Proč mají korálové útesy svatozář? Podle vědců z Havaje by se z nich mohla zjistit kondice korálů

Po celém světě se kolem korálových útesů nachází tajemné prstence. Nejvíce nápadné jsou zejména při pohledu svrchu. Tato písčitá svatozář je nejčastěji považována za práci ryb schovávajících se před predátory. Ale realita je mnohem komplikovanější.

Výzkumné skupiny Joshe a Elizabeth Madinových se snaží v datech najít spojitost mezi chováním býložravých mořských živočichů a přítomností rybích predátorů. Jedním z projevů totiž můžou být zvláštní útvary okolo korálů, které se vyskytují po celém světě.

„Představte si korálový útes jako stůl. Spousta tvorů, co v něm žije, se bojí vyrazit příliš daleko od stolu do prostoru okolo, protože je tam může něco sníst. Korálové kolonie tak kolem sebe mívají pásy pustého písku. Tvorové živící se rostlinami okolí stolu vypasou. Za hranicí kruhu je to často bujné a zelené. Těmto kruhům říkáme svatozáře,“ popisuje mořská ekoložka.

Satelity odhalují těžko dostupná místa

Elizabeth se poprvé hlouběji začala o útvary zajímat, když jí rozbouřené moře nedovolilo jít do terénu. A tak se na zkoumané místo podívala skrze satelitní snímky.

„Většinu povrchu Země dnes zachycuje satelitní pokrytí schopné velmi detailních snímků, které se průběžně aktualizují. Umožňuje nám zazoomovat a vidět místa, ke kterým bychom se ani po vodě možná nedostali. A i kdyby to šlo, bylo by to nesmírně drahé,“ nastiňuje možnosti současné technologie vědkyně.

Damaris Torres-Pulliza z Portorika zkoumá Velký bariérový útes a využívá k tomu moderní technologie na, které se zaměřuje zdejší laboratoř Joshua Madina

Doufá, že použitím moderních technologií můžou vědci získat přehled, co se děje s korálovými útesy, ke kterým by se jinak nedostali. 

Satelitní data jsou podle Catherine Foleyové pro vědecká zkoumání dostupná. „Zdarma využíváme snímky od americké vlády. Používáme také komerčně dostupná data, která umožňují rozlišit objekty vzdálené jen třicet centimetrů,“ poukazuje na dobré rozlišení satelitních technologií vědkyně, která přišla využít své zkušenosti ze zkoumání tučňáků na Antarktidě pomocí bezpilotních letounů. 

Kam nedosáhne satelit, doletí dron

Právě drony se podle Elizabeth Madinové hodí zejména na velmi vzdálených ostrovech, u kterých z komerčních důvodů neexistuje vůle průběžná satelitní data získávat, a kamery bezpilotních letounů je tak můžou nahradit.

Tabule v laboratoři Elizabeth a Joshua Madinových

„Aktuálně máme projekt zaměřený na to, abychom ze snímků z dronů byli schopni určit strukturu útesů nebo míru jejich vybělení. Kombinujeme to s dalšími daty a projekty výzkumníků z našeho institutu.“ 

Zmiňované svatozáře okolo korálových útesů poprvé popsali pozorovatelé už v šedesátých letech minulého století. Dodnes se ale nepodařilo žádnou hypotézu o jejich původu jednoznačně potvrdit.

Elizabeth Madinová ale věří, že by mohly indikovat stav korálového ekosystému. Pokud má pravdu, byla by charakteristika svatozáří velmi snadno přístupným globálně použitelným ukazatelem.

Čtěte také

„Staré dobré způsoby, jak dělat výzkum – jako třeba jít jednoduše do vody a spočítat ryby, zůstávají velmi relevantními a klíčovými. Jsou nezbytné, ale pomalé. Nemyslím si, že s jejich pomocí můžeme zachytit probíhající změnu tak rychle, jak potřebujeme,“ varuje Madinová.

„Doufáme proto, že s nástroji umožňujícími makropohled budeme schopni získat komplexní obraz toho, jak se útesy po celém světě proměňují,“ dodává.

I proto se Elizabeth Madinová a její tým snaží, aby jejich data byla dostupná napříč vědeckou komunitou.

Všechna Vědecká dobrodružství najdete zde.

Spustit audio