Muž vyhrál tisíce franků, žena ručníky a šampon. „Pro rozdíl v odměně musí být důvod,“ říká expertka
Muž, který na konci loňského roku zvítězil v kvalifikaci Světového poháru ve skocích na lyžích, obdržel 3000 švýcarských franků. Závodnice, která vyhrála stejnou ženskou soutěž, dostala sprchový gel, šampon, čtyři ručníky a víkendový poukaz do wellness. „Organizátoři leckdy nemají dostatek financí na to, aby odměny byly pro ženy a muže shodné. Ale pro rozdíl musí být objektivní důvody,“ zdůrazňuje pro Český rozhlas Plus advokátka Denisa Kubová z Komise rovných příležitostí,
Vítěz Světového poháru ve skocích na lyžích inkasoval 13 000 franků, kdežto vítězka pouhých 4 300. Pro CNN to potvrdila Mezinárodní lyžařská federace FIS. Paní Kubová, vy jste autorkou knihy Rovné odměňování žen a mužů v profesionálním sportu. Co vlastně rovné odměňování znamená? Z hlediska práva to asi bude jiné než ve sportu, že?
Přesně tak. Tohle tu debatu ve sportu vždy poněkud komplikuje. Spousta lidí má představu, že rovné odměňování znamená stejnou částku. Ale tak to podle práva není.
Rovná odměna znamená, že za stejnou práci stejné hodnoty dostanete stejnou částku. Ale rovná odměna zároveň může být i taková, kde rozdíl odůvodňují objektivní důvody. A ty by měl být zaměstnavatel schopný prokázat u soudu.
V tomto případě to znamená, že pokud muž obdržel za vítězství v soutěži 10 000 franků a žena 4000 franků, tak i z pohledu práva by se tato odměna dala nazvat rovnou, pokud by tam byl skutečně objektivní důvod pro tento šedesátiprocentní rozdíl.
A co by mohlo být tím objektivním důvodem?
Ve sportu to jsou nejčastěji ekonomické důvody. Ženský sport mnohdy nemá tu stejnou ekonomickou sílu. Argumentuje se nižší sledovaností ženských sportů, nižším příjmem z prodeje televizních zpráv, z prodeje vstupenek. Velmi často je tam i menší zájem sponzorů, anebo sponzoři nejsou ochotní přispívat tolik.
Organizátoři tedy skutečně leckdy nemají dostatek finančních prostředků na to, aby ty odměny byly shodné.
Víme ale z praxe i o případech, kdy finanční prostředky jsou, ale z důvodů jiných, tedy kvůli rozhodnutí funkcionářů a vedení organizací, jsou alokovány jinam než těm ženám. A to je pak problematické.
Denní chléb
Jsou skoky na lyžích jedním z těch nejkřiklavějších případů? Nebo je to jenom jedna z mnoha disciplín, v nichž dochází k nerovnému odměňování sportovkyň?
Je to jeden z mnoha případů. Jsou jich stovky. Pokud bychom se podívali na velké sporty, jako je třeba fotbal nebo basketbal, tak tam se bavíme o jednotkách procent, které ženy skutečně obdrží oproti mužům. A to i ve stejných ligách.
Některé případy hodně rezonují v médiích, ale pro ženy-sportovkyně je to podle mě denní chléb napříč skoro všemi sporty.
Čtěte také
Jak je to třeba u tenisu, kde se soutěží ve smíšeném deblu? Jak si peníze dělí vítězná dvojice?
To je na domluvě tohoto páru. Ráda bych řekla, že si to dělí půl na půl, ale tyto odměny se zpravidla dělí například i mezi realizační tým a tak dále. A to se nedozvíme.
Tenis je často dáván za příklad rovného odměňování, anglicky equal pay. Ale to jde o desítku turnajů v roce. To znamená čtyři největší grandslamy a pak pět turnajů o jednu úroveň níž.
Ale když se podíváte do kalendáře turnajů, tak jich je na jednu sezonu třeba padesát šedesát. To znamená, že ve většině turnajů rozdíly stále přetrvávají a mnohdy jde o rozdíly třeba i padesát procent.
Existuje nějaký sport, kde je to naopak? Kde dostávají ženy za vítězství hodně peněz a muži daleko méně?
V tuto chvíli o žádném takovém sportu nevíme. Jsou jednotlivé události, například to byl před několika lety právě tenisový turnaj mistryň, kde byly větší dotace pro ženy než pro muže. Ale to jsou opravdu výjimky.
Soudit se
Co s tím kdo může dělat? Evropská komise v roce 2000 uznala nezávislost sportovních organizací a jejich samosprávy. Můžou tedy zohlednit tyto rozdíly v odměňování samotné svazy? A dělají to?
Moc to nedělají. Sice byla uznána specifičnost sportu, takže se na něj nedají uplatnit všechna právní pravidla. Ale to neznamená, že by se na sport nevztahovala vůbec.
A tak i na sport dopadá princip rovné odměně. Pokud by nějaká sportovkyně se proti tpm rozhodla bojovat, měla by šanci i u soudu. To si málokdy sportovci a sportovní organizace uvědomují.
Čtěte také
Jde ale i o ekonomické důvody, ty se najdou velmi často ve všech sportech. U soudu by se pak došlo velmi často k tomu, že nějaký důvod k jiné odměně je. Ale my se proti tomu snažíme bojovat a ukazovat, že když je rozdíl v odměně 70 procent, tak odůvodněný rozdíl je třeba jenom 30 procent. A těch zbylých 40 procent je diskriminačních.
Máte příklad, kdy se žena bránila nerovnému odměňování a uspěla?
V Česku tento příklad nemám. Ve Spojených státech se ale u soudu bránil tým reprezentantek ve fotbalu. Ženy tam fotbalovému svazu dokonce vydělávaly více peněz než muži, ale odměnu měly menší. A po několika letech došlo k vyrovnání, které činilo přibližně půl miliardy korun pro celý tým. A o to se hráčky podělily.
Podobně uspěly i hráčky americké WNBA, které ale nedošly k soudu. Místo toho kolektivně vypověděly smlouvu a po rozsáhlém vyjednávání s ligou došlo ke změně smlouvy a odměny se zvýšily. Takže ve světě už se to děje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka


Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.