Proč měly hodiny dřív jen jednu ručičku a nový rok začínal už 25. prosince?

Rok 1929: Konečně hotovo! Proč byla katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha dostavěna tak pozdě?

• Upravit
• Smazat

Katedrála svatých Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě je nejznámějším kostelem u nás. Základní kámen ke stavbě tohoto impozantního chrámu byl položen v roce 1344, dílo bylo dokončeno až v roce 1929.

Historik Katolické teologické fakulty Univerzity Karlovy Petr Kubín sice připouští, že ve středověku lidem běžel čas stejně jako dnes nám, z dnešního pohledu to bylo ale rychleji.

„Protože se dožívali daleko nižšího věku než my a rozdílné bylo i počítání času. Nový rok začínal už na Boží hod vánoční 25. prosince a řídili se hlavně sluncem nebo vodou,“ tvrdí historik.

„Taky se nemuselo chodit tak přesně do práce nebo na čas vyzvedávat děti ze školky. S výjimkou klášterů, které se řídily kanonickými hodinami, kterých bylo přes den sedm a v noci jedna. Takové nešpory pak začínaly se západem slunce, takže v zimě byly dřív než v létě,“ vysvětluje Kubín.

Zemědělský rok

Křesťanský kalendář pak byl plný svátků svatých a pár nám jich zbylo dodnes. „Důležitější než denní čas byl zemědělský rok, na který byly navázány polní práce. Na svatého Jiří (23. dubna), nebo na svatého Havla (16. října) se vybíraly dávky, které hlídali úředníci, takoví předchůdci současných finančáků. Byly to dávky pro knížecí nebo i církevní pokladny.“

Jednou chodili Apoštolové dvě hodiny pořád dokola, říká orlojník Petr Skála

Petr Skála se už sedm let stará o jednu z nejvýznamnějších českých památek - Staroměstský orloj v Praze. Nabídku spravovat historický artefakt dostal díky letité praxi restaurování starých hodinových strojů. Zkušenosti měl, restaurátorskou licenci také, a tak jeho přijetí nic nebránilo.

Nejdůležitějšími svátky pak byly pohyblivé Velikonoce, které mají 25 možných kombinací a jejich výpočet je poměrně složitý. Od určeného data se pak určovalo 40 postních dní a pak i 50 velikonočních, které končily až svátky velkodušními.  

Hodinám chyběla ručička

Zajímavá je i historie měření času. „Původně byla v hodinách totiž jen jedna ručička, a to až do roku 1657, kdy se do hodin instalovalo kyvadlo,“ říká Petr Skála, orlojník, který má na starosti jak Staroměstský orloj, tak svatovítský hodinový stroj.

„Kyvadlo je přesný fyzikální oscilátor, který dokázal, aby ukazovaly přesný čas. Do té doby měly běžné hodiny klidně i 40minutovou odchylku denně. Minutové ciferníky tak nemělo smysl na hodinách mít. Pak se kyvadla začala do hodin hromadně přidávat a minutové ručičky dostaly smysl,“ dodává Skála. U interiérových hodin to ale bylo jiné.

Věžní hodiny bez minutovky

Svatovítský hodinový stroj|foto:Patricie Polanská, Český rozhlas, Český rozhlas

„Malá ručička ukazoval hodiny a velká, což byl někdy jen kus drátku, ukazovala minuty. To je koncepce, na kterou jsme zvyklí dodnes. Na věžních hodinách, které potřebují, aby byl čas z dálky vůbec vidět, je důležitější ručička hodinová, takže na některých věžních hodinách zůstala dodnes velká. Často mají pak další, minutový ciferník, kde obíhá druhá ručička. Takové hodiny najdete dodnes na mnoha hradech a zámcích,“ tvrdí orlojník Skála. 

Staroměstský orloj a hodiny Plečnikova kostela Nejsvětějšího srdce Páně na pražském náměstí Jiřího z Poděbrad jsou asi nejznámějšími zástupci věžních hodin – jedny pro svou starobylost a krásu, druhé pro svou velikost.

Prosklený ciferník na Plečnikově stavbě má v průměru skoro 7,5 metru a je největší u nás. Na Pražském hradě je pak další více než 400letý skvost, který najdete ve velké jižní věži katedrály svatého Víta, Václava a Vojtěcha.

Jaký? To zjistíte, když si poslechnete celé Příběhy pokladů Patricie Polanské.