Proč by se další zvýšení státního dluhu mělo schvalovat v nouzovém režimu? Ptá se šéfka rozpočtové rady Zamrazilová

21. duben 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová

Vláda schválila další prohloubení schodku státního rozpočtu na letošní rok ve výši 300 miliard korun, rozhodnout ale musejí poslanci. Je takové zadlužení pro zaplacení koronakrize vůbec nutné?

Čtěte také

Předsedkyně Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová v Interview Plus před bezhlavým navyšováním dluhu varuje: jednak není nejmenší důvod, aby se o takovém schodku mluvilo ve zkráceném legislativním řízení, a za druhé, celých 300 miliard kabinet rozhodně nepotřebuje teď hned.

„Je pravděpodobné, že 300miliardový schodek, z věcného pohledu, patrně nastane. Je to pro českou ekonomiku jisté riziko, vláda takové riziko podstoupit asi musí… Nerozumím tomu, proč by se 100miliardové navýšení mělo schvalovat takto rychle, v nouzovém legislativním režimu. Kabinet má dostatek prostoru na to, aby se to prodiskutovalo do větší hloubky,… Tak, aby byla zaručena účelnost opatření, na která se peníze použijí,“ vysvětluje.

Peníze hned? To ani náhodou

Podle Zamrazilové už poslanci 200miliardový schodek státního rozpočtu schválili, a tyto peníze taky jistě pokryjí všechny už vypsané „Covid programy“.

Čtěte také

„Schodek vychází z očekávání ministerstva financí, které čeká výpadek příjmů za celý rok. Původně měl být nějakých 90 miliard, teď je o 60 miliard korun vyšší. To jsou ale peníze, které nedostane v průběhu celého roku, takže je nepotřebuje ihned.“

Nestřílí tak vláda tato čísla tak trochu od boku? „Asi bych citovala klasika: Ta nesnesitelná lehkost bytí, se kterou žonglujeme s miliardami jako s nějakými pouťovými balónky… Mám pocit, jako kdybychom se ocitli v úplně jiném časoprostoru. Ty peníze je třeba jasně rozporcovat a říct: tento výpadek nahradím tímto opatřením, a tento tímto,“ odpovídá. Proto je prý tak nesmírně důležitá podrobná diskuze v parlamentu, a ne ve spěchu ve stavu legislativní nouze (kdy se projednává bez druhého a třetího čtení).

Dluhopisy? Dostaneme míň a míň

Ekonomka varuje i před mylnou představou, že se naše státní dluhopisy budou pořád dobře prodávat.

Čtěte také

„Původní výpůjční potřeba státu měla být na finančních trzích nějakých 270 miliard korun. Už jsme ji zvýšili o 160 miliard, a kdyby mělo přijít dalších 100 miliard, tak je to dohromady víc než půl bilionu, které bude vláda chtít ještě letos financovat na finančních trzích… Zatím to tak jde a za dobrých úrokových podmínek,… časem přijdou na (stejný) trh další země, takže trhy začnou rozlišovat.“

Vzpomíná si na Estonsko, které prakticky zbankrotovalo jen s 10% dluhem. „My jsme teď mladý dlužník, ale některé mezinárodní instituce nás, bohužel, řadí tam, kam nepatříme, a to do Emergency Market… Před nimi už taky varují… Obzvláště pro malé a otevřené ekonomiky platí bezpečná hranice veřejného dluhu kolem 40–50 %, taky proto máme dluhovou brzdu nastavenou na 55 %.“

Bankrot?

Bankrot by nám asi jen tak rychle nehrozil, co hrozí, jsou vyšší úroky, takže by se nám dluh začal nabalovat sám na sebe. „Když pak platby objemů úroků rostou, ukrajuje to peníze státu nejen na mandatorní výdaje, ale i na investice. Proto se taky nedoporučuje, aby zadluženost byla vyšší než 60 % úrovně Maastrichtského kritéria.“

Čtěte také

Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) chce uvolnit pravidla strukturálního dluhu s tím, že půjde jen o dočasný stav. „Máme pravidlo 1 % strukturálního deficitu… Evropské pravidlo je k nám ještě tvrdší, protože povoluje strukturální schodek 0,75 %, ministerstvo teď přichází se 4 %. Je třeba ale říct, proč je to pravidlo EU přísnější, protože zhodnocují i středně a dlouhodobou situaci,… A taky nám neustále říkají, že musíme konsolidovat veřejné finance, protože nejsme připraveni na stárnutí populace. Jsme jedna z nejhůř připravených zemí celé sedmadvacítky,“ dodává Eva Zamrazilová.

V audiozáznamu se dozvíte, jestli si šéfka Národní rozpočtové rady myslí, že jsme na podzim propásli čas na aspoň mírné zmírnění dopadů neexistující důchodové reformy, nebo proč je rezignace na Green Deal (Zelenou dohodu pro Evropu) špatný vzkaz mladé generaci. Ptala se Veronika Sedláčková.  

Spustit audio

Související