Prezidentské duely IV.: George W. Bush versus Al Gore aneb Usedl do křesla v Bílém domě správný muž?

Psal se rok 2000 a vláda Billa Clintona, nechvalně poznamenaná aférou s Monikou Lewinskou, spěla ke konci. Nastal čas zvolit nového prezident a dvěma hlavními lídry se stali republikán George W. Bush a demokrat Al Gore.

George W. Bush si prožil rebelské mládí, policie ho zadržela za řízení v opilosti. Války ve Vietnamu se nezúčastni, sloužil totiž jako pilot vojenských letadel Národní letecké gardy. V dospělosti pak začal abstinovat a znovu nalezl víru v Boha. Jeho manželka Laura dokonce vedla kampaň proti vulgarismu v moderní hudbě.

Čtěte také

George W. Bush: Prezident, který zahájil válku proti terorismu

Al Gore naproti tomu působil jako slušný bezúhonný muž, sloužící ve válce ve Vietnamu jako válečný zpravodaj. V roce 1976 se stal kongresmanem za stát Tennessee, poté senátorem a v roce 1993 viceprezidentem Billa Clintona, se kterým si byli v lecčems blízcí. „Když se na to ptali Billa Clintona, jednoduše odpověděl: No, taky bych mohl třeba umřít... Vlastně řekl, že má všechny kvalifikace pro to, aby se případně mohl stát americkým prezidentem,“ popisuje jejich vztah Kryštof Kozák z Karlovy univerzity v Praze.

Máme rozpočtový přebytek. Kam s ním?

Spojené Státy byly na přelomu 20. a 21. století na ekonomickém vrcholu. Rozpočtový přebytek se tak logicky stal jedním z volebních témat. Bush navrhoval snížit daně všem – jak chudým, tak bohatým. Gore zase investovat do dopravy a technologií šetrnějších k životnímu prostředí.

Čtěte také

George H. W. Bush: Váhavý prezident, během jehož vlády padla železná opona

Se svými názory se následně střetli ve třech volebních debatách, pořádaných během října v Bostonu, Severní Karolíně a Missouri. „Tam nebyla žádná ideologická těžká válka mezi oběma. Bylo to spíš o tom, kdo je větší sympaťák, jestli je čas na změnu a kdo působí přijatelněji,“ říká politolog Roman Joch.

Debaty, které spíše slouží k přesvědčení ještě nerozhodnutých voličů, neměly jasného vítěze. Oba kandidáti se v nich utkali v otázkách ekonomiky, byrokracie, školství, zdravotnictví, životního prostředí i zahraniční politiky, která se vlivem událostí následujících let stala pro Ameriku často až palčivou.

Vzhledem k tomu, co nastalo pak, můžeme považovat za paradox a ironii, že George W. Bush kandidoval jako ten, kdo říkal: Já budu mít tu skromnější zahraniční politiku. Já nebudu tolik intervenovat ve světě. Nakonec samozřejmě po 11. září sáhl Bush k velice intervencionistické politice ve světě.

Čtěte také

Barack Obama v knize Země zaslíbená vzpomíná na Bílý dům. A nechybí mu pokora ani sebereflexe

Po skončení debat probíhala následná volební kampaň, ve které se Bushova rétorika projevila jako lidovější. „Dokázal vytvářet image toho lidovějšího prezidenta. V porovnání s Gorem dokázal působit dojmem, že rozumí obyčejným lidem. Byl třeba vyfocen v červené kostkované košili s pivem na baru, jak se baví s voliči. Al Gore měl problém vytvořit dojem, že je také „mužem z lidu“. Snažil se vystupovat v podobných pozicích jako Bush, ale u něj to bylo méně uvěřitelné.“

A pak nastaly 7. listopadu samotné volby a preference obou kandidátů byly tak vyrovnané, že si málokdo troufl hádat vítěze.

Outsider s obrovskou podporou

Volební systém v Americe je poměrně složitý. Samotné hlasy voličů se totiž v jednotlivých státech přepočítávají na volitele. Ti jsou státům přiřknuti podle jejich lidnatosti. Aby se stal kandidát prezidentem, musí buď zvítězit ve státech s velkým množstvím volitelů, nebo v početných malých státech.

Čtěte také

George W. Bush: Nevýrazný politik i vůdce na těžké časy

Velkou roli ve volbách v roce 2000 sehrály i děrné štítky. Volič dostal štítek se jmény kandidátů, kterým byla přiřazena zatrhávací políčka, a aby se hlas stal platným, musel lístek projít děrným strojem. Ovšem, jak se ukázalo, někteří nedostatečně zatáhli za označovací páku a štítek tak nebyl proděraven zcela.

„Aby byla zápletka dokonalá, zjistilo se, že volby na Floridě organizuje Republikánská strana s osobními vazbami na celou Bushovu rodinu. Pak se stalo, že někde ten volební lístek vypadal tak, že na levé straně bylo jasně jméno Bushe, na druhém místě Gora a pak další. Nicméně ten lístek měl ještě pravou stranu, která nebyla zas tak dobře viditelná. A tam byl napsán reformistický kandidát Pat Buchanan, který už tehdy neměl žádnou šanci na vítězství. A ty zaškrtávací boxy byly uprostřed stránky. Když člověk volil Gora a četl lístek zleva, tak zaškrtl ten druhý box. Jenže ten druhý box patřil reformní straně napravo. Takže když jste chtěli volit demokraty, tak jste nezaškrtli druhý box, ale až ten třetí,“ popisuje Kryštof Kozák.

Prezident rozhodnutím soudu

A nesrovnalosti pokračovaly. V některých okrscích údajně mizely v koších i lístky, které nebyly zcela proražené, a s hlasy se prý manipulovalo i jinak. Volební komise, které nebyly nezávislé, byly obviněny z vyřazování hlasů protistrany. Proto Gore podal žádost o ruční přepočet hlasů v těch okrscích, které byly považované za jednoznačně demokratické.

Čtěte také

Andrej Amalrik odhadl s předstihem zánik Sovětského svazu

Soud žalobě vyhověl a začalo několikatýdenní ruční přepočítávání hlasů. Mezitím se obě strany obviňovaly z manipulace voleb. Tomu všemu nakonec učinil přítrž devítičlenný Nejvyšší soud USA, který oznámil vítěze. „Celkový počet volitelů prezidenta spojených států je 538. Potřebná většina je 270. George W. Bush ze státu Texas získal 271 hlasů. Al Gore ze státu Tennessee získal 266 hlasů,“ zaznělo tehdy.

Soud, jehož pět členů bylo republikánské orientace a čtyři orientace demokratické, rozhodl přesně v onom poměru. Al Gore, který až do té doby bojoval za své vítězství a spravedlnost voleb, porážku přijal, přestože s rozsudkem nesouhlasil. Dodnes se vedou pře, zda byl Bush skutečným vítězem, zda nebyly volby zmanipulované a zda by došlo k 11. září, kdyby do Bílého domu nastoupil Al Gore. Pokud by americký volební systém totiž počítal pouze s hlasy voličů, byl by vítězem právě Gore.