Kde se vzaly líbezné madony krásného slohu?

Zrodily se v předvečer zlomu epoch – na konci vlády Karla IV. a před vypuknutím husitských bouří. Byly úspěšným exportním artiklem své doby. Unikátní, nádherná díla, jejichž příběhy stojí za to poznat.

Zrozeny v nelehké době

Deset let mezi roky 1370 až 1380 – někdy v té době se v pražské parléřovské huti zrodil typ soch z pražské opuky, tzv. krásných madon. Tedy madony s Ježíškem v pozici, kterou znají i dnešní matky – dítě si přidržuje na boku. Její tělo je esovitě prohnuté, sice skryté pod mohutnými drapériemi, ale viditelné. Tvář Madony – mladé dívky je půvabná, malý Ježíšek gestikuluje a spíš připomíná živé dítě než budoucího spasitele.

Plzeňská madona v kostele sv. Bartoloměje|foto:Martin Polívka, Profimedia

To tvoří velký kontrast k ztvárnění tohoto tématu v předcházejícím období. A jde o ojedinělou a dnes obdivovanou českou variantu v rámci sochařství tehdejší internacionální gotiky. Jsou napodobovány a kopírovány v kameni i dřevě po dobu zhruba 50 let – a vše končí chaosem a hospodářským rozvratem husitských bouří.   

Byla to nelehká doba – končí vláda Karla IV., který umírá v roce 1378, a po něm nastupuje jeho syn Václav IV. České země prožívají epidemie neznámých chorob i moru. Kolem roku 1370 se narodil pozdější církevní reformátor Jan Hus, později pak další dva představitelé husitského hnutí – Jan Roháč z Dubé a Jan Želivský. Ten první pražskou defenestrací v roce 1419 zahájí husitskou revoluci. A křesťanský svět řeší nevídanou krizi uvnitř církve – dvojpapežství, později dokonce trojpapežství. Jednou z obětí této krize je v roce 1415 i mistr Jan Hus. 

To je doba, které čelily madony krásného slohu. Nevíme, kdo byl autorem první z nich, odkud bral inspiraci, nebo kdo byl zadavatelem. Na prstech rukou můžeme spočítat, kolik se jich zachovalo do dnešních dní. Ale byly výjimečné už v době svého vzniku: „O těchto sochách je známo, že vzbuzovaly v kostelích emoce – nejen v souvislosti s křesťanským cítěním, ale dokonce i sexuální, obdiv té ženské krásy, což bylo poté kritizováno, že odvádějí pozornost od vnímání křesťanského výkladu,“ říká profesor Ivo Hlobil z Ústavu dějin umění Akademie věd.

Plzeňská madona jako ochranitelka města

Vypravila jsem se tedy za jednou z nejstarších dochovaných krásných madon. Ta je dodnes uchovávána v Plzni. Vznikla zřejmě někdy kolem roku 1380, a ozdobila tehdy budovaný kostel zasvěcený sv. Bartoloměji. Za autora je považován Václav Parléř, syn Petra Parléře, říká architekt Jan Soukup.

Plzeň - náměstí Republiky - katedrální kostel sv. Bartoloměje|foto: Plzeň 2015

Plzeňská madona, krásná a elegantní 134 centimetry vysoká socha z pražské opuky, která nepopírá tělesnost ani Matky boží ani dítěte – často se zmiňuje detail její ruky, která je viditelně zabořená do těla malého Ježíška – byla zřejmě od počátku vnímána jako ochranitelka města.

Za doby třicetileté války byla ukryta před protestantskými vojsky generála Mansfelda – ten sice v roce 1618 katolickou Plzeň dobyl a vojáci zničili i vnitřní vybavení chrámu sv. Bartoloměje, ale Plzeňská madona unikla. Za druhé světové války ji Němci převezli z obsazené Plzně do kláštera v Plasích. Její návrat v roce 1946 byl triumfální a při té příležitosti byla také důkladně nafocena.

Chrám sv. Bartoloměje dnes prochází rekonstrukcí a tím pádem po dlouhé době uvidí odborníci zblízka i Plzeňskou madonu, kterou také čeká důkladná restaurátorská prohlídka. Na podzim se připravuje i výjimečná výstava, kdy by Plzeňská madona měla být na pár dnů vystavena pro veřejnost i mimo katedrálu.

Co víme, nebo spíše nevíme, o tzv. Krumlovské madoně, o kterou jsme přišli? Kde se vzaly tzv. madony krásného slohu? Poslechněte si reprízu díly z cyklu Příběhy pokladů Patricie Polanské.