Co se skrývá v policích zámeckých, klášterních nebo palácových knihoven?

Určitě vás někdy napadlo – co přesně v těch policích vlastně je? Odkud jsou ty tisíce knih a jaký měly osud? Jak se nakupovalo v dobách, kdy neexistovala knihkupectví a ediční plány na internetu?

Studovna - badatelna fondů Památníku národního písemnictví|foto:Tomáš Vodňanský, Český rozhlas

V knihovně Královské kanonie premonstrátů na Strahově se ocitnete v plném baroku – štuky, zlato, monumentální fresková výzdoba, bohatě zdobené skříně. Ne nadarmo se Teologický a Filosofický sál objevují v žebříčcích nejkrásnějších knihoven světa.

Jsme v největší klášterní bibliotéce u nás – její fondy se stále rozrůstají a dnes se zřejmě blíží k půl milionu svazků. Do Teologického a Filosofického sálu samotného se vejde zhruba 70 tisíc knih. Knihovna premonstrátů má staletou tradici, důležitou roli v její přeměně do podoby, kterou obdivujeme dnes, hrály mimo jiné i josefínské reformy.

V církevní knihovně patří pochopitelně čestné místo teologickým dílům. Najdeme tu ale tituly z nejrůznějších vědeckých oborů: lékařství, práva, historie, filologie. I beletrie se tu najde dost.

Dějiny knih by ale nebyly úplné bez snah kontrolovat, zakazovat nebo dokonce ničit díla, která jsou z pohledu církevních i světských autorit „nebezpečná“. Je to staletý zápas o duše i mysl potenciálních čtenářů. I Strahovská knihovna měla své libri prohibiti. Dodnes je nad oběma vchody do Teologického sálu vidět dva výklenky se zlatou mříží, kam byly zakázané knihy ukládány.

Zapomenutý poklad v Nostickém paláci

Když z notoricky známé Strahovské knihovny sejdeme na Malou Stranu, tak v Nostickém paláci – dnešním sídle ministerstva kultury – objevíme naopak trochu zapomenutý poklad. Ve dvou místnostech vyvedených ve dřevě a bílé barvě je od podlahy po strop uloženo na 14 tisíc knih. Tuhle knihovnu spravuje Richard Šípek z Ústavu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty UK.

Nostický palác (foto uživatel Ludek)|foto:licence Creative Commons Attribution 3.0 Unported

„Nacházíme se v jedné z posledních dvou interiérových palácových knihoven v Praze. Byla založena v 70. letech 17. století stavitelem paláce – Janem Hartvíkem z Nostic,“ říká. Najdete tu například středověkou bibli z poloviny 14. století, a také dary od zajímavých osobností, třeba od vicekrále Madagaskaru.

Strahovská knihovna byla přístupná vzdělané veřejnosti. Stejně tak většina šlechtických knihoven. A v tomto případě za tím ne vždy byly jen ušlechtilé pohnutky. Sebepropagace a marketing nejsou tak novodobým vynálezem, jak by se nám mohlo zdát.

V renesančních a barokních knihovnách se jejich majitelé snažili naplnit koncept tzv. bibliotéky universalis. Tedy, snažili se shromáždit sbírku, která by alespoň v reprezentativním vzorku pokrývala všechny obory tehdejšího lidského vědění.

K tomu ovšem nestačily knihy vydávané na území českých zemí. Ať už v době míru, nebo nedobrovolně v době válek, byly knihy od renesance a vlastně ještě dřív velmi mezinárodní záležitost. Možná víc, než si dnes dokážeme představit.

Nakupovaly se po celé Evropě, putovaly se svými majiteli, z hlavních knihovnických center se k zákazníkům dopravovaly nesvázané v sudech.

Český knihtisk měl, pokud jde o kvalitu a prestiž, v tehdejší Evropě jisté zpoždění. Šlo o peníze, ale také o jednu pozoruhodnou averzi – velmi pomalu se do českého knihtisku dostávala antikva, tedy nejběžnější typ latinkového tiskacího písma.

V České republice se dochovalo kolem 340 zámeckých knihoven, z nich asi 50 zůstalo v původních prostorách. Celkem jde zhruba o 1 600 000 svazků. Spravuje je Národní muzeum. Poslechněte si celé Příběhy pokladů a zjistěte víc!