Stejná práce, stejná odměna? Ano, souhlasí Středula. „Záleží i na trhu,“ tvrdí unie zaměstnavatelů

O čem svědčí podle vás aktuální případ zaměstnance České pošty? Jaký je váš pohled na věc?

Josef Středula: Z mého pohledu se nejedná o žádné překvapení, protože to může zažít pouze ten, kdo nezná tento princip. A bylo zcela předpokládatelné, jakým způsobem Ústavní soud rozhodne.

Myslím si, že je zcela správné, že u jednoho zaměstnavatele – tak, jak rozhodl v případě České pošty – se posuzuje stejná práce za stejnou mzdu. Myslím si, že to je zcela v pořádku.

Pošta platovou diskriminaci odmítá. Řeší se, co všechno se má zohlednit, když mluvíme o stejné práci. Pane Horecký, jak vnímáte tuto kauzu vy?

Čtěte také

Zaměstnat, ne odříznout. Novinářka o bariérovém Česku a diskriminaci lidí s postižením

Jiří Horecký: Domnívám se, že v tomto konkrétním případě je interpretace soudů správná, protože tam šlo o pozici řidiče a opravdu o stejnou, nebo velmi podobnou práci a její výkon.

Ale popis toho, co je stejná práce nebo práce stejné hodnoty a co není, je složitější. A já se domnívám, že takových případů bude spíše málo.

Česká pošta je atypická tím, že to je jeden zaměstnavatel, který má pobočky a provozovny po celé České republice. Takových případů není většina.

Stejný problém mohou řešit třeba obchodní řetězce. Takže co všechno se má zohlednit, když mluvíme o stejné práci? A neměl by se do toho promítnout i trh? Vždyť olomoučtí a pražští pošťáci působí na různých trzích práce. 

Středula: Myslím, že je to zcela jednoznačně popsáno v tom verdiktu Ústavního soudu. Stejnost je v tomto případě vykonávání práce u jednoho zaměstnavatele. 

Například v Českém rozhlase. Vaši kolegové u jednoho zaměstnavatele v Ostravě, v Brně, v Olomouci či v jiných místech mají právo na stejnou mzdu za stejnou nebo srovnatelnou práci.

Srovnatelnost životních nákladů v tomto nehraje vůbec žádnou roli. Je to dokonce z mého pohledu úplně irelevantní.

Jiří Horecký a Josef Středula|foto:Kateřina Šulová, René Volfík, Koláž Český rozhlas

Je to irelevantní? Bude to skutečně spravedlivé podle zákoníku práce, pokud řidič v Praze, kde má vyšší životní náklady, dostane stejnou mzdu jako řidič někde na Vysočině? Za tyto peníze se ale v hlavním městě řidič neuživí, zatímco na Vysočině ano.

Středula: Přece nebudete diskriminovat někoho jenom proto, že žije v Jihlavě, anebo žije v Praze. V této formulaci to přece obracíte do docela zřejmé diskriminace.

To bych nerada.

Středula: Váš kolega rozhlasák, který je redaktorem a dělá stejnou práci, jako děláte vy v budově na Vinohradské, má právo na to u jednoho zaměstnavatele dostat stejnou mzdu.

Stejná a srovnatelná práce  

Může se zaměstnavatel rozdílům mezi regionálními a pražskými zaměstnanci vyhnout? V hlavním městě přece nominálně stejná mzda nezajistí pracovníkovi stejné živobytí jako v jiném, třeba okresním městě.

Horecký: Je zcela běžné, že zaměstnavatelé k tomu přihlížejí. Ten výrok soudu je jasný. Vnější faktory nebo nezbytné životní náklady by se neměly zohledňovat. Ale ono je to i otázka trhu práce, jak jste zmínila.

Když si vezmeme například malou regionální nemocnici – nemusí to být jenom v regionech, kde jsou vysoké náklady na bydlení a kde je velmi nízká nezaměstnanost. Nemocnice vyhlásí výběrové řízení na primáře dětského oddělení. Za dva měsíce se nikdo nepřihlásí, tak logicky buď oddělení zavřou, anebo budou zvýší nabídku mzdy, platu nebo další pobídky. 

Čtěte také

Za stejnou práci stejná odměna. Spravedlivé mzdy má zajistit nová evropská směrnice, říká ekonomka

Pak by se tady mohl zaměstnavatel dostat do problému, že ostatní nemají stejný plat?

Horecký: Přesně tak. Pokud by to byla síť nemocnic ve třech krajích a regionech, tak by musela na základě tohoto příkladu navýšit platy i ostatním. Za předpokladu splnění stejné práce.

Co se všechno hodnotí a k čemu se přehlíží, aby mohlo být konstatováno, že je ta práce stejná? Musí být stejná složitost, ale i odpovědnost a namáhavost práce ve stejných, nebo srovnatelných pracovních podmínkách. Výsledky práce musí být stejné, nebo velmi podobné.

Posuzuje se také vzdělání zaměstnance, praktické znalosti potřebné pro výkon práce, složitost, organizační i řídící náročnost. Také odpovědnosti za škodu, za zdraví. A například i počet směn, kolik jich připadá na dny státního svátku nebo víkendu, noční směny a podobně. 

Čili je to poměrně komplikovaná disciplína určit, co znamená stejná práce nebo práce stejné hodnoty.

Horecký: Přesně tak. Není to úplně jednoduché a jednoznačné. 

Co spor říká o situaci na pracovním trhu? Poslechněte si celý rozhovor v audiu nahoře v článku.