumnice Kalíšková

Dalším faktorem je mateřská pauza – dlouhá překážka, která zabraňuje ženám v kariérním postupu a v dosahování vyšších a lépe placených pozic.

Pane Jásku, berou zaměstnavatelé jako problém, že existuje rozdíl v odměňování mužů a žen? Vnímají to jako něco, s čím se musí něco dělat?

Jásek: Není to úplně jednoznačné. Jsou firmy, které to řeší, a jsou firmy, které to neřeší vůbec. My se v tomto snažíme působit nějak osvětově, protože zákoník práce říká, že za práci stejné hodnoty náleží stejná mzda. Toto by všechny firmy měly dodržovat. Bohužel ne všechny jsou ještě tak daleko, aby to dodržovaly.

Poslechněte si celý pořad Pro a proti. Audio je nahoře v článku.