Problém nejsou víceletá gymnázia, ale že si nevážíme normální práce, hájí víceletá gymnázia expert na školství Dytrt

„Výzkumy, zahraniční doporučení i strategie hovoří vesměs v neprospěch víceletých gymnázií, přesto je nadále provozujeme. Je otázka, co tím získáváme a co ztrácíme,“ uvádí v Pro a proti programový ředitel společnosti EDUin Miroslav Hřebecký.

Čtěte také

Běžné školy už dávno ztratily monopol na vzdělávání, míní propagátorka unschoolingu Staňková

Bývalý předseda Asociace ředitelů gymnázií Alfréd Dytrt věří, že současný systém funguje dobře už 30 let. „A také zatím nemáme žádnou pořádnou alternativu. O rušení víceletých gymnázií mluvíme v podstatě už od doby, kdy vznikla. Dostávají se do pozice škůdce školského systému, ale těmi nejsou.“

„Když se tato gymnázia zaváděla v rámci prvorepublikové nostalgie, předpokládalo se, že je bude navštěvovat pět procent dětí, dnes je to 20 procent, někdy i víc. Už v roce 1996 nás OECD upozornilo, že to není dobré, další kolegové v zahraničí nechápali, proč je máme, protože způsobují mimo jiné nerovnosti,“ dodává Hřebecký.

V Německu a Rakousku to funguje bez problémů

Dytrt ale upozorňuje, že víceletá gymnázia fungují v Německu. „Tam na ně chodí skoro 40 procent dětí, v Rakousku je mají taky a žádné doporučení OECD ohledně sociální nerovnosti tam neřeší. Měli bychom se bavit třeba o tom, co udělat pro 2. stupně základních škol, ne že budeme asi po patnácté šťourat do toho, jestli tato gymnázia tu mají být, nebo ne.“

Je otázka, jak tento svůj možná první velký neúspěch v tomto věku děti dokáží zpracovat.
Miroslav Hřebecký

Německý systém je flexibilní shora dolů a nejde o klasické víceleté gymnázium, připomíná Hřebecký. „Rakousko je nám blíž a s doporučeními ze zahraničí jsou na tom podobně. Pokud má rodič pocit, že jeho dítěti bude lépe na víceletém gymnáziu, je v pořádku ho tam dát. Ale když se bavíme o tom, co to dělá se společností, tak jsme někde trochu jinde.“

„V případě normálního, průměrného gymnázia to neznamená, že vykrade základní školy tak, aby tam děti trpěly tím, že nemají takzvané tahouny,“ reaguje na jednu z hlavních výtek kritiků dopadů víceletých gymnázií na základní školství Dytrt.

Žáci jsou živí tvorové a ta situace je stejná, jako když onen zmíněný soused přeskočí metr dvacet a jiné dítě ne.
Alfréd Dytrt

Hřebecký namítá, že většina dětí se hlavně na gymnázium nedostane. „Poměr je tu asi jedna ku třem. Pak je otázka, jak tento svůj možná první velký neúspěch v tomto věku děti dokáží zpracovat a jak moc to ovlivní jejich ambice na 2. stupni, když jsou teď ti neúspěšní, co se nedostali, zatímco tady soused se dostal.“

„To vyvolává rozhodně nějaké řetězové reakce, nějaké sociální i psychologické pnutí. Pokud by víceletá gymnázia nebyla, dětem by to vůbec nepřišlo nepřirozené, že spolu vyrůstají dál až do devítky. I rodiče mi často na diskuzích říkají, že by byli nejšťastnější, kdyby to vlastně vůbec nemuseli řešit,“ shrnuje Miroslav Hřebecký ze společnosti EDUin.

Čtěte také

Velké rozdíly mezi školami vedou k prohlubování příkopů

Podle Dytrta ale není možné vše přepočítávat na čísla. „Žáci jsou živí tvorové a ta situace je stejná, jako když onen zmíněný soused přeskočí metr dvacet a jiné dítě ne. Také bude mít stres, takže budeme řešit každou takovou situaci jako problém?“

„Může za to systém, který od začátku nedával dobrou značku tomu, že se někdo stane dobrým řemeslníkem. Zapomněli jsme úplně oceňovat normální práci a to, že člověk něco umí. Někdo zase umí to, že chce sedět a učit se. Takže tam je základ chyby, která nastala. Ale vazeb a problémů je tam více než jen zúžit vše na chybějící tahouny a netahouny,“ konstatuje Alfréd Dytrt.

Poslechněte si celé Pro a proti Karolíny Koubové.