Příběh mafie: Jak u nás zapustila kořeny balkánská mafie

Čtěte také

Příběh mafie: Od Volhy k Vltavě aneb Jak se u nás zabydlely postsovětské gangy

Historik Jan Adamec připomíná sociální a válečné podhoubí 90. let: „Pokles životní úrovně a obrovská nezaměstnanost stojí za zbavení životní perspektivy u mnoha mladých mužů. Zločin tak pro ně byl jediná možnost, jak se uživit nebo zbohatnout.“

I proto se kruté balkánské metody dostaly i do západní a střední Evropy, tito lidé neváhali sáhnout při vyřizování účtů i po zbraních.

Historik Adamec pokračuje: „Balkán je dodnes křižovatkou i spojnicí mezi Asií a Evropou. Proto je tak geograficky výhodný pro různé pašerácké stezky – a to od ,pašování lidí‘ až po přenášení drog.“ A kombinace přístavů, pašeráckých tras a korupce umožnilo rychlé napojení balkánských sítí na globální kokainový byznys.

Všechno začalo už v 80. letech

Podle bývalého policisty a operativce Luďka Žákovce začal příběh nenápadně už na konci socialismu: „První etapou byly pozdní 80. léta, kdy jsme zaznamenali první kontakty i u nás v Československu.

Čtěte také

Příběh Jugoslávie: Zločin a trest

Přicházeli sem jugoslávští občané – ti tehdy mohli cestovat svobodněji než ti z dalších socialistických zemí. Jugoslávie totiž měla volný režim.

V Praze a dalších velkých městech se objevili první gastarbeitři, studenti z Balkánu, kteří tu navazovali kontakty. Na začátku pašovali hlavně cigarety, alkohol, elektroniku a peníze.“

Po rozpadu Jugoslávie a během balkánských válek přišla další, tvrdší vlna „mafiánů“ – ti byli ale zkušení z války. Podle bývalého policisty Žákovce se sem koncem 90. let už pašoval heroin, který se dostával přes Turecko do Německa.  

Čtěte také

Mafiáni: „Ničeho nelituji!“ Obávaný boss bossů sicilské mafie Salvatore Riina žil v ilegalitě 23 let

Současně se vyostřovala rivalita uvnitř klanů, což v Československu odrážely přestřelky a atentáty na podnikatele. Státní složky ale reagovaly až se zpožděním.

„Po revoluci, tedy na přelomu 90. let tady byla policie snad až v bezvědomí, následně vytvořili specializované útvary, kde byla práce profesionálnější,“ říká Žákovec s tím, že mezinárodní spolupráce a rychlost soudů dodnes často skřípou.

Balkánci nás mají rádi, je tu klid

Investigativní novinářka Pavla Holcová zdůrazňuje, že zájem balkánských skupin o Česko je součástí širší evropské strategie.

„Zrovna u balkánské mafie se nedá mluvit o nějaké slabosti pro Československo, pak tedy pro Česko. Oni se snažili uchytit úplně všude. Čelní představitelé balkánské mafie chtěli hlavně získat občanství, trvalý pobyt, cestovní pasy, a to v co nejvíce evropských zemích,“ říká. 

Čtěte také

Příběh mafie: Prorůstání organizovaného zločinu do amerického státu

Podle ní k tomu využívali fingované sňatky i zakládání firem – účelovou „legální fasádu“ pro pohyb po schengenu, pro logistiku a praní peněz.

„Nevím, jestli už za Tita používali mafii k likvidaci politické opozice, ale také vím, že to tak fungovalo za Miloševiče. Tajné služby využívaly organizovaný zločin a zločinecké klany k tomu, aby za ně dělaly špinavou práci,“ popisuje Holcová.

Historik Adamec připomíná, že státy střední a východní Evropy si proti organizovanému zločinu dlouho teprve hledaly nástroje: „Teprve později se policie a vyšetřovací orgány naučily být úspěšnější ve stíhání organizovaného zločinu.“ Přesto se Česko v očích balkánských skupin udržuje jako relativně bezpečné a nenápadné zázemí, kde se „dojednávají obchody“ a „neteče krev“, jak vyplývá z výpovědí insiderů i z policejní praxe.

Víc se dozvíte v audiozáznamu posledního dílu série Příběh mafie, připravil Vít Pohanka.